Loading...
Turistické cíle • Technická památka
Technické památky se dlouhodobě stávají turisticky stále atraktivnějšími, a proto je jejich údržbě a dostupnosti věnováno úsilí mnoha obcí i soukromníků. Nejinak je tomu ve slovenské Skalici, ke které vždy mlýny patřily stejně neodmyslitelně jako k „velbloudovi hrby“. Jeden z nich – tehdy byl ovšem ještě vodní – koupili ve 20. letech minulého století bratři Pilárikovi, aby ho hned vzápětí, tedy přesněji roku 1927 zbourali. Místo něj ještě téhož roku postavili nový moderní třípatrový mlýn na elektrický pohon. Tento mlýn následně sloužil občanům Skalice a jejího okolí až do roku 1962, kdy jej „navždy“ zavřeli. Předtím (v roce 1951) byl mlýn, samozřejmě, znárodněn, ale společné vlastnictví výrobních prostředků a mletí PVC mu evidentně moc nesvědčilo.
Mlýn s velmi dobře zachovalým strojovým zařízením se nachází na ulici pplk. Pľjušťa a v současné době je již nejen zrekonstruovaným „technickým zázrakem“, ale také zpřístupněný veřejnosti. Jeho návštěva se pak pro každého stává až nečekaně unikátním a vysoce zajímavým zážitkem. Během prohlídky se zde dozvíme např. to, že zkušební provoz byl ve mlýně zahájen v listopadu roku 1927, že zde v následujících letech proběhlo několik úprav, vznikly nové skladové prostory a v roce 1939 byl elektrický pohon strojů nahrazen efektivnějším plynovým. Nebo že se ve mlýně kromě mletí pšenice a žita zpracovával i ječmen a vyráběla dětská krupice nebo kroupy.
Vnitřní zařízení mlýna zůstalo většinou původní, je ve vynikajícím technickém stavu a díky iniciativě města zde najdeme také sbírku zemědělských strojů a nářadí nebo několik krásných automobilů, pocházejících z doby, kdy bratři Pilárikovi ve Skalici budovali své „impérium pánů otců“. A každý návštěvník si může být jistý tím, že bude překvapen tím, jak složitá a dlouhá byla cesta chleba na stoly Skaličanů. Zájem o výrobky Pilárikovců byl však tak velký, že se zde tvořily dlouhé fronty. Mlýn obsluhovalo většinou pět zaměstnanců, u kterých se dbalo hlavně na čistotu, pořádek a disciplínu (proto je také celkem pochopitelné, že za vlády jedné strany mlýn, který „jel naplno“ i v době II. světové války, fungovat opravdu nemohl).
Mlýn byl veřejnosti zpřístupněn v roce 2005. Autor článku jej zařadil do kategorie technické památky už jen kvůli té sbírce veteránů. Označení mlýn mu totiž v tomto případě přišlo opravdu „málo významné" ...