Ravenna – kostel sv. Karla Boromejského (Chiesa di San Carlino)

San Carlino je jedním z nejmenších a nejméně známých ravennských kostelů. Informace o něm zřejmě nenajdete v žádném ze zdejších průvodců. To ovšem v žádném případě neznamená, že by snad měl být nezajímavý nebo bezvýznamný. Kostelík byl založen Oddem v 11. století a v Ravenně může být tedy klidně považován za „benjamínka“. Je součástí farnosti Sant´Agata Maggiore a původně byl zasvěcen sv. Šimonovi a Judovi a poté také sv. Fabiánovi a Šebastiánovi. Současný název (zasvěcení) kostela jsem původně překládat úmyslně ani nechtěl, protože nevím, jestli bych měl použít výrazu malý Karlík, malý mistr nebo mopsík (všechno by mělo být správně). Nakonec jsem vycházel z toho, že se tak kostel jmenuje od roku 1583, kdy zde bylo založeno bratrstvo laiků, právě pod patronátem sv. Karla Boromejského. Většina toho, co dnes v kostele uvidíte, sice pochází ze 17. a 18. století, ale najdete zde i pár „maličkostí“, které si pamatují dobu, kdy byl kostel novostavbou.

Kostel San Carlino byl založen – jako románský - v roce 1062, současná stavba byla však celá postavena v roce 1756 s tím, že mnohé komponenty – například dórské průčelí s portálem se dvěma žulovými sloupy – a většina výzdoby interiéru je datována rokem 1762. Garaviniho sochy a Barbianiho fresky jsou tedy přesně o 700 let mladší než původní kostel. I současný kostel, vedle kterého se svého času nacházel starý sirotčinec, je opravdu malý. Jeho rozměry bývají udávány 13,54 x 5,25 metru. Krásné mramorové podlahy nebo starověké ciborium z řeckého mramoru však za pozornost určitě stojí. A co tedy vlastně v interiéru tohoto kostelíka můžeme vidět? Není toho zase tak málo. Bratři v restaurátorském triku – tedy Taddeo a Giovanni Battistové – odvedli v roce 1762 dobrou práci. I když hlavní zásluhu musíme přičíst umělcům, jejichž jména zde už padla a ještě několikrát padnou. Díky nim působí malý interiér velmi klidně, příjemně a plnohodnotně. Iluzivní malby mramoru i mozaiky, pamětní deska s rokem založení kostela (1062) nebo oltář s Karlem Boromejským i dvěma sv. apoštoly (Šimon a Juda) a dvěma mučedníky (Fabián a Šebastián) k tomu jen přispívají.

Na závěr si tedy ještě projděme další mobiliář kostela, ve ktrém se řeckým mramorem nijak nešetřilo. Zajímavý je oltářní obraz „Madona s děťátkem a čtyřmi světci“ od Giovanniho Barbianiho z roku 1626. Samotný oltář obklopují sochy Giuliana Garaviniho z roku 1762; vedle stojí Naděje a Dobročinnost, nahoře vše pozoruje Bůh Otec. Spodní část oltáře je tvořena iluzivním mramorem z roku 1762. Holubice – coby symbol Ducha svatého - je vyrobena z řeckého mramoru a pochází ze 17. století. Ze stejného materiálu byl vytvořen i tabernákl, krásná práce z přelomu 15. a 16. století (G.B. Bregno). Uložené náhrobky – rovněž z řeckého mramoru – pocházejí z období 11. – 18. století. Najdeme zde také erb Lovatelliho dal Corno, který stavbu kostela financoval, zbytek starověkých mozaik nebo klenbu s malbami, zobrazujícími andělíčky s rostlinnými motivy. V tomto případě se jedná o práci Domenica Barbianiho z roku 1762. Stejně starý je i venkovní kamenný vstupní portál.

Kostelík San Carlino se nachází v centru Ravenny na ulici Via Tombesi dall'Ova. Platí u něj to, co snad u všech zdejších sakrálních památek: vždy alespoň nahlédněte. V jeho blízkosti se pak nachází nejen autobusová zastávka i parkoviště, ale také některé významné ravennské památky, zejména kostely San Francesco a Santa Moria del Porto, ale také Knihovna ze 16. století a „unescová“ nová bazilika sv. Apolináře. A platí zde i to, že Fotogalerii tvoří skeny fotografií 9 x 13 cm, které jsem v Ravenně pořídil v roce 2004.