Rousillion - Okrová stezka (Le sentier des ocres)

Roussillion – jednu z nejkrásnějších obcí celé Francie – najdeme v departementu Vaucluse, který je součástí regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur. Celá oblast Roussillion je rovněž součástí přírodního parku Luberon (Parc Naturel Régional du Luberon), ležícího pod pohořím Monts de Vaucluse. A přesto, že Městečko Roussillon je skutečně Krásným a romantickým místem, pozornost tohoto článku bude věnována pouze jeho nejbližšímu okolí, které patří mezi nejnavštěvovanější místa celé oblasti. Vydejme se tedy mezi karmínové kopce (také jsem si zde několikrát na své oblíbené King Crimson vzpomněl) uprostřed borových lesů a vstupme mezi kulisy pestrobarevného filmu.

Předtím si však ještě o této oblasti něco málo prozradíme. Jedná se o region, který musí mít rádi snad všichni. O oblast, kterou symbolizuje víno a příjemné teploty (pro mě by klidně mohly být i nižší). Rostou zde zejména borovice, méně již duby a pěstuje se zde hlavně množství různých odrůd vína, ovoce a některé obiloviny. Koneckonců se jedná o oblast v zóně vlivu středomořského klimatu, což znamená, že v letních měsících zde bývá průměrná teplota 24,5 ° C a nejchladnější bývá prosinec s průměrem 5 8 ° C.

Největší zdejší turistickou atrakcí je tzv. Okrová stezka (Le sentier des ocres), která prochází bývalými velkými okrovými lomy, které byly nejvíce využívány od konce 18. století. Cestovní ruch zde ovšem zcela nahradil těžební průmysl až v roce 1980. O dnešní popularitu Okrové stezky se postaral Jean-Etienne Astier, který v letech 1780 až 1785 studoval vlastnosti červených a žlutých písků, které dominovaly jeho pozemku. Zjistil přitom, že z propláchnutého písku lze extrahovat čisté barvivo. Tím vzniklo průmyslové odvětví, které následně obec proslavilo (zdejší okr však používali již staří Římané). Okrová stezka dnes láká tisíce turistů a hraje velmi významnou roli v místní ekonomice.

Stezka se nachází několik set metrů jihovýchodně od centra Roussillion. Za malý poplatek zde uvidíte úžasnou krajinu, jejíž barvy se pohybují v rozsahu od žluté po fialovou. Tím jsou vlastně vyčerpány veškeré možnosti, protože okry jsou barviva (pigmenty) v rozmezí od žluté přes oranžovou a červenou až do fialové. Při návštěvě jednoho ze zdejších bývalých okrových lomů prostřednictvím „Sentier des Ocres" máte na výběr dva pěší okruhy; 30-minutový základní nebo hodinový, kdy procházíte i někdejším provozem lomu.

Zdejší bohatá naleziště okrových barviv zajistila svého času – v lomech a okr zpracujících továrnách – práci pro tisíce lidí nejen ze širokého okolí. V současné době je zde již těžba okru zcela zakázána s cílem ochránit vzácnou lokalitu před úplným zničením. Protože během 18. století vzrostla poptávka po barvivech (pigmentech), které měly být využity v textilním průmyslu, byla těžba okru v Roussillon v té době nejintenzivnější. Četné okrové lomy a továrny, z nichž některé můžeme vidět i dnes, se nacházely v blízkosti obce. Jedna ukázka „okrové továrny“, nazvaná „Usine Mathieu" po rodině, která ji vlastnila v letech 1870-1901, byla zakonzervována a slouží jako muzeum. Během 20. století byly těžební techniky postupně modernizovany, ale také došlo k vývoji v oblasti syntetických barviv, což mělo za následek postupné uzavírání okrových dolů v okolí Roussillon.

Je těžké – ne-li nemožné - popsat jedinečnou krásu roussillonské Okrové stezky. Můžete říci, že zde existuje 17 odstínů okru, které zbarvily domy v obci podle malířské palety zdejšího lomu. Ale ani to nevystihuje okázalou barevnost Roussillon, kde se červená, žlutá, Růžová, oranžová, a fialová spojují a prolínají jedna do druhé. Ohromující je také kontrast zelených borovic a modré oblohy s červenými útesy. Nepoužívaný lom i útes pod Roussillion svými barvami působí, jako by pocházely z jiné planety, možná z Marsu. Ten připomíná bývalý okrový lom i svými útesy, jeskyněmi, věžemi a Hřebeny, vytvořenými vodou, větrem i rukou člověka. Lom je také výchozím bodem pro pěší stezku, která končí po na 15 km ve velkolepém provensálském Coloradu, tedy v lomu v Rustrel (Colorado de Rustrel). Ale dámy, pozor na střvíčky, procházíte se celou dobu vlastně v červeném prachu.

A proč se vlastně stezka jmenuje okrová? Nebo lépe řečeno jak se zde pestrá baleta barev vlastně objevila? Vysvětlení tohoto mimořádného jevu je vlastně jednoduché. Celé slavné okrové Roussillon má na svědomí moře, jehož dno zde bylo mnoho milionů let před Luberonem. Samotná barva je způsobena minerálem zvaným goethit, který byl pojmenován po německém spisovateli, nadšeném mineralogovi. Přesto zůstává Příčina, proč zde dochází k výskytu tolika různých odstínů současně, doposud neznámá. Mnoho dalších informací o všech záležitostech, týkajících se těžby okru V Roussillion, můžete získat v muzeu Le Conservatoire des Ocres et Pigments appliqués ve staré továrně na zpracování okru nebo v informačním středisku na okraji obce.

Pověst o vzniku tohoto místa je však určitě mnohem zajímavější. Podle ní zde žila ve středověku mladá dívka jménem Sermonde, která byla provdána za pána Roussillion, Raymonda z Avignonu. Raymond trávil většinu času na lovu a nudící se Sermonde se zamilovala do místního mladého trubadúra Williama. Když to Raymond zjisti, trubadúra probodl, usekl mu hlavu a jeho srdce nechal přichystat Sermonde k večeři (prý aby si byli oba milenci blízcí opravdu „srdce k srdci" – to není z mé hlavy, tak praví pověst). Když to Semonde zistila, vrhla se z vrcholu Roussillon. Země kolem zčervenala její krví a tak to zůstalo již navždy.

Vraťme se teď však ke konkrétním informacím a důležitým číslům, které se týkají Okrové stezky. Cestu mezi nádhernými barevnými útesy - jak už víme - můžete absolvovat po dvou okruzích. Uváděný čas prohlídky (30 nebo 60 minut) je pouze orientační a když zde budete chtít meditovat třeba pět hodin, nikdo vás nevyžene. Zkrátka „jak se vám líbí“. Vstupenka do prostor bývalého lomu stojí 2,50 €, pokud jdete ve skupině alespoň 15 dalších osob, platíte jen 1,50 €. Děti do 10 let mají vstup zdarma a kombinovaná vstupenka, zahrnující Okrovou stezku a nedalekou zimní zahradu přijde na 7:€. Okrová stezka se turistům otevírá 16. února v 11 hod. (do na 15:30 hod.) a je otevřena až do konce roku (na Silvestra je otevřeno stejně jako v den zahájení sezony). Každý měsíc blíže k létu se otevírací doba prodlužuje, takže v červenci a srpnu je otevřeno od 9 hod. do 19:30 hod. V případě nepříznivého počasí – například při silném dešti – však může být Okrová stezka přechodně uzavřena.

Na závěr ještě krátký pohled vědecký. Tento unikátní geologický útvar existuje – v podobě mořského dna – již přibližně 230 milionů let. Za tu dobu se nahromadilo několik tisíc metrů sedimentu. Následně vzniká i množství bílého vápence, tak charakteristického pro celou oblast Provence. Asi 110 miliónů let se mořské dno prohlubuje a usazují se zde šedé jíly. Poté mořské dno postupně zelená, protože jím prostupuje minerál glaukonit a po 100 milionech let se z vody vynoří Provence. V té době je zde klima tropické a těžké deště na novém kontinentu dlouhodobě luhují okrové a bílé písky. Dešťová voda stéká do hloubky a postupně tak krystalizují nové minerály, jako je kaolinit nebo goethit. V této chvíly se zrodil okrový písek, na jehož podobě se podílí následně i hydroxidy železa. Přes veškeré dnešní vědecké znalosti a moderní technologie je vznik okrových písků s odstíny červené, žluté nebo oranžové obestřen mnohým tajemstvím. I hlavní viník – tedy goethit – tvrdošijně mlčí a přesný mechanismus vzniku takové pestré palety barev neprozradil.