Rosnice (Všestary)

Pojmenování této vsi má být odvozeno buď od toho, že jde o osadu Rosniců (Rosnicovy rodiny), nebo od žáby rosničky (podle prof. Antonína Profouse a jeho knihy „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. Díl. M-Ř“). Podobně hovoří František Ladislav Sál v knize „Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I.“:

„Nikde nepěstovali tolik rosy, rosičky*) jako v nynějších Rosnicích, proto dostala osada od ní jméno. - Na stromech a keřích zdržovalo se mnoho žab rosniček. (Lidové)

Zakladatel mohl se jmenovati Rosen, potomci Rosnici, osada Rosnice. Staročeská jména osobní: Ros, Rosek, Rosej, Rosen.“

Já osobně bych se přikláněl k tomu, že tento název má upomínat na to, že zde bývalo vždy větší množství rosy než v okolí a ta dost často vydržela do doby, když již nikde v té chvíli nebyla, což se mnohdy děje dodnes, ale jde jen o mou teorii, která se nedá brát za bernou minci. S jistotou můžeme říci, že byla osídlena již v mladší době kamenné, o čemž vypovídá řada zdejších archeologických nálezů. Na pozemku majitele velké kruhové cihelny Hampla se hned u kovárny narazilo v roce 1878 na 4 kostrové hroby, v nichž se také našlo několik bronzových kruhů, jež byly spojeny do jakéhosi řetězu. O 3 roky později byla u stavení Jana Suchánka čp. 36 objevena řada střepů a celých nádob z období lužické a slezskoplatěnické kultury. Kromě nich se našly různé bronzové předměty, množství zvířecích kostí a měděná sekyrka. O něco dále se nacházely o něco později objevené kamenné nástroje. Z téže doby se našly pozůstatky, když se roku 1890 kopalo v poloze na „Drahách“ podél okresní silnice. Při přestavbě domu čp. 55 a chalupy čp. 17 byly nalezeny neolitické kostry s kamennou sekyrkou a 1 hliněným přeslenem. V roce 1892 našel rolník J. Černý z čp. 57 1 popelnici, v níž se nalézala rovněž bronzová jehlice a mohutný zubří roh. Roku 1898 našel čeledín rolníka Suchánka zlatou keltskou minci. V letech 1903-1905 byly prokopány sídelní jámy z doby římské a hradištní. Značné množství prehistorických věcí bylo nalezeno též později, např. v roce 1959 šlo o kostru s nádobou a bronzovou dýkou z období tzv. kultury se zvoncovitými poháry.

První písemná zpráva o vsi však pochází až z roku 1345, kdy byl vlastníkem vsi, lesů a ostatních pozemků královéhradecký sudí a rychtář Jan s manželkou Markétou. Oba postoupili své statky (2 popluží a les) kostelu sv. Anny se špitálem na Pražském podměstí. Poté vlastnila Rosnice Anežka, vdova Otíkova z Hradce Králové, která 4. srpna 1416 prodala své dědictví v Rosnicích – ves celou, dvory kmetcí s platem a příslušenstvím kromě 7 kop grošů ročního platu, který měl kaplan kaple sv. Pavla v kostele sv. Ducha v Hradci Králové – Rafúsu Gabrielovi z Hradce Králové (též psán jako Rafúš, latinsky Raffussoni), který byl vladykou na Chotělicích, a jeho dědicům za 200 kop grošů. Po jeho smrti získal ves roku 1456 jako odumrť od panovníka Mladota z Veselice. 6. srpna 1439 zapsal Jiřík Rafús řečený z Chotělic Rosnice Mikuláši Petrbachovi z Plačic, Janu Klimentovi z Plotišť a Petříkovi, bratru Klimenta z Plotišť a své sestře Regině z Hradce. Práva po zemřelém Jiříkovi, synovi Rafúse z Chotělic, obdržel Soběslav z Miletínka. Roku 1614 náležela část Rosnic, tj. Písařovský grunt, Ctiboru a Jiřímu Zárubovým z Hustířan na Žumberce. Tehdy byly totiž vyzváni konsistoří podobojí, aby propustili všestarskému faráři Šebestiánovi Benešovskému desátek, povinný jemu za církevní práce. Takto se totiž dělo již 16. rokem. V roce 1661 se stal vlastníkem Rosnic a Popovic Rudolf Ferdinand z Vinoře, když se rozdělil se svým bratrem o dědictví po otci Oldřichu Linhartovi z Vinoře. Ten byl pánem na Rosnici, Přímě a Popovicích ještě v roce 1677, kdy ve své závěti odkázal veškerý majetek královéhradeckým jezuitům. Zemřel 30. července téhož roku. Část pozemků ze závěti vlastnil Jan Jindřich Kapřík z Rosnic, který zemřel 15. ledna 1681 a je pochován v nechanickém kostele. V roce 1760 leželo císařské vojsko pod Laudonem v Probluzi, Rosnici, Bříze, Plotištích a v Malšovicích, prostě všude tam, kde se nacházely majetky přímského panství. Roku 1773 byl zrušen jezuitský řád a císařským patentem prohlášen všechen nemovitý majetek zrušeného řádu za komorní majetek císařovny Marie Terezie. Císařovna se tohoto majetku vzdala ve prospěch Českého studijního fondu v Praze, pod nímž Rosnice setrvaly v letech 1774-1806. Do zrušení poddanství byly součástí přímského dominia.

V roce 1849 se staly Rosnice samostatnou politickou obcí. 18. září 1862 téměř celá obec vyhořela (31 rolnických usedlostí), takže musela být kompletně přestavěna. Během bitvy u Hradce Králové 3. července 1866 tady probíhaly zuřivé a krvavé boje, po jejichž posledních výstřelech zde pruští vojáci uspořádali ovace svému králi. Počátkem července téhož roku zde byly postaveny první cholerové baráky. Po válce jel starosta Hynek Kundrt s deputací do Vídně prosit o válečnou náhradu, nachladil se a roku 1869 zemřel. 22. června 1877 uhořela 74letá žebračka Barbora Horní, a to na mlatě u domkáře Františka Morávka. 1. června 1887 vyslovilo vedení obce jednomyslný souhlas s jednáním MUDr. Eduarda Grégra, JUDr. Václava Roberta z Kounic, MUDr. Emanuela Engela a JUDr. Jana Vašatého na obranu českých zájmů a projevilo nesouhlas s poslancem říšské rady Václavem Fišerem a poslancem českého zemského sněmu Čeňkem Heverou. V roce 1893 František Fejgl zařídil a postavil při čp. 43 u okresní silnice ke Všestarům větší sušárnu čekanky se 6 pecemi a skladištěm, zprvu ještě bez strojního zařízení na ruční provoz, v níž se sušily 2-3 vagony suché čekanky. O 2 roky později byla sušárna vybavena vším strojním zařízením, pračkami, řezačkou, výtahy, vše na parní pohon. Roku 1894 založil František Fejgl navíc JDO „Jirásek“. 5. července 1897 vypukl oheň ve stodole statkářky a majitelky cihelny Hamplové a rozšířil se na vedlejší konírny a chlévy. Kromě nich shořela rovněž budova Syrůčka a Diviše, kapelníka zdejšího Sokola. 22. července 1900 se uskutečnilo v obci župní hasičské cvičení. V roce 1911 vznikla místní organizace agrární strany. O 3 roky později bylo založeno vodní družstvo.

29. srpna 1923 uspořádala TJ Sokol v Nechanicích s Osvětovou komisí v Rosnicích slavnost na paměť 500. výročí Žižkova táboření na Žižkově stole. Roku 1924 vznikl SDH, který provedl v letech 1935 a 1940 změny ve svých stanovách. V roce 1925 bylo ustaveno Hospodářské strojní družstvo pro rozvod a upotřebení elektrické síly. Roku 1931 zasáhla obec epidemie ptačí chřipky. 11. února 1934 došlo ke vloupání do hostinských místností i bytu Ladislava Hlavatého. 1. listopadu 1934 se zastřelil 73letý výměnkář František Fejgl. 12. září 1936 nalezl rolník Václav Pánek při orání poblíž Žižkova stolu jeden rakouský nevybuchlý granát z pruskorakouské války v roce 1866 ráže 10 cm. Již před 3 lety měl totéž štěstí rolník Josef Petr, jediným rozdílem byla ráže granátu – 12 cm. Roku 1937 byla stavba silnice Bříza-Rosnice zadána zemským výborem Ing. Kuncovi z Pardubic. Za německé okupace nesla obec pojmenování Rosnitz. 5. prosince 1941 byl při náhodné hospodářské kontrole zatčen Hynek Jirouš, po kterém gestapo již delší dobu pátralo. Nejprve se skrýval u římskokatolického děkana Antonína Marka v Libčanech a následně u Josefa Černého v Rosnicích. Ke konci války prošlo obcí několik zajateckých transportů. Od 17. února do 2. března 1945 bylo v Rosnicích ubytováno a stravováno celkem 5 578 zajatců, z nichž se 16 podařil útěk. V roce 1947 vznikla místní organizace ČSM. 21. června 1951 bylo založeno JZD, jež začalo samostatně hospodařit 31. března 1952, následně se rozpadlo a bylo obnoveno až v roce 1956 a k 1. květnu 1960 připojeno k JZD Bříza. Od 1. července 1960 je obec součástí Všestar. Téhož roku byla dokončena stavba nové požární zbrojnice, jejíž počátek můžeme hledat v roce 1950. Zároveň byl Ing. L. Tuhým založen kroužek zájemců o závodění na bobech. Čtveřice členů tohoto sportovního kroužku ČSM se následujícího roku zúčastnila mistrovství republiky v Mariánských Lázních. V roce 1970 byla zahájena výstavba části kanalizace, jež skončila až počátkem 80. let 20. století. V letech 1993-1994 proběhla plynofikace obce a v letech 2002-2003 došlo k obnově fasády a opravě střechy na budově bývalého hostince. V roce 2004 byl vybudován chodník. Roku 2013 došlo k prodloužení veřejného osvětlení. V roce 2015 byl zřízen osadní výbor.

Sama obec má řadu pamětihodností. Na návrší mezi Rosnicemi a Borem, jež je zvané jako Žižkův stůl, podle pověsti tábořil se svým vojskem v roce 1423 Jan Žižka z Trocnova, který tady poobědval a nechal vojsku si odpočinout, když táhl od Kutné Hory na Hradec Králové. Místo bylo osázeno 4 lípami a TJ Sokol Nechanice zde nechala 25. srpna 1886 slavnostně odhalit na památku obelisk ve tvaru pískovcového jehlance s kalichem. Přímo v obci se nachází sloup se sochou Panny Marie z roku 1880; kamenný kříž z konce 19. století před domem čp. 11 a dřevěná zvonička, která byla slavnostně odhalena 5. září 2015 při oslavách 670 let od první písemné zmínky o obci a nahradila původní železnou zvoničku z roku 1936. Ve velké míře jsou zastoupeny pomníky z prusko-rakouské války roku 1866: náhrobek v podobě bílé mramorové desky v pískovcovém rámu saského poručíka Ernsta Adolpha Lohseho od 4. mysliveckého praporu, který podlehl svým zraněním v čp. 28; pískovcová typová pyramida věnovaná 1 pruskému vojínovi, jenž zemřel na následky svých zranění v čp. 29; mohutná pískovcová pyramida věnovaná 350 pruským vojákům padlým v bojích o Rosnice a pohřbeným do hromadného hrobu; dvojice křížů typu č. 302A na společných hrobech rakouských a saských dělostřelců u Žižkova stolu z let 1898 a 1899; trojice podobných křížů při cestě do obce na dalších společných hrobech padlých rakouských a saských dělostřelců z let 1899, 1902 a 1902; kříž typu č. 302 na hrobě 10 rakouských a pruských vojáků u čp. 11. Část památek na tuto válku však zaniklo - dvojice křížů typu č. 302 na hrobech rakouských a saských vojáků zanikla a kříž typu č. 12 na hrobě 40 rakouských a pruských vojáků. Nejvýznamnějšími zdejšími rodáky jsou: pedagog, historik umění a malíř Rudolf Pros (3. července 1881 Rosnice - 19. září 1955 Praha) a italský legionář, důstojník četnictva, sběratel zbraní, královéhradecký muzejník, konzervátor sbírky zbraní a rosnický kronikář škpt. Bohumír Tuhý (20. listopadu 1889 Rosnice - 23. července 1973 tamtéž). Na závěr ještě dodejme, že obec přitáhla svoji krásou řadu umělců, z nichž jmenujme zejména malíře Františka Kavána a jeho obraz „U staré cihelny v Rosnicích“.