Škola v Rodově

Obec byla původně přiškolena ke Smiřicím. Ještě předtím navštěvovaly zdejší děti sendražickou farní školu a před ní ještě školu v Hoříněvsi, o níž se poprvé prameny zmiňují roku 1717, kdy byla jednotřídní a umístěna ve stavení čp. 14. Tehdy k ní náležely obce: Hoříněves, Račice, Sendražice, Žíželeves, Jeřičky, Máslojedy, Vrchovnice a Rodov.

O vlastní rodovskou školu se zasloužil chalupník Josef Skořepa z čp. 28, který v říjnu 1866 podal v Nedělištích ústní a písemnou žádost o její zřízení přímo císaři Františku Josefovi I., který ji převzal a slíbil brzké a kladné vyřízení této smělé prosby.

Jednotřídní samostatná obecná škola byla v Rodově zřízena až v roce 1875. Vystavěna byla nákladem 10 000 K. Její počátky byly tvrdé, neboť neměla žádné řádné příjmy, a tak se musely školní vydání hradit školní přirážkou k daním. Prvním správcem školy byl v letech 1876-1885 Karel Mojžíš (ustanoven ve schůzi zemské školní rady 7. prosince 1875), kterého následně vystřídal Josef Tobiášek.

Roku 1909 byla vyhlášena veřejná ofertní soutěž na výstavbu nové školní budovy, jejíž náklad byl vypočten na 32 000 K, což dokazuje série inzerátů v různých českých novinách:

„Konkurs.

Místní školní rada v Rodově zadá stavbu nové dvoutřídní budovy školní.

Náklad rozpočten na 32.000 K.

Plány, rozpočet i podmínky stavební vyloženy jsou u obec. úřadu v Rodově k volnému nahlédnutí do 25. dubna 1909.

Pp. stavitelé, kteří by se o stavbu ucházeti chtěli, mohou offerty 5% vadiem opatřené během doby této obec. úřadu v Rodově podati.

Místní školní rada v Rodově dne 8. dubna 1909.

Předseda: Fr. Maťák.“

V letech 1909-1910 pak došlo k její výstavbě. Vysvěcena byla sendražickým děkanem P. Františkem Chejnovským. První velkou akci v budově pořádal učitelský okrsek smiřický 25. června 1910, kdy se zde konala jeho schůze, spojená s přednáškou smiřického učitele Antonína Šturmy „O tělesné výchově mládeže“, po níž si všichni účastníci navíc novostavbu důkladně prohlédli. Po ukončení 1. světové války byla na školu umístěna pamětní deska na památku padlých spoluobčanů, na níž nalezneme tento text: „OBĚTEM SVĚTOVÉ VÁLKY 1914 - 18: Benz Antonín *1884 +1947 Havelka Jan *1895 +1916 Hofman Frant. *1896 +1915 Kadečka Jan *1899 +1918 Krejčí Bedřich *1878 + 1917 Krejčí Bohuslav *1887 + 1916 Krejčí Václav *1873 +1917 Kroupa Jan *1893 +1917 Křeček Václav *1889 +1916 Pfeifer Josef *1891 +1918 Stříbrný Frant. *1878 +1917 Šedivka Frant. *1888 +1918 Šedivka Jan *1897 +1915 Štrégl Jaroslav *1882 +1916 Štrégl Václav *1893 +1915 Šulc Jan *1894 +1915 VDĚČNÍ SPOLUOBČANÉ.“ V roce 1921 byl zaveden do objektu elektrický proud.

Po osvobození nastaly první problémy. Nejprve se z obce někteří vystěhovali do vysídlených Sudet, poté přišlo několik epidemií, jež narušily školní výuku. Z nich byla největší nákaza černým kašlem v roce 1948. Od té doby počet školáků stále klesal. 20. července 1948 zemřel dlouholetý řídící učitel Josef Mikeš. V červnu 1948 byl šedou barvou natřen plot u školy a u obecního domu. V srpnu téhož roku byla natřena okna. Od 10. do 22. února 1951 probíhala akce otevřených dveří školy, v jejímž rámci byla 12. února téhož roku uspořádána veřejná schůze o současnosti i budoucnosti zdejšího školství. Ve školním roce 1951/1952 navštěvovalo školu pouhých 12 dětí. K 15. dubnu 1952 byla škola dočasně uzavřena výnosem ONV-IV (školský referát) v Jaroměři, č. j. IV-315.2-52 ze 7. dubna 1952 a děti začaly chodit opět do Smiřic. Důvodem byl nejen malý počet žactva, ale též nedostatek učitelů ve Smiřicích, kde dlouhodobě onemocněly 2 učitelky.

K opětovnému otevření školy však již nedošlo. Roku 1957 se do bývalého kabinetu, který byl předtím opraven, nastěhovala místní knihovna. V následujícím roce byly uvolněny obě třídy, přičemž z té přední byla udělána kulturní místnost s možností promítání. Zároveň byla opravena střecha. Roku 1959 získal objekt nové omítky. 23. srpna 1977 se v domě uskutečnilo po 10 letech setkání rodáků.

Po připojení Rodova ke Smiřicím se stala budova sídlem občanského výboru, jenž zde sídlil až do svého rozpuštění. K dalším úpravám nemovitosti došlo v letech 1989-1990, kdy začala opět sloužit jako kulturní zařízení. Došlo k adaptaci sociálního zařízení, z velké chodby vznikla společenská místnost, probouráním příčky mezi bývalými třídami vznikl velký sál a byla přistavěna kuchyňka. Vedle toho byla obnovena elektrická instalace. Vytápění objektu bylo řešeno akumulačními elektrickými kamny. Hned po dokončení všech oprav se zde uskutečnily v listopadu 1990 obecní volby. O 5 let později byl zde zřízen též výčep. V letech 2014-2016 byly prostory pronajímány Rodovské rozvojové, o. p. s. V roce 2017 pak schválila smiřická městská rada pronájem nebytových prostor v 1. NP Mysliveckému spolku Labská rovina ze Smiřic, což se děje i nadále.