Ravenna – Theodorichův palác (Palazzo di Teodorico)

Zajímavou, tajuplnou a oblíbenou památkou, kterou málokterý návštěvník Ravenny mine bez povšimnutí, je cihelná stavba všeobecně nazývaná Theodorichův palác. Jedná se v podstatě o „zříceninu“, kterou najdete na nároží ulic Via Roma a Via Alberoni, v těsné blízkosti kostela Sant' Apollinare Nuovo. Skutečná funkce tohoto objektu je předmětem dlouholetého bádání i vášnivých debat odborníků již od poloviny 19. století, kdy zde byly náhodně objeveny fragmenty podlahové mozaiky. Podle některých vědců se jedná o pozůstatky strážnice ze 7. až 8. století, která měla za úkol střežit přístup do zdejšího byzantského exarchátu. Údajně se jednalo o napodobeninu obdobné budovy v Konstantinopoli. Podle jiných jde o zbytky průčelního nartexu (vstupní atriová předsíň) zaniklého kostela San Salvatore. Tato myšlenka se v současnosti stává stále populárnější.

O historii této památky i tamních archeologických nálezů si prozradíme alespoň pár základních informací. Při archeologických průzkumech na počátku minulého století byly objeveny mozaikové a mramorové fragmenty ze čtyř různých výškových úrovní podlahy. Také zazněl názor, že část objektu by mohla pocházet dokonce z počátku 5. století. Odpůrci ovšem tvrdili, že se jedná o součást venkovních teras palácových zahrad v(V)elkého Theodoricha, který vládl až o století později. Poté se zřejmě celý komplex staveb téměř rozpadl a jeho rekonstrukce nebo poslední etapa výstavby proběhla někdy na přelomu 11. a 12. století. Původní stavba jako taková však zřejmě zanikla v období Vlády Karla Velikého, tedy o tři století předtím.

Přes točité schodiště v kulaté věži můžete vstoupit do horní místnosti, kde byly původně umístěny četné mozaiky. Jejich stáří se liší, předpokládá se však, že pocházejí z 1. až 7. století. Mozaikové fragmenty lze dnes nalézt pouze v úzké chodbě v přízemí. Průčelí palácové budovy je postaveno z cihel a má velký centrální přízemní vstup, lemovaný dvěma klenutými otvory v podobě sdružených oken. Nad vstupem vidíme nikovou balkonovou lodžii, po jejíž stranách se nacházejí slepé oblouky, členěné mramorovými sloupky. Jedná se o jedinečné architektonické dílo s vlastními charakteristikami románského umění.

Díky studiím původních mozaikových fragmentů lze usuzovat, že v paláci se nacházela velká hlavní obytná místnost, jídelna se třemi apsidami (triclinium), Termální lázně a další obytné a služební místnosti. Motivy na mozaikách se vyvíjí od těch nejjednodušších (pletené vzory, perspektivy, spojené kruhy), přes kompozity (seskupení do hvězdy se čtverci, diamanty a Šalomounovými uzly) až po fragmenty figurální mozaiky z 5. století (závodní téma s ústřední postavou vozataje s bičem a kloboukem, nahá mužská postava s ještěrkami na nohou nebo nebo scény z lovu divočáků). Při realizaci byl použit mramor (istrijský bílý, černý z Itálie, šedý a růžový z Verony a pestrobarevné, převážně však zelené, oblázky. Z 6. století pak pocházejí pozoruhodné polychromované mozaiky s pruhy fialové a zelené, které doplňuje např. červený porfyr nebo růžový a žlutý kámen z Verony. Ze stejného období zde najdeme také krásný mozaikový fragment v předsíni, který zobrazuje okřídleného koně Pegase, akt zabití Chiméry, busty čtyř ročních období a latinský nápis Sume QUODE autumnus VER Quod Bruma Quod estas Alternis REPARANT ET TOTO CREANTUR V Orbe (volně přeloženo: Vezmi sobě, co na podzim, na jaře, v zimě a v létě se vzájemně vytvořilo a nadále vytvářet ve světě bude)

Palác, který byl kompletně renovován v letech 1897 až 1914, je přístupný denně v době od 8:30 hod. do 13:30 hod. Uzavřen je pouze 1. ledna, 1. května a 25 prosince. Vstup do paláce je volný. V jeho blízkosti najdete autobusovou zastávku, parkovací plochy i další cenné pamětihodnosti tohoto krásného italského města.