Loading...
Po krátkém ohlédnutí do historie Ravenny si tentokrát přiblížíme její nejvýznamnější památky. A začneme tedy hned osmi ravennskými stavbami, zařazenými mezi památky UNESCO, které můžeme navštívit téměř všechny na jednu vstupenku za 9,50 euro (za uplynulých 10 let se sice vstupné zdražilo téměř o 50 %, ale pořád je to vynikající investice – zvláště když se podíváte na naše hrady a zámky a jejich rozčlenění na několik samostatně placených prohlídkových okruhů). Skvělé navíc je, že se všude může bez použití blesku beztrestně i bezplatně fotografovat. A jen pro upřesnění: všechny níže uvedené stavby se staly památkami na seznamu UNESCO v prosinci roku 1996. To znamená, že když Pijoan psal o Ravenně ve svých Dějinách umění (3. díl), tak tento seznam ještě rok neexistoval, a když jsem já byl v Ravenně poprvé, tak na tomto seznamu byly zdejší památky teprve pět a půl roku.
První z nich je bazilika San Vitale, osmiboká centrální cihlová stavba s mohutnou kopulí, postavená v letech 525 až 548. Její apsida je vyzdobena mozaikami, které jsou často pokládány za nejlepší mozaikový soubor mimo území Byzance a již starověcí kronikáři tvrdili, že San Vitale je kostel, který nemá svou krásou v Itálii obdoby. Skvělá ukázka byzantské architektury s osmi pilíři, dělícími interiér na středový prostor a Ochozy. Pestrobarevné mozaiky jsou částečně ve stylu antickém, zčásti již byzantském. Stropní dekorace je tvořena stromy, květinami a zvířaty na zlatém pozadí, najdeme zde i drobné medailonky s podobenkami proroků a apoštolů. Za nejznámější motiv mozaik je považován mladistvý Kristus sedící na vesmírné kouli a podávající mučednickou korunu sv. Vitalovi, zatímco – v té době již mrtvý – zakladatel chrámu Ecclesius přináší Kristu model stavby. Další mozaiky zobrazují převážně výjevy s náměty ze Starého zákona (andělé na návštěvě u Abraháma, obětování Izáka, obětování Melchisedekovo, přijetí Desatera, Agnus Dei). Velmi známé jsou také tzv. císařské mozaiky, zachycující Justiniána a Theodoru, kteří s vysokými úředníky, gardou a dvorními dámami vstupují - s dary v rukou - do chrámu. Jedná se o mozaiky nejvyšší kvality a bývají považovány za portrétní. Na těchto dvou mozaikách najdete i postavy tří mudrců, ravennského arcibiskupa Maximiana a Julia Argentaria, dvorního finančníka a mecenáše i stavebníka pozdní fáze chrámu. Součástí baziliky je i ambit okolo rajské zahrady, který slouží jako galerie kamenných artefaktů Národního muzea.
Hned vedle se nachází menší cihelná budova mauzolea Gally Placidie. Pochází z období okolo roku 430 a pyšní se bohatou mozaikovou výzdobou. Mauzoleum si nechala postavit sama Galla Placidie, matka císaře Valentiana III. Její ostatky sem byly uloženy po její smrti o 20 let později. Ve skutečnosti se však zřejmě jedná o někdejší kostel sv. Vavřince, který byl původně navíc součástí kostela sv. Kříže, ze kterého se zachovaly pouze základy. V interiéru se nacházejí krásné mozaiky z 5. století na tmavomodrém podkladu. Uvidíme zde také mramorové sarkofágy, ve kterých by se měly nacházet tělesné pozůstatky Gally Placidie a dvou císařů – jejího druhého manžela Constancia III. a jejího syna Valentina III. Místo něj je zde ve skutečnosti uložen její nevlastní bratr Honorius. Tyto ostatky sem byly přeneseny zřejmě až ve 14. století. V lunetě nad sarkofágem Gally Placidie je mozaika, zobrazující sv. Vavřince s roštem na jeho poslední cestě k upálení zaživa. Proti této mozaice – tedy nad vchodem - je mozaika Dobrý pastýř se svým stádem. Stěny zdobí dvě dvojice jelenů u křišťálového jezera a na čtyřech polích kopule je zobrazeno osm apoštolů. Celek je výrazově tvořen sytou modři nebe, posetého hvězdami, a vše obtáčí révové úponky, květinové věnce a geometrické stuhy. Mozaika v kopuli pak představuje noční oblohu s hvězdami a symboly evangelistů.
Následují dvě křestní kaple neboli baptisteria. Ta první a větší patří křesťanům ortodoxním, je osmiboká a pochází z počátku 5. století. Krásný mozaikový strop je o něco mladší, tedy z období po roce 450, a zobrazuje Kristův křest s postavami 12 apoštolů. Dolní pás představuje architektonické motivy: trůny a oltáře s posvátnými knihami, orámované různými architektonickými prvky. Toto baptisterium je nejstarší stavbou v Ravenně, která byla původně římskými veřejnými lázněmi. Budova byla změněna na kostel počátkem 5. století a kopule byla vybudována v letech 449 až 460. Menší baptisterium je ariánské a jedná se o drobnou osmibokou kapli – samozřejmě s mozaikovou výzdobou - z přelomu 5. a 6. století. Mozaika v kopuli zobrazuje křest v Jordánu, na kterém je Jan Křtitel atypicky přesunut po Kristovu levici. Výjev obklopuje kruh s 12 apoštoly, soustředěných kolem trůnu, připraveném pro Všemohoucího k Poslednímu soudu.
Další v řadě je arcibiskupská kaple sv. Ondřeje, která se nachází v prvním patře biskupského paláce. Jediná významná památka v Ravenně, kterou jsem nikdy neviděl, protože se stále opravovala, je postavena ve tvaru kříže a její mozaikový strop pochází – stejně jako kaple sama – z období okolo roku 500. Vedle kaple můžete navštívit velmi pěkné – byť malé – Arcibiskupské muzeum.
Další dvě památky UNESCO jsou baziliky zasvěcené sv. Apolinářovi. Ta první, zvaná Sant´Apollinare Nuovo, se nachází v centru města a jedná se o typickou raně-křesťanskou trojlodní baziliku bez transeptu. Nechal ji – původně pro ariány - postavit Theodorich Veliký jako ostrogótskou katedrálu, která byla součástí jeho paláce, a to někdy v období let 504 až 520. Když ji ve II. polovině 6. století převzala ortodoxní církev, byla přejmenována na kostel sv. Martina. Dnešní jméno baziliky je odvozeno od faktu, že v 9. století sem byly přeneseny ostatky biskupa Apollinaria z kostela Sant´ Apollinare in Classe. Z tohoto období pochází také štíhlá válcovitá kampanila. Po obou stranách hlavní lodi - nad sloupořadím - jsou tři pásy mozaik v helénisticko-románském stylu, zobrazujících výjevy z evangelií, procesní průvody světců a světic směřující k Panně Marii a Ježíši Kristovi na trůnu, přístav a město v Classe i ravennský Theodorichův palác. Trojlodí rozděluje 24 byzantských mramorových sloupů s korintskými hlavicemi z Konstantinopole. Mozaiky z počátku 6. století s postavami proroků a apoštolů najdeme také na meziokenních pilířích. Druhou je obdobná předměstská stavba Sant´Apollinare in Classe. K té se jezdí autobusem, protože se nachází za městem, na ulici Enza Ferrariho. Vysvěcena byla v roce 549, její zvonice však pochází „až“ z konce 10. století. Interiér apsidy je bohatě vyzdoben mozaikami, mozaiková výzdoba na bočních stěnách byla – bohužel – zničena v roce 1440.
Poslední v řadě nejcennějších klenotů je Theodorichovo mauzoleum z roku 520. Jedná se o centrální desetibokou stavbu s Ochozem a střechou z jediného kusu istrijského vápence o průměru necelých 10 metrů a váze přes 300 tun. Tento unikát vznikl jako „z nouze ctnost“. Ostrogótský král Theodorich toužil obnovit slávu římské říše a u svého dvora v Ravenně soustředil nejlepší a nejznámější spisovatele, filosofy i právníky. Přitom však nenašel stavitele, který by uměl zbudovat valenou klenbu nebo zkreslit průřez kopulí. Proto když – na Theodorichovo přání – stavěli hrobku ve stylu Augustova mauzolea v Římě, nechali dovézt mohutný blok dalmatského mramoru opracovaný do tvaru obrovské zaoblené monolitické poklice, která následně uzavřela kapli nad Theodorichovou hrobkou. Mauzoleum se nachází nedaleko zdejšího vlakového nádraží.
V místním informačním centru je zdarma k dispozici vícejazyčný plánek města s několika základními informacemi o Ravenně a jejich památkách (svého času býval i s češtinou, většinou však počítejte s kombinací italština, angličtina, francouzština a němčina). Za pozornost stojí určitě nejrůznější publikace o krásných ravennských mozaikách, protože některé věci prostě sami nenafotíte. A zcela na závěr ještě připojuji omluvu za sníženou kvalitu přiložených fotografií. Snímky pocházejí z let 2002 až 2007 a jedná se o oskenované fotografie 13 x 9 cm nebo ofocené pohlednice. Berte je, prosím, skutečně jen jako ilustrační foto a propagační materiál. Považuji totiž Ravennu a její památky za naprosto úžasné a rád bych vám je představil alespoň touto formou.