Ravenna – mauzoleum Gally Placidie (Mausoleo di Galla Placidia)

Mauzoleum „samozvané císařovny“ Gally Placidie patří k nejmenším ravennským raně-křesťanským památkám na seznamu UNESCO, ale určitě současně také k těm nejkrásnějším, nejmagičtějším a nejnavštěvovanějším. A také nejtajuplnějším, protože názory na vznik této stavby i její pohnutou historii se mnohdy výrazně liší. Galla Placidia žila v letech 392 (uvádí se ovšem i 386 nebo 388) až 450 (ale múžete se dočíst i údaj 452) a byla sestrou římského císaře Honoria, který z Raveny v roce 402 vytvořil hlavní město Západořímské říše. Místo svého posledního odpočinku na půdorysu ve tvaru malého latinského kříže si nechala postavit sama v letech 425 až 450. Mauzoleum však ke svému účelu využito nebylo, protože císařovna zemřela a byla pohřbena roku 450 v Římě. Nyní samostatná budova pak měla být spojena s jižní stranou dnes již neexistujícího kostela sv. Kříže, z něhož se zachovala jen – archeology odkrytá – část základů. A je docela možné, že mauzoleum bylo jen kaplí nebo oratoří uvedeného chrámu.

Pozoruhodné je určitě také srovnání střízlivého exteriéru této drobné cihlové stavby s neskrývanou velkolepostí interiéru. Krása vnitřní mozaikové výzdoby je ještě umocněna zlatým světlem, pronikajícím přes alabastrové okno. Zatímco dolní část interiéru je pokryta mramorovými deskami, ta horní je vyzdobena mozaikami celá; tedy včetně stěn, klenby, lunet i kopule. Témata, zastoupené v mozaikové dekoraci mauzolea, nesou stopy vlivu řecko-římských i křesťanských tradici a jejich cílem je prezentovat vítězství věčného života nad smrtí, a to z různých perspektiv. Magická atmosféra tohoto místa je prý také velmi inspirativní, zejména pak hvězdná kopule. Například údajně inspirovala slavného amerického muzikálového skladatele Colea A. Portera – který mauzoleum navštívil během svatební cesty – k napsání jeho největšího hitu, písně Night and Day.

Teď si některé aspekty historie a výzdoby této stavby přiblížíme. Podle akademicky přijímané tradice tedy Galla Placidia, dcera Theodosia, regenta Západořímské říše, postavila toto mauzoleum pro sebe, svého syna Valentiniana III., manžela Constantia III. a svého bratra Flavia Honoria, který se svého času také živil jako císař Říše západořímské. Tato historická informace však vychází hlavně z ústně předávané legendy. V této verzi se přesto připouští, že Galla Placidia sní svůj poslední sen v jedné z kaplí římské baziliky sv. Petra. Podle jiné verze bylo tělo císařovny zakonzervováno a na její výslovné přání bylo uloženo do sarkofágu v tomto mauzoleu, kde jej bylo možno škvírou pozorovat více než tisíc let. V roce 1577 však neopatrní návštěvníci - ve snaze lépe vidět – zapálili císařovně šaty a bylo po … turistické atrakci i císařovně. Zřejmě i proto se měl z mauzolea stát kostelík, zasvěcený sv. Vavřincovi.

Stavba má – půdorysně – tvar nepravidelného latinského kříže s jedním podélným ramenem delším, což je zřejmě dáno přítomnosti dalších okolních budov v dávné minulosti. Cihlová podsklepená stavba s lucernou se čtvercovou základnou má sedlovou střechou a stejně jako mnohé další památky v Ravenně i ona „poklesla v kolenou“ díky měkkému podloží. Exteriér budovy je velmi jednoduchý a dekorativně ho zdobí jen borová šiška na vrcholu a slepé oblouky. K tomu je třeba přidat mramorový vlys se dvěmi kočkovitými šelmami, vázou a hrozny vína nad vchodem.

Interiér mauzolea je vyzdoben mozaikovým cyklem, patřícím k nejstarším a – i díky práci restaurátorů – také k nejzachovalejším ve městě. Původně se předpokládalo, že - vzhledem k častým návštěvám Gally Placidie v Konstantinopoli – se jedná o mozaiky čistě byzantské, ale správnější zřejmě je uvažovat o „mezinárodní“ účasti umělců. Minimálně postavy sv. Vavřince a Dobrého pastýře se totiž vztahují spíše k hieratickému (různá velikost postav podle společenské důležitosti) zobrazování v západořímském duchu. Mnohde bývají tyto mozaiky prezentovány jako dílo řeckých umělců z římských dob A najdeme zde – na konci ramen kříže a celkem logicky – také ony tři mramorové sarkofágy.

Dominantou interiéru je centrální modrá kopule se zlatým křížem uprostřed hvězdné oblohy a se symboly evangelistů, lemovaná čtyřmi lunetami; další tři lunety najdeme na koncích ramen. Klenby ramen jsou pokryty kobercem stylizovaných květů na světle modrém pozadí. V lunetách najdeme i zobrazení dvojic svatých a apoštolů, například sv. Petra s klíčem a sv. Pavla. Holubice na trávníku mezi apoštoly symbolizují duše. Světlo, procházející oknem, zakrytým průsvitným alabastrem, symbolicky představuje Boha. V lunetě nad vchodem je zobrazen Dobrý Pastýř (symbol Krista), sedící na skále obklopen ovcemi. Je to jeden z prvních příkladů tohoto ikonografického tématu, který připomíná mýtus o Orfeovi. V protilehlé lunetě vidíme jedinečně zobrazeného sv. Vavřince s roštem, velkým křížem na rameni a s otevřenou – hebrejsky psanou - knihou v ruce. V lunetách najdeme i větve keřů s jeleny (ikonografický symbol toho, že jako žíznivý jelen hledá vodní tok, tak se Bůh dívá na věřící) a holubice u pitného zdroje (symbol křesťanských duší, které pijí z Boží milosti). Klenby a oblouky jsou bohatě zdobeny girlandami květin a ovoce i složitými geometrickými vzory.

Mauzoleum je otevřeno denně - kromě 25. prosince a 1. ledna - od 09:00 hod. do 17:30 hod. (v zimním období od 9:30 do 17:00 hod.) a poslední vstup je umožněn 15 minut před zavírací dobou. Vstupné přijde na 9,50 Euro, ale vstupenka zahrnuje i návštěvy dalších ravennských památek UNESCO, včetně Arcibiskupského (Arcidiecézního) muzea s kaplí. Slevu jedno Euro dostanou studenti v průběhu školního roku a v období od 1. března do 15. června si naopak připlatíte poplatek € 2,00 za vstup právě do mausolea Gally Placidie. Zdarma chodí děti do 10 let, ZTP, duchovní a vojáci. Bazilika San Vitale se nachází v centru města, v zóně s omezeným provozem. Nejbližší autobusovou zastávku i parkoviště najdete na náměstí Piazza Baracca asi 200 metrů odsud. V nejbližším okolí mauzolea se nachází bazilika San Vitale, prostory Národního muzea a kostel sv. Agáty.

Na závěr bych se ještě rád omluvil za sníženou kvalitu fotografií. Do Ravenny jsem jezdíval v letech 2002 až 2007, tedy v době, kdy jsem o koupi digitálního fotoaparátu ještě ani neuvažoval. Fotogalerie je tedy v tomto případě tvořena jen oskenovanými fotografiemi 13 x 9 cm nebo ofocenými pohlednicemi a skutečně slouží pouze jako ilustrační foto a propagační materiál. Považuji totiž Ravennu a její památky za naprosto úžasné, a proto jsem zvolil alespoň tuto možnost, abych vám je představit.