Roussillon (Vaucluse, Provence)

Rousillion, domácími familierně nazývané Roussillonnais, je francouzská vesnice – nebo spíše malé Městečko - v departementu Vaucluse, který se nachází v turisticky atraktivní oblasti regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur. V Roussillion žije něco málo přes 1300 obyvatel a tento stav je – v podstatě – konstantní již od prvního velkého „sčítání lidu“, provedeného roku 1793. Bez jakékoliv nadsázky můžeme říci, že Rousillion patří mezi nejkrásnější francouzské obce, vždyť se dokonce pyšní oficiální vizitkou s titulem nejkrásnější vesnice ve Francii. Jedná se o také a jednu z nedílných součást přírodního parku Luberon (Parc Naturel Régional du Luberon). Leží totiž přímo v jeho srdci, mezi "malým" Luberonem a pohořím Monts de Vaucluse, na jihovýchodě země. Toto romantické místo je bez problémů dosažitelné po silnici, nejbližší železniční stanice se však nachází v Cavaillon, nádraží pro rychlovlaky TGV je v Avignonu.

Roussillon je po Gordes druhou nejnavštěvovanější obcí v oblasti přírodního parku Luberon a údajně nejkrásnější je ranní pohled na Městečko z východu nebo výhled při příjezdu po silnici z Saint-Saturnin-les-Apt (obé je ideální za slunečního svitu, ale jak známo, slunce svítí v Provence téměř pořád). Rousillion se objeví na vrcholu strmého karmínového kopce uprostřed borových lesů a každý hned pochopí, proč se Městečku říká „Růžové“. Není proto jistě žádným překvapením, že několikrát také posloužilo jako filmová kulisa a často zde pobývaly i různé významné osobnosti Za nejcennější a nejvýraznější zdejší památku bývá považována kostelní zvonice, neboli Hodinová věž (tour de l'horloge). A když jsme už u těch památek, tak se v následujících řádcích seznámíme s nejkrásnějšími a nejpozoruhodnějšími částmi Roussillion. Nebude se jednat výhradně o historické artefakty, ale spíše o místa, která by turista neměl v žádném případě minou bez povšimnutí.

Začněme kostelem sv. Michala (l´église Saint-Michele), který dnes vidíme – alespoň z větší části – v podobě ze 17. století. Stavba přímo přilehá k útesu, kde se nachází vyhlídková terasa s nádherným panoramatickým výhledem a s pomocnými tabulkami. Opevněná zvonice u brány Castrum byla v 19. století přestavěna. V první uličce vlevo pak najdete starý „chodník“, který spojoval zvonici se dvěma hradebními věžemi. Ke kostelu nás dovede zdejší Hlavní ulice, která vede až na vrchol obce a je lemována restauracemi, galeriemi, obchody s provensálskými produkty a hezkými domy, pocházejícími převážně ze 17. a 18. století. Velmi oblíbenou atrakcí je také zdejší trh, který probíhá vždy ve čtvrtek dopoledne. Podívejme se však na další památky a významná místa Roussillion.

Stylově začněme na Place du Pasquier, původní pastvině, která se poté stala místem konání výročních trhů a školním dvorem (dnes lékárna). V současnosti je to hlavně parkoviště a „startovací“ místo pro přístup do centra. Ve spodní části Městečka určitě upoutá Place de l' Abbé – Avon, tedy náměstí nazývané také „Dno pece", protože ve skále byl postaven dům, kde byly umístěny pekařské pece. Jméno náměstí připomíná kněze, který zachraňoval zdejší obyvatele během epidemie v roce 1720 . Na náměstíčku se nachází „Brána Štěstí“. Další místo – zvané Pignotte – je pojmenováno podle almužny – v podobě distribuce buchet - kterou zavedl papež Jan XXII v roce 1316.

Dalším náměstíčkem, které v Roussillion najdeme, je Place de la Forge. Zde bylo zřejmě původně nádvoří Starého hradu, postaveného v roce 987. Dodnes zde naleznete některé pozůstatky a malý kříž. A jsme u Informační tabule v nejvyšším bodu obce (Castrum), odkud se nám nabízí široký výhled přes údolí na panorama Grand Luberon, svahy Mont Ventoux a náhorní plošinu Vaucluse. Nacházíme se tedy u – již zmíněného - kostela St Michel, jehož historie sahá až do počátku 11. století a který byl vždy nedílnou součástí opevnění Městečka. V průběhu staletí se jeho podoba výrazně měnila; průčelí chrámu pochází ze 17. století, většina kostela je ještě o století mladší. Najdeme zde křestní sochu svatého Michala a Krista na kříži. Návštěvníky Roussillion jistě zaujmou zdejší krásné domy z 18. století a okrově-červená „animace“ centra obce. Upozornit je potřeba také na budovu Radnice a Place dela Poste, náměstíčko, kde najdete stále fontánu, která sloužila k napájení zvířat.

Roussillon však není historickým městem v pravém slova smyslu, ale spíše pestrou paletou barev, která se navždy nesmazatelně vryla do jeho architektury. Je to především magické místo s nekonečným množstvím odstínů a krásou každého – mnohdy až neskutečného - detailu. Říká se, že ulicemi Roussillion kráčí umění. Kromě barevných fasád domů zde totiž najdete neuvěřitelné množství uměleckých galerií (asi 15), s téměř padesátkou činných umělců. Většina z nich spojila své síly na podporu umění v Roussillon. Jejich „sférou zájmu“ jsou např. figurativní malby, abstraktní keramické sochy, bronzy, sklo, kovy a umělecké šperky. Městečko samo je totiž druhem umění a asi proto jsem někde četl, že Roussillion září po celý rok tisíci fascinujících světel, barev a jejich odrazů.

Čím ale povídání o Roussillion zakončit?

Možná tím, že Roussillion otisklo svou tvář i do literatury a dalších uměleckých žánrů. Stačí jen nejstručnější výběr. Spisovatel Samuel Beckett se v Roussillion skrýval v letech 1942-1945 před Němci a napsal zde svůj román Watt. Městečko Beckett také zmínil ve své slavné divadelní hře Čekání na Godota (1955). Filmový režisér Henri Colpi natočil (1970) v Roussillion film Heureux qui comme Ulysse se slavným Fernandelem v hlavní roli. K tomuto filmu napsal ústřední šanson George Brassens. V roce 1950 v Roussillion se svou rodinou rok žil americký sociolog Laurence Wylie, který zde „pozoroval život“ a následně napsal knihu Vesnička ve Vaucluse (1957). Je to kniha nesmírně okouzlující, název Roussillion byste v ní ovšem hledali marně. Autor jej změnil na Peyranne. A nemělo by se zapomenout ani na to, že jméno obce nese i jedna londýnská restaurace, oceněná hvězdičkou Michelinu.

Nebo tím, že v Roussillion najdete neuvěřitelné množství fotogenických zákoutí a malovaných okenic, dveří i bran. V hlavní sezoně je zde ovšem takové množství lidí, že pořízení slušného snímku může trvat i dlouhé minuty, a to ještě v lepším případě. Věřte mi, mám s tím osobní zkušenost. Roussillion má také zřejmě nejvíce restaurací v přepočtu na jednoho obyvatele – nejen – v celé oblasti Luberon. Většina z nich je seskupena kolem náměstí v horní části Městečka a můžete v nich ochutnat nejlepší místní pochoutky, dobře známé v celém regionu.

Možná by také bylo dobré připojit pár užitečných rad a doporučení.

1) Až přijedete do Roussillon a zvyknete si na to, že nejste na tripu ani nemáte vadu optiky či zraku udělejte si čas na procházku po malebném bludišti ulic a náměstíček. Okrové fasády domů jsou skutečně nádherné a jejich okrové odstíny pomalu přecházejí od světle žluté až po tmavě červenou.

2) Městečko Roussillion nabízí turistům rovněž netušené možnosti pro volnočasové aktivity. Vybrat si můžete například jízdu na koni, pěší turistiku a Cykloturistiku (půjčovna kol zde je samozřejmostí) , tenis nebo oblíbený pétanque. Další informace o Rousillion si můžete pořídit ve zdejším Informačním centru.

3) Roussillion se nachází v centru největších okrových ložisek světa, které ani svou jedinečnou okázalou pestrobarevností nemají nikde konkurenci. Proto neváhejte a navštivte největší zdejší turistickou atrakci, tedy tzv. Okrovou stezku (Le sentier des ocres). Nachází se v nedalekém bývalém okrovém lomu a uvidíte, že budete nadšeni.