Skalka Kapucín pod Kuželkem
Turistické cíle • Skalní útvar
Šel jsem tudy pouze dvakrát, zajímavého místa jsem si všiml, ale nebyl čas jej prozkoumat. Však se nadarmo neříká – do třetice všeho dobrého i zlého, ne?
Na své nedávné toulce z Držkové na královský hrad Lukov se volná chvilka konečně našla. a proto, když mne nožky snesly z příkrého zalesněného svahu Kuželku se zbytky zaniklé pasekářské osady na modře značenou lesní cestu nad údolím Kameňáku, bedlivě jsem se kolem sebe díval, abych místo náhodou neprošvihl. Neboť – co si budeme nalhávat – ani ta paměť už není co bývala...
Na pískovcové balvany klesající dolů pod cestou z prudkého srázu jsem narazil až v poslední lesní zatáčce. Dál už mezi stromy probleskoval výhled na velikou louku se samotou označovanou na mapách jako Korýtko.
Mne ale víc zajímaly ten skalní hřebínek pod mýma nohama. Moc se v tom horku člověku do průzkumu nechtělo, ale néšť – kdypak tudy zase půjdu? A zvědavost dělá taky své – ona je to taková hodně blbá lidská vlastnost, ale z vlastní zkušenosti vím, že žít se s tím dá...
Takže – baťoh dolů a jen s foťákem hurá na průzkum! Nakonec to tak strašné nebylo. Sklon svahu se v kanadách ustát dal, na chvilku dokonce zašlo i slunce a dovolilo tak pořídit snímky skalních stěn bez nepatřičného zebrování od okolních stromů. Ony to totiž žádné balvany nejsou, jedná se o regulérní mrazový srub dosahující výše asi pěti metrů, přizdobený navíc při svém dolním konci dvěma vystupujícími věžovitými útvary. Ten nejnižší připomíná kapucína anebo nějakou kosmickou příšerku z filmové série Star Wars.
Všechno tohle kamení samozřejmě patří do velmi početného komparsu bezejmnenného dokumentárního filmu (jehož premiéru bohužel nikdy neshlédla žádná lidská bytost), v němž se odehrával vznik karpatského flyšového pásma a jeho jednotlivé vrstvy se támhle přesouvaly na ty druhé a tu zase pod sebe. A tenhle rozkošatělý mrazový sroubek pod Kuželkem je ukázkou těch lukovských vrstev spadajících do soláňského souvrství...