Skalica – Jurkovičův spolkový dům (Roľnícky spolkový dom)

Záhorácká Skalica, to není jen gotika, renesance i baroko převážně sakrálních staveb a množství památek technických, ale také secese. Víceméně jen jedna, ne zcela čistá, ale současně o to úžasnější a v původní podobě zachovalá. Jedno ze svých vrcholných děl totiž pro město v roce 1904 připravil geniální architekt Dušan Jurkovič, který i zde tradičně kombinuje secesi s prvky folklórními. A v tom zde není velký Samo nijak osamocen, protože průčelí objektu zdobí mozaiky, vytvořené podle kreseb Mikoláše Aleše, a jeho interiéry díla Joži Úprky a Antoše Frolka. A hned na úvod si můžeme prozradit, že současný Dům kultury byl původně postaven jako polyfunkční Katolický spolkový dům, že se o této stavbě občas říká, že se jedná o tzv. „slovenský národní styl na bázi secese“ a že zde dnes sídlí mj. Záhorské muzeum a Galéria Júliusa Koreszku.

Od samého počátku se v objektu nacházely spolkové i obchodní místnosti, divadelní dvorana, muzeum, čítárna, byt MUDr. Pavla Blaha, sklad a místnosti hospodářského zabezpečení. Zajímavé je, že jednotlivé části domu bylo možno poznat již při pohledu na průčelí domu, a to jednak podle nápisových tabulek, jednak podle členění fasády. Mozaiková výzdoba se přitom soustředí do pásu mezi přízemím a prvním poschodím, na celou plochu štítu a prostor pod ním. A právě štítové figurální motivy byly zrealizované podle návrhů českého malíře Mikoláše Aleše.

Dominantou interiéru je pak velký sál s jevištěm, arkýři a balkónem. Tato místnost byla původně divadelní dvoranou a i pro ni je typickým rysem rukopis Dušana Jurkoviče. Prostor sálu dělí na „trojlodí“ dřevěná sloupová konstrukce, nesoucí současně konstrukci krovu s podhledovými omítnutými korkovými deskami. Celkové vyznění prostoru pak určuje kontrast tmavého dřeva a světlých stěn. Boční plochy jsou vyzdobené figurálními folklórními motivy, které podle obrazů známého moravského malíře Joži Uprky vytvořil jeho žák Antoš Frolka, který namaloval rovněž oponu s námětem Vítaní jara. Zvláštní důraz položil Jurkovič i na prostory muzejní, kam umístil mj. místnost s bohatě zdobeným centrálním sloupem, který „drží“ police s exponáty.

A v závěrečném pelmelu ještě přidáme pár informací bez ladu a skladu. Iniciátorem stavby tohoto domu byl dr. Blaho a původně měla být tato „pestrobarevná“ jednoposchoďová budova určena třem různým místním „institucím“ – Gazdovskému spolku, Spolku sv. Vavřince a Katolickému kruhu. Podoba domu vychází z dispozice dlouhé stavební parcely. Přesto, že průčelí budovy působí až reprezentačním dojmem, má poměrně jednoduchý základ s asymetricky nasazeným štítem. V něm je zobrazen Alešův uherský král Štěpán, žehnající slovenské rodině. Z muzejní expozice se nejčastěji zmiňuje „Blahova izba“ s vyřezávanými malovanými skříněmi i stropem a archeologická expozice, dokumentující vývoj osídlení Záhoří od pravěku po Velkomoravskou říši. Sbírkový fond muzea údajně obsahuje více než 45 tisíc předmětů. Jako Jurkovičova inspirace bývají v tomto případě nejčastěji uváděny stavby skotského architekta Charlese Rennieho Mackintoshe a japonská architektura.

Zatímco my se spokojíme většinou s označením Jurkovičův dům (platí to i pro Luhačovice, kde to ovšem původně byl dům Janův – viz. https://www.turistika.cz/mista/luhacovice-januv-jurkovicuv-dum), tak naši bratia volili arsenál o něco pestřejší, např. Spolkový dom, Rolnicky spolkový dom nebo Kultúrny dom.