Homole (u Postřelmůvku) 516 m

ETRS89: B=49.92969836° L=16.85543161° hel=559.56

ETRS89-TM33: N=5532464.55 E=633163.20 hevrs=515.71

S-JTSK / Krovak, Bpv (m): Y=571715.50 X=1081411.49 H=515.59 (DMR 5G)

 

Tolik tedy stručný výpis údajů ze státního mapového díla. Ano podle čísel nikterak důležitý kopec. I přesto podle kopce mají v Postřelmůvku, kam kopec katastrálně patří podle vrchu pojmenovanou i hospodu. V podstatě jde o první výraznější kopec, zvedající se z roviny Mohelnické brázdy, která tvoří v těchto místech široké údolí řeky Moravy. Samotná Morava na svém toku někde od Hanušovic po samotnou Mohelnici více či méně sleduje směr od severu k jihu, Jižně od Rudy nad Moravou se do ní vlévá celkem nenápadný Bušínský potok a spolu s Moravou tento potok tvoří hranici, která odděluje severnější a vyšší Hanušovickou vrchovinu od o něco nižší Zábřežské vysočiny. A právě Homole patří k prvním výraznějším vrcholkům v této části nejsevernější části vysočiny (tady se tomu říká Drozdovská vysočina) celého horopisného celku, který se táhne nad Bušínským potokem k Hambalku s oblíbeným polohorským přejezdem silnice č. 11.

Díky své poněkud vystrčené poloze nad Mohelnickou brázdou je kopec Homole dobře rozeznatelný z širokého okolí. V normálních dobách by se už o kopci nic jiného napsat nedalo, máme ale poněkud nenormální dobu, způsobenou povětrnostními vlivy a zvýšeným výskytem broučka s názvem lýkožrout obecný. Na pomoc se přidal i jakýsi příbuzný, buď ze Skandinávie nebo dokonce z Ruska. Tudíž dřívější takřka smrková monokultura je činností kůrovce značně zasažená. Dokud to jde, muselo se vykácet co se dalo prodat. I díky tomu je dnes vrchol kopce i jeho stráně řádně prořídlé a tak se z kopce stala zajímavá přírodní rozhledna. Až na malé překážky jde o celkem nerušený kruhový rozhled. Zcela dominantní jsou sice blízké kopce Zábřežské vysočiny na západě, ale ty v tomto směru brání dalšímu rozhledu, protože jsou vyšší, naštěstí zbývají směry na sever, východ a částečně i jih. Nejzajímavější je v tomto pohledu sever, kde přes blízký dvojkopec Chocholík/Háj zavírá obzor velká část hřebenovky Hrubého Jeseníku teď z jara ještě s pokrávkou sněhu, na něj navazuje poněkud nižší Hraběšická hornatina s patrně odděleným Kamenným vrchem (964). Pak můžeme poněkud zapátrat ještě k severozápadu, kde podle sněhu poznáme Paprsek, a nejvyšší blízký vrch tak musí být Smrk (1126). V údolí odhalíme část Šumperka, z velké části Bludov, kousek mateřského Postřelmůvku a většího Postřelmova. To se už obracíme k východu, kde se rozkládá Úsovská pahorkatina, kde je ale Bradlo patrně skryto za jen o málo nižším Bílým kamenem (589). Nepřehlédnutelná je mohutná stěna Vitošovského lomu. To už se skoro díváme na jih, který se utápí do roviny kolem Moravy, ale patrně je vidět až do Olomouce (mimo to do Rovenska, Zábřeha). Při pátrání objevíme i věž v Mohelnici a jiné zajímavé objekty. Dál se zvedajé vrcholy Zábřežské vysočiny, kterým ale chybí nějaká výraznější dominanta, protže vše je tak nějak zarovnána kolem nejvyšších výšek okolo 600 m).

Přístupová cesta z Postřelmůvku vede polní cestou, která sice nemá žádné značení (v samotném Postřelmůvku jsou ale vyznačené místní orientační směry). Nicméně po necelém kilometru stoupání od vesnice narazíme na osamělý strom s kamenným křížem. Kolom něj prochází, přesněji se lomí trasa svébohovské naučné stezky, která je značená obrázkovými symboly s vílou Kopretinkou. Vrch Homole tvoří jedno ze zastavení velkého okruhu zmíněné stezky. Značení obrázky je sice poněkud netradiční nicméně prozatím přehledné (uvidíme co se stane časem). Tím je zároveň odhalena další možnost kudy na Homoli. Dodejme, že podle zápisů ve vrcholové knize jde o celkem oblíbený cíl minimálně místních, tedy myšleno s okolí Zábřeha apod. Nakonec převýšení tu není tak drastické, takže kopec zvládnou i menší děti, jen nedoporučuji příliš odvážné rodiče s kočárky, tak snadné to není...

Co se týče stavby samotného kopce, podklad je tvořen hlubinným magmatitem, granodiority a křemennými diority (tonality). Oblast je součástí Českého masivu, krystalinika a pravariského paleozoika. Detailněji jde o magmatity Orlických hor a Králického Sněžníku.