"Skalní katedrála" pod vrcholem Maliníku

Maliník je nejjižnější, ale samostatnou částí hřebene a od mohutných Mazanců je jeho skalnatý vrchol oddělen sedlem. Na tomto místě jsem před pár lety stál a kochal se výhledem na kopce u Dobřečova, leč byl to výhled omezený okolním porostem, připomínajícím horský prales. Mé pozornosti samozřejmě neunikly ani mohutné skalní srázy, klesající pode mnou stupňovitě od vrcholu až dolů do vlastního lesa. Proto mne už tehdy nesmírně překvapil fakt, že jsou na turistických (i cz.mapách) Mazance i Maliník o ikonku jakékoliv Skály ochuzeny. Přitom je vrchol Maliníku dobře pozorovatelný z krásné vyhlídkové polní cesty, spojující Dobřečov s Ferdinandovem. Odtud také připomíná exota, který byl sem do Jeseníků deportován z Národního parku České Švýcarsko, neboť nejvíce ze všeho připomíná jednu z hlavních Jetřichovických stěn. Ale příčinou toho všeho je protější (a díky restauračnímu zařízení mnohem populárnější) Rabštejn - "Rábl." Zde se kartografové značkami skal vyřádili tak, že jim už na vyznačení rozsáhlých skalních seskupení Mazanců a Maliníku nezbyla tiskařská čerň a hněď, kterými bývají vybarveny ikonky skalních útvarů. Ale néšť - kdo by sem taky lez, když jsou jejich svahy dosud místy pokryty lesem, připomínající džungli... a navíc tady zapomněli postavit hospodu!

I přes to všechno se najdou skalní nadšenci (mezi něž patřím i já), kterým dělá průzkum místy naprosto neschůdného divokého (ale neznámého) skalního terénu nesmírnou rozkoš, neboť jejich nožky se ocitnou na téměř panenských místech, kde o turistické zástupy nezavadí ani náhodou. Při naší krátké podzimní dovolené v Rýmařově se jednou z mých největších tužeb stala návštěva obou těchto vrcholů (jsou dobře dostupné od zastávky busu u motorestu Zastávka na Žďárském potoce), ale o tom jsem psal už minule. I o tom, jak jsem ukončil průzkum vrcholu a podvrcholu Mazanců, a jak se má očička rozzářila při pohledu na velkou skalní zeď, nacházející se po mé levici. Sestup pod její úpatí byl sice značně krkolomný, ale co by člověk neudělal kvůli tomu příjemnému mrazení v zádech (a lechtání na bradavkách), které následovalo při pohledu na mohutnou převysokou skalní stěnu, čnící nad koruny stromů až kamsi do oblak. Pohled, který mi téměř vyrazil dech... ale jeho celková zástava se málem uskutečnila na jiném místě o chvilku později. To, když jsem se pod úpatím asi 50 m dlouhé stěny doškobrtal na rozsáhlou světlinu a viděl z odstupu to, co je snad vidět i na mých fotografiích: v těchto místech je velká část ohromného skalního útesu obnažena a zároveň se k němu připojuje další, už nižší 50 m dlouhé skalní defilé i s převisem. A aby toho nebylo málo, obě velké Skály jsou od sebe odděleny soutěskou, prudce šplhající až k jejich temeni. Opravdu nevím, na kterých obrázcích ze Skalnatých hor v USA jsem naposledy viděl podobnou scenérii, ale protože to byl tady - v jesenickém podhůři výjev skoro jako ze snu, málem jsem si z toho sedl na bobek.

To bych ale ani nebyl já, abych tady jen tak posedával. Však jsem úbočí skalních stěn dostatečně prošmejdil a zjistil při tom, že jejich úpatí a odpadlé balvany pod stěnou jsou zdobeny vrásami a že materiál, ze kterého je tento přírodní kamenný zárak vystavěn, je pravděpodobně nějaký druh fylitu. Ale kochání mi nestačilo. Můj anděl strážný si dal na chviličku šlofíčka a já dostal "geniální nápad:" vyšplhám se tou soutěskou až nahoru a potěším se ze skalního útesu výhledem do kraje! Vysoko nad sebou jsem sice viděl v závěru soutěsky jakýsi Kamínek, který vypadal jak špunt, ale nevěnoval jsem mu pozornost - však ho nějak přelezu! Jenže terén soutěsky se rychle změnil z chodeckého terénu na vysokohorský a pak horolezecký. A když jsem se od kmene stromu, rostoucího z prostředu skalní prolákliny, jaksi vydrápal až na samotný její konec, ten "kamínek-špunt" se změnil na dvoumetrový balvan, jehož vystupující stěny byly navíc převislé! Takže to nebyl geniální nápad, ale spíš mozkový zkrat: najednou už nešlo o to, jak dál, ale jak bezpečně nazpět, neboť pod polovinou soutěsky dolů na mýtinu spadal skalnatý sráz! Z posledních sil jsem jednou rukou pořídil dokumentační foto, za pomoci protilehlých skalních stěn sestoupil o něco níž, a pak po zadku "step by step" (krok za krokem) nakonec až šťastně pod úpatí skalních stěn... Netřeba dodat, že ten můj "vechtr" - andělíček strážníček - ode mne dostal pěkně do držky, ale své si slíznul i mozek...

Když jsem se trochu oklepal a zaradoval z faktu, že dál žiju, pokračoval jsem v průzkumu skalní stěny vpravo, zakončené vskutku parádní bizarností. A pak jsem se vlahými zraky rozloučil s místem, které se navždy vepsalo do mého životopisu. Ať si říká kdo chce co chce, ale o tak monumentální přírodní dílo v jesenickém podhůří jen tak nezakopnete! A mnohem známější protější Rabštejn v něm má víc než konkurenci! Nevěříte? Počítejte se mnou: délka stěny "skalní katedrály" je 50 metrů, stejnou délku má i navazující skalní defilé, celkem tedy 100 metrů. Skalní stěna mohutného útesu má od svého úpatí (už v lese) výšku alespoň 40 metrů a k tomu si připočtěte výšku skalních nádstaveb nad vrcholem útesu až k vrcholu Maliníku. Když jsem zadával umístění, umístnil jsem na satelitní mapě značku na vrcholek skalního útesu a vyjela mi kóta 763,5 m. Samotný skalnatý vrchol Maliníku je na mapách označen nadmořskou výškou 802 m. Když nebudu přehánět a raději všechny míry zaokrouhlím směrem dolů, tak je celý obrovský stupňovitý útes vysoký nejméně šedesát metrů! Jedná se tedy o nejvyšší skalní útvar nejen v Hraběšické vrchovině, ale možná v Jeseníkách vůbec!

Po rozloučení s nádhernou a monumentální skálou jsem vyrazil napříč lesem a záhy narazil na lesní cestu, klesající po spádnici až na lesní asfaltku, obkružující po vrstevnici vysoko nad údolím Oskavy úbočí Mazanců a Maliníku. Cestou se mi ještě pod nohy připletl nižší, ale zajímavý skalní výchoz. Ale to už se mi v hlavě začal promítat další cíl mé cesty, ležící o nějaký ten kilometřík dál...

(Omluva: na klasické zelené tur.mapě KČT Hrubý Jeseník z roku 1999 jsou místa vyskytu skal na Maliníku a Mazancích přece jenom vyznačena: místo černých ikonek hnědým šrafováním.)