Skotský pes - Highland Games, Brno 2018

Dodnes jedna z nezapomenutelných vzpomínek z našich evropských cest, jsou Highland Games – Horské Hry. Počátky v historii lze nalézt někdy v 1.polovině 11. stol. Až později, v pol. 19. stol. vznikla jejich společná pravidla.

Na zdejší  hry jsme narazili náhodou u pohádkového soukromého zámku Glamis Castle ve Skotsku při cik-cak křižování Velkou Británií v r.2009 (viz můj cestopis z tehdejší doby). Nejen, že zámek s nádhernou zahradou patří k nejkrásnějším ve Skotsku, kde strávila své dětství královna matka, ale měli jsme to štěstí být přítomni navíc skutečným Strathmore Highland Games. Shlédli jsme tedy soupeřící dudácké kapely v tradičních skotských krojích, zajímavý vrh kládou, kladivem, přetahování lanem, skotské lidové tance a další zajímavé tradiční lidové disciplíny. Nemohli jsme nevidět soutěžící, nadělané, těžkotonážní svalnaté chlapíky. Vše v originále a původním prostředí.

Ale zpět k dnešku. Zdejší skotské hry jsou třetí ročník, pořádaný skupinou Skotský pes za pomoci subjektů Kládaklan Praha, Klubu vojenské historie Ústí n-L., taneční skupiny C.T.S. Žert, spolku Boionia, propagující způsob života Keltů a hudebních skupin Rebel Pipers, KVH 7SCOTS TA, Wintage Wine a Barbar Punk.

Procházíme okolo koupaliště v brněnské Masarykově čtvrti a za ním zabočíme brankou do rekreačního areálu. Tady u vstupu mohou návštěvníci vhodit menší obolus do dobrovolné kasičky a také se přihlásit do soutěží.

Pod námi je vidět hemžení dospělých v prostoru před pódiem s dudáckou muzikou. Pódium obklopují keltské stany a další klasické stánkové. Mimo jiné i jedním se skotskou whisky a podobnými lahůdkami. Opodál, u jiného se opékají nad živým ohněm ručně dělané placky a nějaká, snad keltská, kaše.

To už ale přicházíme ke kolbišti se skotskými soutěžemi. Prostor z poloviny obklopuje v půlkruhu několik řad jednoduchých lavic. Na ně shlíží stan brněnského minipivovaru Albert s jeho dobře uvařenými a uleženými sladovými produkty.

Na kraji ploché arény jako první hází svalnatí borci kládou. Mají tu tři druhy, přes 5 m dlouhé, ale různých průměrů, obepnutých několika železnými obručemi. Tudíž i různé váhy. Kupodivu nerozhoduje ani tak vzdálenost hozené klády. Její spodní konec musí však obloukem dopadnout zase na svůj spodek, pokud možno vodorovně s osou hodu. Za odchylky konců od osy jsou záporné body. Hází nejen zkušení borci v kiltech, ale i kdokoli v civilu. Hle, představte si, zrovna se snaží házet žena! Kládou!

Dalším v sedmiboji je hod pytlem slámy, napíchnutý vidlemi, do výšky. Nemyslete si, že je jednoduché překonat horní tyčku. Pytel se musí dobře nabodnout a vůbec ne lehké břemeno přes ni přehodit.

U sousedů se vrhá 20kg okované kamenné závaží do dálky. Ovšem jednou rukou! 20kg, to je kastl s pivem. Nedovedu si to představit. A zase je tu žena! Když to vidím, raději se poroučím dál.

Hned vedle se pro změnu hází 25kg železné závaží do výšky. No nazdar! Přehodit kastl piv + 5kg přes laťku. To už je trochu moc. Tady bych nevyhrál ani shnilou bramboru.

Na následující štaci už by to snad šlo. Farmářský běh. No, běh. Vyfasujete dva kamenné hranaté bloky. Do každé ruky 52,5kg. Nevím, kolik je to v librách. Sečtěte si to a běžte! Je fakt, že s tím nikdo neběžel. Ale nechodili moc pomalu. Jen jeden měl hodně rychlý krok. Ono je totiž s takovou oboustrannou váhou asi lepší kvaltovat, než upadnou ruce. Běželo se, no, spíš chodilo. Na tři kola! Jedno snad 2x 20m (odhad). Nevím, nevím. Občas si nesu z obchodu domů 2 přepravky piva. To jde. Ale při představě, mít v každé ruce přepravky dvě… A tři kola. Jeden člobrda praštil s kvichty už po 20m, po půl kole. Ovšem viděl jsem jednoho, co ty tři kola rychle obešel. Byl nejlepší. Jenomže možná o 50 let mladší. Sklidil bouřlivý potlesk.

Ženy to rovněž absolvují. Pochopitelně s podstatně menší váhou. Nosily kamenné dlaždice s reklamou Gucci a Prada. Dokonce i větší děti. No těm bych to moc nedoporučoval. Přece jen nemají své kostry na to stavěné.

U otočky obchůzky se vrhá oblý, kamenný valoun do dálky. Také žádný mazlík. Na fotkách je vidět, že je ten oblázek větší, než závodníkova hlava. Podle informací 18-20kg. Podobá se to vrhu koulí. Ale podstatně těžší. Povolen je krátký rozběh, žádná otočka.

Poslední je hod skotským kladivem. Ocelová koule 7-8kg na 1,2m dlouhé násadě. Je třeba se s tímto nářadím roztočit, a ve správný moment pustit. To bych se bál, že mi to vyletí z ruky v nevhodný okamžik. Na to však pamatovali pořadatelé ochranným pletivem. 

No myslím, že to každému aktivnímu účastníkovi stačilo, a v neděli se doma ani nepohne. Je fakt, že v tom Skotsku měli ještě navíc přetahování lanem a nějakou jízdu koňských vozů. Pochopitelně tam byla sjeta elita svalnatých těžkých vah. Ani tady nebyly žádné třasořitky. Ovšem je třeba ocenit odvahu a odvahu některých mladých a neprofesionálů. Nezáleželo jim na výhře, ale chtěli si vyzkoušet svoji zdatnost a síly. Tak si to vyzkoušeli. Nešlo tu zdaleka o vystavování se okolí. Všude panovala skvělá nálada. Inu endorfiny.

Od sportovního kolbiště stoupáme opět nahoru ke kulturní aréně. Cestou míjím vzorového klasického „skota“ v dokonalém ustrojení. Dominantní součást skotského kroje – Kilt (skotská sukně) nosili původně jen muži, dnes je s ním občas vidět i žena. Ke kiltu patří ještě kiltpin – ozdobná spona a nezbytný sporran – taštička na řetízku. Ještě je třeba se zmínit o podkolenkách. Měly by být rovněž z kostkovaného, stejného tartanu (znaku rodu) jako kilt, případně i jednobarevné. Za pravou nosí zastrčený krátký nůž – dýku (sgin dubh).

Nahoře, mezi stánky a pódiem, předvádí taneční skupina ve skotském oblečení základní tance. Závěrem naláká dobrovolníky naučit nejjednodušší tanec. Nakonec následuje hodnocení a vyhlašuje se vítězný borec.

Po cestě okolo vrchu ještě míjíme skupinku v historické vojenské výstroji. Měli nějaké vystoupení někde nahoře, což jsme nějak minuli. Někde níže jsem zahlédl menší středověké polní dělo.

Dále vystupujeme na temeno Kraví hory, které patří dětem. Celý kopec je zastavěn dětskými atrakcemi. Mají tu prolézačky, houpačky, různé cvičební konstrukce, pingpongový stůl a jistě nejzajímavější je možnost v sedle koní si objet malý okruh. Takže si přišli na své jak dospělí, tak i děti. Jen naše dvojčata v kočárku nic. No, třeba až dorostou.

Z vrcholu je pěkný výhled na město, kde mu na protějším kopci vévodí pevnost a hrad Špilberk ozářený zapadajícím sluncem.

Závěrem ještě fotím plastiky dvou zamilovaných medvědů na spodním okraji sportoviště.

Cestou k autu míjíme dominantu Masarykovy čtvrti, modernistickou trojlodní baziliku sv.Augustina z r.1934.