S Kopretinkou do nebe, pekla, země i ráje – NS Svébohov

Raději jsem opsal téměř celý název turistického lákadla v okolí Svébohova v oblasti Zábřežské vysočiny. Už jsem na Turistice párkrát uvedl, že Zábřežská vysočina poněkud bledne v přítomnosti, přesněji blízkosti největších moravských hor, takže mimo takových profláknutých cílů, jako je Bouzov, Javoříčko a ještě tak Loštická tvarůžkárna stěží narazíte na davy výletníků. Na druhé straně to zas tak nevadí a komu vyhovuje klidnější prostředí, svůj výlet si tu může zájemce najít.

Nicméně sídla v oblasti se s větším nebo menším úsilím snaží nějakého toho projíždějícího odlovit a pozvat ho k nahlédnutí i do míst, kam dříve nespěchal. Jedním z plodů tohoto snažení je i relativně nová (2019) naučná stezka v okolí Svébohova.

Už název obec navozuje určitou „svéhlavost“ zmíněného sídla. Svébohov je prvně zmiňován v r. 1358. Střední nadmořská výška dosahuje 417 m což naznačuje, že podmínky k zemědělství už tu mohly být poněkud zhoršené, což se možná projevilo i v určité zarputilosti zdejších obyvatel. Obec leží poblíž pomezí, kde se střídalo osídlení s převahou německého jazyka s tím českým. Svébohov patřil k té převažující české jazykové části. Nakonec se to projevilo, že v obci přetrvávali dlouho „tajní“ čeští bratři, kteří si později po uvolnění postavili nad vsí historizující modlitebnu (1860). Drtivá část zastavení naučné stezky se nalézá poblíž centra obce, na návsi u obecního úřadu objevíme i centrální zastavení s mapovým stojanem. Zde si můžeme navíc vybrat, bude-li nám stačit procházka jen k cílům v centru obce, nebo se i vydat za humna.

Zastavení s čísly 1,2 a5–8 jsou totiž v dosahu nějakých maximálních 500 m od centrální tabule s jedničkou v titulku.

S dovolením ale prezentuji průběh naučné stezky, který jsem si projel i prošel při jednom teplejším dubnovém sobotním odpoledni t.r. (jak máme ještě v paměti, letošní duben byl dosti chladný, nicméně sem tam tepleji bylo). Přiblížení z oběda není pro popis podstatný, každopádně důležitý je příjezd do obce Postřelmůvek, kde jednou z postranních koncových uliček směřuji podle šipek k úpatí kopce Homole, který je jednou ze zastávek naučné stezky mimo samotného Svébohova. Z Postřelmůvku je naštěstí vytýčeno několik šipek k samotnému kopci a ačkoliv v místě nejsou žádné turistické značky, není problém objevit tu správnou polní cestu k návrší západně ode vsi a křižovatce s vzrostlým stromem (lípou) a křížem. Na horském kole lze s určitým úsilím celkem dobře výjezd absolvovat. Na stromu objevuji první značku naučné stezky. Stezka není v systému značení Kčt, ale je vyvedena ve vlastní obrázkové symbolice. Protože stezka je určena hlavně dětem, nebo přesněji rodinám s dětmi, je průvodkyní víla Kopretinka, tedy panenka se zelenou sukní s kopretinovou čepičkou. Šipka směřuje přímo do kopce, tedy k vrcholu Homole, sjízdnost cesty se mírně horší, takže občas je lepší zatlačit. Platí to hlavně o odbočce k samotnému vrcholu, který je defakto mimo velký okruh stezky, který je v mapách vyznačen zelenou linií. Ovšem vynechat vrchol by bylo chybou. Nejen kvůli tomu, že na naučné stezce se mohou plnit testovací otázky, ale hlavně kvůli krásnému výhledu, který Homole nabízí. Kopec měl tu smůlu (jako i jiné okolní), že i zde se do díla pustil brouček lýkovec smrkový, takže značná část vrcholu je dočasně (na dost dlouho) prostá porostu. Tím pádem je k dispozici solidní výhled do krajiny, k tomu je určeno i posezení (s vrcholovou knihou). Od Homole pokračuje stezka mladým lesem i loukami k dalšímu cíli. Občas na kole občas pěšky na sever až severozápad. Hlavním cílem je vrch Háječek u Zborova. Kopec je důležitý i díky své nadmořské výšce (603 m). Díky ní poněkud převyšuje okolní kopce o dobrých 50 m, vyšší kopce jsou až kolem Drozdova. Ačkoliv je u vrcholu menší lesík, z jeho korajů objeví výletník spoustu zajímavých vyhlídek. Zajímavostí je nakonec i sjezdovka na severním svahu a asi nejhlavnějším důvodem „výšlapu“ k vrcholu je příprava rozhledny. Právě z rozhlednového hlediska je totiž Zábřežská vysočina takřka pole neorané, vlastně jediná je na Lázku, což je sice nejvyšší hora celé vysočiny. Lázek je ale v posledních letech soukromým majetkem a přístup na rozhlednu je sporadický, spíše žádný (tím nechci k návštěvě Lázku odrazovat, naštěstí je pěkný výhled z celého kopce).

Kolem samotného Háječku vede celkem slušná polní cesta, navíc čerstvě značená žlutou TZ (od Horních Studének k Zábřehu).

A protože část cesty je i asfaltovaná, celkem rychle sjíždím ke Svébohovu. Poblíž kóty 500, Skalní vrch je přípojka malého okruhu naučné stezky (v mapě červený). Na malém okruhu vlastně není žádné samostatné naučné zastavení, takže kdo tuto část vynechá o mnoho nepřijde. Ta kratší tras je tu hlavně proto, aby si výletník trošku užil výhledů na okolí obce. První zastávka, respektive zastávka s č. 5 novogotická českobratrská modlitebna z r. 1860. Samotný Svébohov je schovaný v malé dolince, ale kaple nad vsí je občas viditelná i z poloh v údolí Moravy. Od kaple je ještě jedna malá odbočka k nedalekému potůčku. Podmínkou ale je nepřítomnost pasoucího se dobytka, protože jinak se prochází elektrickým ohradníkem. Cílem je „peklíčko“, což je malé seskupení balvanů u strže Svébohovského potoka. Podle pověsti měl nedaleko čert postavit hrad za jednu noc. Materiál nosil z Petrových kamenů, ale jak už to bývá, nestihl to, takže případný hříšník nepropadl svou duší ďáblu a dočkal se po smrti nebes.

Peklíčkem mám za sebou všechny zastávky mimo obec. Jednotlivá zastavení jsou popisem místních památek (kostel, kaplička, chalupy). Zastavení č. 8 je věnováno místnímu rodáku, Arnoštu Valentovi. Působil za války jako letec RAF, ale byl sestřelen a zajat v zajateckém táboru. Byl jedním z účastníků Velkého útěku ze zajateckého tábora v Saganu (Zagań, 24. 3. 1944, zfilmováno). Většina uprchlíků byla dopadena a bez soudu popravena, na přímý Hitlerův rozkaz, mezi nimi i Valenta. Zdokumentováno je i vyšetřování Velkého útěku, kdy většina gestapáků byla dopadena a odsouzena za válečný zločin, nevypátraní zůstali ale vrazi, kteří pobývali v sovětské okupační zóně. „Valentovo“ zastavení je vlastně i závěrem celého putování.

Jak už bylo naznačeno, výletníci, tedy hlavně děti mohou po trase odpovídat na různé otázky, které souvisí s navštívenými místy. Přímo u centrálního zastavení bývá k dispozici leták a schránka na odpovědi. Jinak lze leták objevit na http://tourism.zabreh.cz/turisticky-servis/naucna-stezka-svebohov/