Ravenna – kostel sv. Eufemie a Dům kamenných koberců (Sant´Eufemia e Domus dei Tappeti di Pietra)

Pokud půjdeme ravennskou ulicí Via Barbiani, tak přibližně v její polovině narazíme na malý nenápadný kostelík, zasvěcený sv. Eufemii. Místo, kde se tento kostelík nachází bývá občas označováno také jako Piazza Sant'Eufemia. Samotný kostel je - v kontextu věhlasu velkého množství ravennských sakrálních staveb – možno považovat takřka za bezvýznamný. A přitom to není až tak docela pravda. Posuďte sami: Barokní kostel Sant'Eufemia byl postaven v letech 1742 až 1747 podle návrhu známého architekta Buonamiciho, autora současné podoby ravennského katedrálního dómu. Kostelík je považován za vzhledově velmi pěknou ukázku pozdního baroka a stojí – podle všeho – na základech stejnojmenného raně křesťanského chrámu, pocházejícímu zřejmě nejpozději z přelomu 5. a 6. století (ani ten však zřejmě nebyl původní stavbou). Jeho součástí je také oratoř z 15. století. V souvislosti se jménem ulice, na které se nacházíme, je potřeba ještě zmínit, že se v kostel nachází několik obrazů místního významného barokního malíře Giovanni Battisty Barbianiho z I. poloviny 17. století. Uvnitř kostela jsou zachovány také pozůstatky sv. Eufemie a Agáty nebo nástěnné malby z 18. století. Současný jednolodní kostel se třemi oltáři je dnes však zejména vstupní bránou k návštěvě významného archeologického naleziště zvaného La Domus dei Tappeti di Pietra, tedy Dům kamenných koberců nebo – chcete-li – Dům s mozaikovou podlahou.

Domus dei Tappeti di Pietra je jedním z nejvýznamnějších italských archeologických nalezišť, objevených v posledních desetiletích. Nachází se asi 3 metry pod úrovní ulice a skládá se ze 14 místností, dlážděných barevnými mozaikami, patřícími původně do byzantského paláce, postaveného na přelomu 5. a 6. století s možnou dostavbou z počátku století sedmého. Bohatost výzdoby a materiálů použitých při jejich tvorbě naznačují, že palác nebyl jen domovem velmi bohatého občana, ale zřejmě nějaké významné postavy z císařského dvora. Půdorys samotného paláce je velmi komplikovaný a jeho podlahy se vyznačují bohatou paletou barev v odstínech červené, růžové, modré, bílé a černé. Mezi krásnými mozaikami, zdobenými geometrickými prvky a květinovými obrazci, jsou považovány za zcela jedinečné zejména „Danza dei Geni delle Quattro Stagion” (Tanec ginů čtyř ročních období – a velmi vzácně v kruhu) ze 6. století nebo ještě o století starší postava "Dobrého pastýře" - portrét v jiné verzi obvyklé křesťanské prezentace než známe z mauzolea Gally Placidie (jiní odborníci však tuto postavu považují za Orfea nebo za zidealizovaný obraz pána domu, coby ochránce a správce prosperity). Tato umělecká díla byla ze země vyzvednuta a následně umístěna na zeď.

Domus byl slavnostně otevřen v říjnu 2002 (Ravenna tehdy slavila 1.600 let, které uplynuly od chvíle, kdy byla hlavném městem západořímské Říše) a o jeho významu svědčí fakt, že jej otevíral sám tehdejší prezident Itálie Carlo Azeglio Ciampi (na rozdíl od slavného bulvárního prznitele nezletilých prostitutek, majitele AC Milano a tiskového magnáta Silvia Berlusconiho toto jméno ovšem asi nikomu nic neříká … a já nejsem výjimkou). O dva roky později je tato „atrakce“ oceněna významnou cenou Bell'Italia 2004. Přitom je paradoxní, že toto unikátní místo bylo objeveno zcela náhodou – a to v roce 1993 - při práci na stavbě podzemní garáže v ulici Via D'Azeglio. Tehdy se nachází několik překrývajících se objektů, pocházející z pozdně antické římské republiky (3. – 2. stol. př.n.l.l), a zejména byzantský palác (nejpozději z počátku 6. století), který měl 14 místností, 3 nádvoří a vše bylo plně vyzdobeno krásnými mozaikami a mramorovými intarziemi. Celková plocha, kterou zde mozaiky pokrývají, bývá uváděna v rozmezí 700 až 850 m2. O všem zde popsaném – a mnohém dalším – o kostele, byzantském paláci, mozaikách a celém procesu kolem vzniku Domus dei Tappeti di Pietra si můžete přečíst v katalogu, který zde prodávají. Má 96 stran a obsahuje také 41 barevných fotografií.

Kostel bývá přístupný v době otevření výstavních prostor, tedy maximálně od 10,00 do 18,30 hod. a vstup do něj je volný. Nachází se v centru starého města, v zóně s omezenou Dopravou. Nejbližší autobusová zastávka je vzdálena 50 metrů, parkoviště v nejbližším okolí jsou placená. Podzemní prostory, kde se nad některými mozaikami procházíte po konstrukcích s ocelovými rošty a skleněnými plotnami, jsou otevřeny denně kromě pondělků, 1. ledna a 25. prosince v čase od 10,00 do 17,00 hod. (o víkendech a v létě až do 18,00 hod.). Vstupné přijde na 4,00 Euro (i zde ovšem platí systém různých slev i přirážek), přičemž děti do 6 let a invalidé mají vstup zdrarma. Doporučuji však zakoupit kombinované vstupné za 7.00 €, které vás opravňuje také ke vstupu do klášterních prostor s kostelem sv. Mikuláše, kde sídlí Muzeum TAMO s expozicí „Tutta l’Avventura del Mosaico“ (Všechna dobrodružství mozaiky), a také do krypty s rodinnou hrobkou hrabat Rasponi.

Fotogalerie k tomuto článku je tvořena pouze oskenovanými fotografiemi 9 x 13 cm, které jsem zde pořídil v letech 2003 a 2004, a proto omluvte její sníženou kvalitu. Ostatní informace jsou však naprosto aktuální.