Skalica, město západního Slovenska.

Kam a jak jedeme?

Při našem posledním pobytu na jižní Moravě jsme sice měli vybraná místa, která jsme chtěli navštívit, ale září tentokrát mělo ke klidnému slunnému podzimu hodně daleko. Na nějaké delší výlety to nebylo a tak jsme objížděli města, zámky a hrady v okolí Kyjova. Když se nám dostal do rukou letáček zvoucí k návštěvě západoslovenského města Skalica, bylo o výlet na další den postaráno. Z mapy bylo jasné, že se jedná o hodně zajímavé místo. Na západ od města teče řeka Morava, která je tu i státní hranicí. Na východě se zvedá pásmo Bílých Karpat. Směrem k jihu je rovina a město Holič. Na severu jsou Sudoměřice a z tohoto směru přitéká i Baťův kanál. Prochází tudy silnice č. 55 a z křižovatky je po silnici č. 458 Skalica co by kamenem dohodil.

Je zvykem trochu se projít minulostí , která tady sahá až do mladší doby kamenné. Vystřídalo se tu v nepřetržité řadě mnoho kultur. Ve středověku se zřejmě ještě větší osada jmenovala Zakolcha a první písemná zmínka spatřila světlo světa v roce 1217. Zpráva z roku 1256 již zmiňovala místo většího významu. Zlomem se stal 6. říjen v roce 1372, kdy uherský král Ludvík I. povýšil místo na královské svobodné město. Ve městě mohli probíhat týdenní a výroční trhy a dostalo se mu i právo opevnit se hradbami. Řada dalších panovníků chápala význam města a byla k němu více než stědrá. V 15. století je Skalica centrem velké oblasti. O dvě století nato patří k šesti největším městům Slovenska. Rozvoj řemesel dosahuje vrcholu. Hodně známým se stalo skalické soukenictví a vinohradnictví. Své stopy tu zanechala i církev. Působily tady řády františkánů, karmelitánů i jezuitů, kteří tady v roce 1662 založili gymnasium. Prostor tu měli i evangelíci. V roce 1918 se Skalica stala na několik dní sídlem Prozatimní vlády pro Slovensko. O historii města by se daly popsat stovky stran a tak raději přeskočíme do dnešních dnů. Skalica je sídlem okresu, má kolem 15000 obyvatel a je jak hospodářským tak i kulturním místem západního Slovenska.

Za čím jedeme?

První naše kroky vedou do informačního centra na náměstí. Ujal se nás mladý muž a doslova nás zasypal informacemi. Počet památek města se počítá v trojmístných číslech a i ty nejzajímavější hodně rychle, co se počtu týče, narůstaly. Doporučil nám i restauraci, kde se dobře najíme. S náručí různých mapek a brožur jsme vyšli vstříc památkám města. Nechci čtenáře unavovat, ale je toho k vidění skutečně dost. Náměstí slobody má tvar trojúhelníku. Jeho dominantou je původně gotický kostel sv. Martina. V roce 1777 prošel barokní úpravou. Vedle kostela je karner sv. Anny, původně také gotická stavba upravená barokně. Před kostelem je socha krále Ludvíka I. V řadě domů na severní straně náměstí je secesní dům z roku 1905, který byl postaven podle návrhu Dušana Jurkoviče. V domě je expozice Záhorského muzea. Ve středu náměstí je radnice, původně renesanční stavba dostala dnešní podobu v 19. století v klasicisním slohu. Proti stojí barokní morový sloup Panny Marie. V severozápadní části náměstí je barokní kostel sv. Františka Xaverského. Jeho minulost je podivná, dokonce sloužil i jako skladiště. Mezi roky 2010 až 2011 byl restaurován.

Královskou ulicí se dostáváme k františkánskému klášteru s kostelem Sedmibolestné Panny Marie. Krásný areál má počátky v období gotiky. Součásti byla i velká zahrada. Městské hradby jsou v těchto místech zcela zachovalé. Od kláštera jdeme uličkou podél hradeb, které jsou na několika místech dosti viditelné. V uličkách se tady zastavil čas, domky jsou přízemní a nabízejí nám jedno krásné zákoutí za druhým. Na jejich konci máme před sebou třešničku na dortu. Nejstarší stavba města, románská rotunda sv. Juraja. Přibližná doba vzniku je přelom 12. a 13. století. Nástěnné malby uvnitř jsou z 15. století. V okolí rotundy se dochovala část hradeb. Je odtud hezký pohled na město. Za silnicí se zvedá další návrší. Původně zde měl stát středověký hrádek, dnes tu je Kalvarie z období klasicismu. Za Kalvarií je hřbitov s hezkou kaplí a pod návrším tak zvaná Ľadovna. Tady se uchovával led a byly tu městské pivnice.

Vracíme se starými uličkami do města. V Lichardově ulici je pozdně barokní evangelický kostel. Opodál stojící věž je z roku 1938 a autorem návrhu byl opět Dušan Jurkovič. Poslední cirkevní památkou, kterou chceme vidět, je kostel a bývalý klášter milosrdných bratří. Hezká barokní stavba byla původně evangelické církve. Karmelitáni tu postavili klášter. Při něm byla již v roce 1711 lékárna. Další zajímavostí je hospodářská památka, třípatrový mlýn bratří Píláríkov v západní části města. Mlýn pracoval na elektrický pohon a jeho provoz byl ukončen v roce 1962. Prošli jsme kolem mnoha drobných sakrálních památek. Za pozornost jistě stojí barokní socha sv. Jana z Nepomuku. Městské parky snesou i přísnější měřítko. Vycházka městem končí na náměstí a je čas na něco k zakousnutí

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jedli jsme v restauraci hotelu Tatran na náměstí. Jídlo i pití nemělo chybu, obsluha rychá a přívětivá. Pokud by se ve městě hledalo ubytování, je tu více možností.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Skalica je velmi hezké a čisté město. Překvapil nás mladý muž v informačním centru. Ochota a vědomosti jistě větší než mu velí povinnost. Prostě na velkou jedničku s hvězdičkou. Místem, které okouzlí je jistě rotunda a její okolí.

Ostatní informace

Město otevírá památky turistům bezplatně. S ničím podobným jsme se ještě nesetkali. Pokud člověk chce obejít to nejzajímavější, tak ujde několik kilometrů a je stále na co koukat. Nejhezčí pohledy na město a rotundu jsou z Kalvárie. A to je tak ve stručnosti všechno.