Šerák – zvonička

U každé správné horské chaty má být zvon. To samozřejmě není autorova myšlenka, ale vcelku praktické opatření, které má zachránit poutníka v nouzi. Rozhostí-li se nad pohořím nevlídný mrak, čili mlha, k tomu vichr, mráz, sníh (stačí i prudký déšť) bílá tma a bůhví jaká další pohroma turista byť sebeotužilejší s radostí přijme přístřeší v jakékoliv boudě, která se mu cestou naskytne.

Bohužel v Jeseníkách na hřebenech máme takových záchytných míst poskrovnu, tudíž většina chat nemá nouzi o návštěvníky. Aby se ale ve zmíněné nepohodě mohl tápající turista orientovat, leckdy může posloužit k orientaci a záchraně právě zvukový signál, který zazní z neznáma. Pravda, máme dnes navigace, ale v různé slotě i ta nemusí ukazovat dostatečně dobře.

Zvony bývaly u horských boud a chat poměrně časté, nicméně doba minulá na toto opatření jaksi pozapomněla, a byl-li někde nějaký zvon, povětšinou ho nějaký dobrák odnesl.

Zvonička u horské chaty na Šeráku (někdy se jí říká Jiřího chata, podle vratislavského arcibiskupa Koppa, spoluinvestora chaty) bývala už koncem 19. století, tedy při vzniku původní, ještě dřevěné chaty. Ta záhadně vyhořela již v roce své stavby (1893), nicméně vzápětí se již začala stavět bytelnější kamenná, kterou – po různých úpravách, navštěvujeme dodnes.

První zvonička zmizela s požárem. Nová je na Šeráku od roku 2003. (vysvěcena 5.9.2003) Kamenná stavba ne náhodou připomíná maják, kterým má vlastně znaveným poutníkům i být. Zároveň je zvonička pomníčkem obětí hor.

Stavbu navrhl Miroslav Vochta z Brna, zvon navrhl sochař Otmar Oliva, zvonařskou práci má na svědomí Josef Tkadlec. Samotnou stavbu vyvedl ing. M. Bořuta, spolumajitel chaty i lyžařského areálu Bonera na Ramzové.

Výše jmenovaní autoři se podíleli i na další stavbě podobného určení, kterou najdeme u Švýcárny pod Pradědem.

A protože je zvonička už pěkně vysoko, u hranice lesa, je od ní hezký výhled, vlastně jako z celého Šeráku.