Šifrová jeskyně u Pohořan

Fotografie (21)  • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (21 fotografií)

odvaly nad štolou

v údolí

Vstoupit do fotogalerie (21 fotografií)

Pro milovníky romantiky a dobrodružna jsou Pohořany obcí přímo zaslíbenou, protože kromě zatopeného lomu se nedaleko nachází také tajemná Šifrová jeskyně. Ve skutečnosti se nejedná o žádnou přírodní sluj, ale o štolu, která byla vytvořena lidskou rukou při těžbě kvalitnějšího šifru – břidlice, z podzemí. Dolovat se tu začalo už někdy v 18.století a po vytěžení byla štola opuštěna. Zajímavostí je, že se v ní na konci druhé světové války při bombardování Olomouce skrývali bělkovičtí občané spolu s dětmi. Až do roku 2009 byla volně přístupná, pak zde byla kvůli ochraně zimoviště asi deseti druhů netopýrů nainstalována pevná mříž. Na jaře se prý do umělé jeskyně rádi stahují mloci a žáby...

Okolo Šifrové jeskyně vede červená turistická trasa, po které jsem se po návštěvě zatopeného lomu sám nedočkavě vydal. Od silnice chodník lesem prudce doklesal k potoku a tady se mi otevřel pohled na nesmírně divokou dolinku, jejíž stráně zleva lemovaly vysoké odvaly břidlice a napravo se ze svahu krom stromů vypínaly i skalky. V údolí jsem narazil na šifrem „vydlážděné“ koryto potoka a za ním byl jeho břeh zpevněn kamenným valem, po němž se sem zdola z Bělkovického údolí pro vytěženou břidlici kdysi povozy jezdilo.

V posledním svahu odvalu si mé bystré očko všimlo téměř neznatelného chodníčku, který mne po kamenných plotnách vyvedl na plošinku nad údolím. Tu zdobilo nejen čundrácké táboříště, ale také nižší skalní stěna a na první pohled jen nepatrná výseč otvoru do podzemí. I shodil jsem batoh, popošel blíž... a tu se moje dušička zachvěla naprosto nepopsatelnou radostí (pomlsat adrenalinu se té potvoře zachtělo), neboť mříž byla vylomená a vstupu do štoly nestálo nic v cestě!

Jsem si na svůj věk dobře vědom toho, že by člověk do podzemí lézt měl minimálně ve dvojici, jenže srdci bohužel nešlo poručit!

A tak jsem – maje sebou v kapse i malou baterečku od Vietnamců a v ruce fotoaparát s bleskem – neodolal a pár desítek metrů štoly se dnem navlhlým prosakující vodou s velikou zvědavostí prošel.

Ale takový blázen, abych sám lezl až na její 150 metrů vzdálený konec, přece jen nejsem a raději jsem se na denní světlo pokorně vrátil...

Autor: Franta

Další články autora: 2996

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli