Skřivany

Území této v mnoha směrech krásné obce bylo obydleno již v pravěkých dobách, čehož důkazem může být řada archeologických nálezů. Již v roce 1870 byl u Stihnova nalezen bronzový meč a tamtéž před rokem 1888 několik popelnic. Koncem 19. století bylo nalezeno několik kamenných industrií, posléze došlo v roce 1907 k objevu 8 kulturních jam z mladší doby kamenné (5 v Horákově písníku, zbytek na Dršatově poli) a v květnu 1908 byla v Horákově písníku objevena čtveřice koster skrčenců, jež byla pohřbena hromadně spolu s keramikou, kamennou sekerou a bronzovou náušnicí, datované do starší doby bronzové. Další skrčenec zde byl nalezen v roce 1924. První písemná zmínka o Skřivanech však pochází až z roku 1360, kdy byl zmíněn Vnat či Vznata ze Křivan jako jeden z těch, kteří podávali faráře do Byšiček. Ze jména tohoto šlechtice vidíme, že se ves původně nazývala Křivany a původ tohoto pojmenování osvětluje prof. Antonín Profous takto:

"2. Skřivany (v. v.), ves 2 1/2 km sev. od Nov. Bydžova: 1360 Krzywan: ad pres. Wnathonis de Crzywan ad E. ib., exec. pleb. de Koneczclum, LC. I, 129; 1404 cur. rust. in Krziwanech, Štědrý: Dod. k DZ. s. 18; 1431 (donatio devolutionis post Vitum) de Skrziwany, VUSp. 1903 I, 32; 1519 v Skřivanech, AČ. 17/264; 1520 Křivany, t. 275; 1548 Skřivany, Podolib, Kobylici, vesnice celé, t. 20/525; 1615 Vil. Dobřikovský z Malejova na Dobřikově a Skřivanech, Rozvrž. sb. 13; 1654 ves Skržiwany, BR. 13/1415.

Jm. Skřivany = osada Skřivanů, t. j. Skřivanovy rodiny, srov. hojná příjm. Skřivan i Křivan v Adr. [Ves u N. Bydžova má st. doklady bez zač. S-. J. V. Šimák (ČČH 36, 1930, 123) se pokusil vyložit toto jm. po obyvatelích, kteří bydleli 'na křivosti', tedy po Křivanech a ztotožnil místo s Kosmovými dosud nelokalisovanými pontes Criuci (Kosm. III, 35 k r. 1110). Boh. Horák.]"

V roce 1395 byl zaznamenán Chod ze Křivan, roku 1414 Zdislav ze Křivan a v roce 1437 Apolon ze Křivan. Roku 1513 prodali bratři Burian a Petr Apolonové Skřivany Janu staršímu Otmarovi z Holohlav. Jan Otmar z Holohlav je prodal 17. června 1519 Vilémovi z Pernštejna na Helfenšteině. V roce 1547 je však koupil Václav Sokol z Leskovce, jenž zde vybudoval novou tvrz. Roku 1552 postoupil Skřivany Erazimu Zumrfeldovi, jinak Častlovi z Tumnic. Ve své závěti v roce 1562 odkázal svůj statek manželce Kateřině z Bubna a svým švagrům Jindřichovi z Vliněvsi na Liblicích a Janu Otíkovi z Bubna jako poručníkům svých synů Jana a Kryštofa. Ti se později v tituláři z roku 1589 připomínají jako Jan Summerfeld, jinak Častl z Tumnic a na Skřivanech, a Kryštof Summerfeld, jinak Častl z Tumnic a na Skřivanech, jenž zemřel před rokem 1600. V letech 1613-1615 spravoval skřivanský statek poručník sirotků a jejich strýc Vilém Dobříkovský z Malejova. Syn Kryštof Erasmus Zumrfeld z Tumnic se nezúčastnil stavovského povstání, a tak byl při konfiskační komisi 23. května 1623 osvobozen od pokuty. O 5 let později byl donucen Albrechtem z Valdštejna, aby mu Skřivany prodal. Valštejn mu však tehdy zaplatil jen 2 333 zlatých z 58 333 zlatých. Tato pohledávka byla zabavena císařem v roce 1634, když byl Albrecht z Valdštejna zavražděn, neboť Kryštof Erazim Zumrfeld sloužil za třicetileté války na straně nepřítele. Prvním známým rychtářem byl roku 1632 kovář Jakub. 4. července 1635 byly Skřivany darovány Janu Gordonovi, který je 24. října 1648 odkázal synům své sestry. Po jeho smrti se přihlásil o dlužnou částku Kryštof Erazim Zumrfeld z Tumnic, jenž roku 1654 obdržel Skřivany zpět do svých rukou. Po jeho smrti v roce 1661 zdědila Skřivany vdova Dorota Zuzana, jež se následně vdala za Albrechta Hložka ze ze Žampachu a roku 1679 za Jana Veikharta hraběte z Herberšteinu, který Skřivany po její smrti v roce 1680 zdědil. Později se oženil s Kateřinou Alžbětou ze Zinzendorfu a jí a dceři Marii Anně pak Skřivany odkázal. Aby se obě ženy lépe podělily o zděděný majetek, došlo k veřejné dražbě skřivanského statku, jenž 7. dubna 1698 koupil Inocenc Ferdinand hrabě z Bubna a Litic za 50 000 zlatých a 1 000 zlatých klíčného. Po jeho smrti 1. května 1711 zdědil Skřivany syn Jan Václav hrabě z Bubna a z Litic, který spolu s manželkou Annou, roz. baronkou Bekovou, vystavěl roku 1720 ve Skřivanech kostel, aby toto zboží o rok později prodal Kristianovi Karlovi rytíři z Platzu a Ehrenthalu. Po jeho smrti 22. května 1722 zdědil Skřivany Filip Josef hrabě z Gallasu. Za jeho nezletilosti byl statek v roce 1726 prodán Marii Filipině hraběnce Thunové, která ho roku 1731 směnila s Janem Gothardem hrabětem z Bredy. Po něm zdědila Skřivany dcera Valburka, manželka hraběte Netolického, jež Skřivany prodala Matěji Ignáci z Aratoru a ten je 8. března 1800 prodal Jakubovi z Kolleru. Po jeho smrti byly Skřivany o 3 roky později prodány ve veřejné dražbě Ferdinandovi z Aratoru. 11. února 1805 koupila skřivanský statek Kateřina Vokounová a ještě téhož roku ho odprodala pražskému měšťanovi Ignáci Müllerovi a jeho manželce Teresii, roz. Rocheltové. Následně Skřivany zdědila jeho vdova a dcera Marie, provdaná za Maxmiliána Ledvinku z Adlerfelsu, u kterého byl v letech 1822-1829 zaměstnán jako vychovatel básník František Ladislav Čelakovský. Po roce 1800 byla zřízena škola. Prvním zdejším učitelem byl Václav Milčinský, a to do roku 1826, kdy zemřel. 1. dubna 1834 vyhořelo 12 stavení s hospodářskými budovami (čp. 31-37, 63-67) a některé panské objekty. O rok později se začala budovat erární silnice z Chlumce nad Cidlinou přes Smidary až k Jičínu.

V roce 1849 se staly Skřivany samostatnou politickou obcí a prvním starostou se stal Matěj Krupka. O rok později zemřeli ve Skřivanech 2 lidé na choleru a 7 na úplavici. Roku 1858 byla postavena nová školní budova. V té době náležel skřivanský velkostatek Gustav Ledvinka z Adlerfelsu, jenž roku 1862 založil při zámku na místě bývalého špýcharu cukrovar a v letech 1867-1868 dal podle projektu Josefa Niklase přestavět zámek do windsorské novogotiky, dále zřídil a rozšířil zámecký park. Roku 1864 se hrálo divadlo v hostinci u Kroupů. V roce 1866 zemřelo 13 lidí na choleru. 21. prosince 1870 zahájila provoz severozápadní dráha. 4. června 1872 koupil skřivanský velkostatek Adolf Ritter ze Záhony, jehož manželkou byla Leontina, roz. baronka z Liebigů. Roku 1880 došlo k přístavbě školy. 7. dubna 1882 vyhořel cukrovar. 24. srpna 1883 byla zachráněna z hořícího domu čeledína J. Kurky trojice jeho dětí, a to zde na prázdninách pobývajícím učitelem a cvičitelem miletínského SDH Františkem Horákem a jeho bratrem Josefem. Roku 1890 došlo k rozšíření cukrovaru a vznikl Spolek pro mlácení obilí. 1. ledna 1892 koupili zdejší velkostatek bratři Alfred a Karel z Liebigů. V roce 1894 byla dokončena stavba nového hospodářského dvora a založen sbor továrních hasičů. V letech 1894-1898 byly provedeny meliorace u Stihnova. 22. srpna 1897 se zde uskutečnil hasičský župní sjezd. Roku 1902 byla založena Lidová knihovna a o rok později byly schváleny stanovy SDO "Tyl", který vznikl z divadelní družiny, jež hrála divadlo již v roce 1900. 5. března 1905 zničil požár celý komplex cukrovaru až na kotelnu a obytné stavení úřednictva. 23. června 1907 byl ustaven Spolek cukrovarských zřízenců. V témže roce byla založena místní organizace sociální demokracie. 29. září 1912 vyhořela rafinerie cukru. Roku 1913 byl zbourán mlýn a vystavěna vodní elektrárna. 5. listopadu 1914 byl při stavbě továrny zabit padajícím trámem dělník Antonín Drešer. V letech 1915-1918 byl v sále zdejšího hostince umístěn lazaret. 1. srpna 1918 byla otevřena četnická stanice. Z front 1. světové války se nevrátilo 28 zdejších mužů a ze 23 se stali invalidé.

V roce 1919 byla prodána rafinerie cukru, hospodářský dvůr ve Skřivanech a ve Stihnově Pražské úvěrní bance. Téhož času byla založena TJ Sokol, DTJ, zdejší organizace domkářů a malorolníků. O rok později byl zřízen místní osvětový sbor a knihovní rada. Roku 1921 se DTJ změnila v FDTJ. V letech 1922-1923 došlo k provedení parcelace velkostatku. V roce 1923 byla opravena škola. 31. října téhož roku došlo k otevření filiálky novobydžovského dělnického konsumu. 12. července 1924 byl slavnostně otevřen Dělnický dům, jenž se stavěl od roku 1923. 3. května 1925 byl elektřinou zabit montér Oldřich Rosůlek z Červeněvsi. V roce 1926 byla provedena parcelace velkostatku. 19. června 1927 byl ve Skřivanech uspořádán slet sokolské župy Denisovy. O rok později byla založena skupina katolické mládeže. V letech 1928-1929 byl vystavěn obecní dům. Jeho plány i realizaci provedl novobydžovský stavitel Antonín Urban. Roku 1929 byl vybudován prostřední betonový most, který nahradil dosavadní dřevěný. 25. listopadu 1929 byl vrchní strojník Jiří Schlögl ubit zámečníkem Františkem Sojkou. V roce 1930 začali příslušníci Církve československé konat své obřady v zasedací místnosti obecního úřadu. 31. července 1932 zahájil Sportovní klub slavnostním způsobem na zřízeném hřišti fotbalový zápas. 1. října 1933 zde otevřel nové kabiny. O rok později byla zřízena obecní váha. V letech 1936-1937 získala škola 2. poschodí a severní blok s tělocvičnou, kreslírnou a dalšími učebnami. V srpnu 1943 uhodil blesk do kůlny a od ní chytila horní část 1 domu. V září 1945 začala opět pracovat zdejší rafinerie. 29. března 1947 byl ustaven odbor žen Čs. strany národně socialistické. Roku 1948 byl znárodněn cukrovar. 16. června 1950 byla ustavena Společnost myslivosti. V roce 1957 bylo ustaveno JZD. Roku 1961 převzal úpadkové JZD Státní statek v Chlumci nad Cidlinou. V roce 1971 byla na Dělnickém domě odhalena pamětní deska, jež měla připomínat památku těch, kteří bojovali za práva dělníků. Roku 1974 byla dokončena výstavba kanalizace. V roce 1977 byl umístěn do bývalé rafinerie Strojobal. 24. února 1978 došlo ke sloučení mysliveckých sdružení ve Skřivanech a v Loučné Hoře. Vzniklo tak Myslivecké sdružení Javorka se sídlem ve Skřivanech. O rok později bylo otevřeno nově vybudované obchodní středisko. 5. května 1984 byl předán k užívání zrekonstruovaný Dělnický dům, a to po 12 letech práce. 23. června 1989 byla slavnostně odhalena pamětní deska Dr. Václavu Vojtěchovi. Roku 1992 bylo rozděleno Myslivecké sdružení Javorka a vzniklo Myslivecké sdružení Podháj. V roce 1994 byla opravena fasáda Strojobalu. Roku 1995 byla pošta přestěhována do nového objektu. O 2 roky později byla uvedena do provozu zrekonstruovaná prodejna.

Nejznámější zdejší pamětihodností je dvoupatrový zámek se čtyřbokou věží s cimbuřím ve východní části, který byl vybudován na místě původní tvrze ze 14. století, jež byla přestavěna o 2 století později, v 17. století byla přebudována na zámek, jenž byl v letech 1867-1868 přestavěn podle plánů Josefa Niklase (památkou na tuto přestavbu je kazetový strop z poloviny 19. století od J. Žabky podle návrhu A. Sacherse) a v letech 1894-1898 byl částečně přestavěn a vyzdvižen o 1 patro. Z těch dalších jmenujme: kostel sv. Anny, jenž vznikl ze zámecké kaple Nanebevzetí Panny Marie z roku 1720, která byla v roce 1842 nově zasvěcena sv. Anně; dřevěnou zvonici ze 17. století, jež byla roku 1905 přestavěna a přeložena za silnici, naposledy byla zrekonstruována v roce 2004 a o rok později byl do ní zavěšen nový zvon; kříž před kostelem z roku 1817 býval původně celý kamenný a nacházel se blížeji chrámu Páně, Gustav Ledvinka z Adlerfelsu ho vyměnil za železný a ten původní nechal umístit pod schody na kůr, aby byl dán na nový podstavec a umístěn na v roce 1877 zřízeném hřbitově; kamenný kříž při cestě k Novému Bydžovu z roku 1864, jenž byl opraven v roce 1930; Malmannovu vilu, vybudovanou na místě dřevěného stavení rychtáře Matěje Krupky, které bylo koncem 70. let 19. století zakoupeno velkostatkem, později zbořeno a na jeho místě vyrostla malá vila, kde roku 1882 přebýval ředitel cukrovaru a po něm disponent Jan Emmer, v roce 1894 byla přestavěna a někdy v letech 1897-1898 odkoupena Arnoštem z Malmannů, jenž nedlouho po sňatku přistavěl celé zadní křídlo a zvýšil ho o 1. patro a věž, od 14. května 1950 v ní je umístěna mateřská škola a pomník cestovatele Václava Vojtěcha z roku 2003. Za zmínku stojí rovněž od roku 1983 památkově chráněný dub Václava Vojtěcha (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=8466) a naučná stezka Dr. Václava Vojtěcha z roku 1996. Nejznámějšími zdejšími rodáky jsou: královéměstecký učitel a regenschori Antonín Papoušek (* 12. dubna 1807 Skřivany), archeolog a muzejník Albín Stocký (24. února 1876 Skřivany - 18. dubna 1934 Praha), cestovatel a geograf PhDr. Václav Vojtěch (28. listopadu 1901 Skřivany - 6. srpna 1932 Labe u Sadské), lékař, endokrinolog MUDr. Karel Šilink, DrSc. (24. srpna 1908 Skřivany - 23. června 1973 Praha), fotbalista Rudolf Kocek (12. července 1929 Skřivany - 27. srpna 2017 Praha), lingvista doc. PhDr. Josef Forbelský (* 19. prosince 1930 Skřivany). Více informací o obci lze nalézt v knize "640 let obce Skřivany 1360-2000" od Ivety Suchánkové a Jiřího Suchánka.

Skřivany na mapě