Skalica – rotunda sv. Jiří (rotunda svätého Juraja)

Skalická rotunda sv. Juraja je nejen prokazatelně nejstarší památkou tohoto pozoruhodného západoslovenského města i symbolem Skalice, ale od roku 1970 také součástí seznamu Národních kulturních památek SR. Je přitom ale zajímavé, že se jedná také o památku možná lehce přeceňovanou, na době jejíhož vzniku se informační prameny ani odborníci nejsou schopni příliš shodnout. Střídavě se uvádí, že se jedná o raně románskou stavbu z I. třetiny 11. století, románskou stavbu z  přelomu 12. a 13. století i pozdně románskou stavbu z I. poloviny 13. století. Někdy se dokonce hovoří o původu z období Velké Moravy. Všichni se shodují pouze na pozdějších gotických a – částečně požáry vynucených - barokních přestavbách. Předpokládá se přitom, že horní část rotundy, která je spojená s městským opevněním, plnila zejména obrannou funkci a její spodní část sloužila jako kaple. K této úpravě došlo okolo roku 1435, kdy zde proběhlo zvýšení stěn lodi a následné vybudování dalšího poschodí. Svým způsobem se ovšem z počátku vlastně jednalo „jen“ o hřbitovní kostelík v areálu opevněného hradiska.

Když se na rotundu podíváme, vidíme před sebou stavbu z menších pískovcových kvádrů na vyvýšenině v severozápadní části města. Centrální kruhovou stavbu rozšiřuje podkovovitá románská apsida s konchou a fragmenty dvou původních románských oken. Zvyšuje ji barokní kopule s lucernou z roku 1650; původně se však jednalo o nižší stavbu s plochou střechou. První nástavba zde ale vznikla již v době, kdy byla Skalica povýšena na královské město, tedy v poslední čtvrtině 14. století. Barokní je rovněž vestavěná krypta, pocházející také z poloviny 17. století. Nejcennější částí interiéru rotundy jsou vzácné nástěnné malby, pocházející z konce 15. století. Na nich jsou zobrazeny dva výjevy z Legendy o sv. Jiří, bojujícím s drakem (jedná se o první a poslední scénu většího cyklu), které doplňují erby.

Velké opravy byly na rotundě provedeny roku 1933. Celkem zbytečně, protože ta byla poškozena na konci II. světové války, v dubnu roku 1945. Stopy po výstřelech můžeme dodnes vidět na okenních sklech. Nutné následné opravy zde proběhly v letech 1949 až 1954 a tehdy také dostala rotunda svou současnou podobu. Došlo totiž k odstranění venkovních omítek a obnažení původního románského a gotického zdiva. V roce 1970 byla rotunda prohlášena za NKP a hned zde také proběhl archeologický, restaurátorský a uměleckohistorický výzkum (1970-1972) i celková rekonstrukce (1975-1977). A roku 1996 došlo i na zrestaurování interiérových fresek. V roce 2002 pak zdejší Záhorácké muzeum nainstalovalo v rotundě svou stálou expozici, která má tuto zajímavou památku představit a popsat její stavebně - historický vývoj. Roku 2005 ještě došlo k rozsáhlým úpravám parkového okolí rotundy.

Na závěr ještě pár zajímavostí, technických parametrů a informací pro případné návštěvníky.

Rotunda má až neobvykle silné zdi (130 až 140 cm) a vnitřní průměr její lodě je 540 cm. Její apsida se otevírá do lodi jednoduchou hranou bez jakéhokoliv zvýraznění vítězného oblouku. Rotunda měla v minulosti své vlastní kruhové opevnění a v jejím nejbližším okolí byly objeveny hroby, z nichž ty nejstarší pocházely z přelomu 12. a 13. století. Může to mít ovšem souvislost s tím, že severně od rotundy možná stával trojlodní kostel, pocházející nejpozději z poslední čtvrtiny 12. století. O významu této památky svědčí rovněž fakt, že se v roce 2002 objevila i na poštovní známce.

Vstup do rotundy je zpoplatněn a její návštěvu lze dohodnou ve skalickém Turistickém informačním centru. Otevřeno zde mají (v období červen – září) od pondělí do pátku v čase od 10:00 do 16:00 hod., v sobotu od 10:00 do 14:00 hod. a v neděli od 10:00 do 18:00 hod. V období říjen – květen je nutné se předem telefonicky objednat a domluvit si zpřístupnění interiéru rotundy. Vstupné stojí 1,5 € (zlevněné 1 €), v období květen až září bývá vstup volný.