Slavníkovské hradiště v Libici nad Cidlinou

Politická a správní situace raně středověkých Čech byla nesmírně složitá a mnohdy přímo nepřehledná, protože tato zem byla rozdrobena v řadu kmenových údělů, jež se postupem času dostaly pod nadvládu Přemyslovců a jejich konkurentů Slavníkovců, kteří ovládali zejména východ a severovýchod Čech a jejich moc se soustředila především kolem středisek na Libici a v Kouřimi, i když mnozí dřívější autoři tvrdili, že i sám dnešní Hradec Králové byl nejspíše založen přímo jimi nebo jejich předchůdci, jež uznali slavníkovskou nadvládu. Sama Libice nad Cidlinou, jejímž údajným předchůdcem měl být Oškobrh, na sebe upozornila vyvražděním právě slavníkovského rodu, k němuž došlo 28. září 995 v rámci kvapného scelování Čech pod ústřední přemyslovskou vládu. Stejně tak se sem klade rodiště druhého pražského biskupa sv. Vojtěcha a jeho bratra a hnězdenského arcibiskupa Radima (Gaudentia, viz https://catholica.cz/?id=4780), jejichž rodiči byl kníže Slavník se svou manželkou Střezislavou, o čemž píše Dr. Josef Ladislav Píč v publikaci "Čechy za doby knížecí. Sv. 1. Část archaeologická" následující:

"Zcela jiného rázu jsou hradiště na př. na březích Labe v plné nížině zbudovaná, z nichž nejznámější je arci hradiště Libické, sídlo mocných někdy Slavníkoviců. Nedaleko ústí Cidliny do Labe, někdy však mezi jejich soutokem jest dvojí písčitá výspa tvaru oválného. Západnější výspa je dnes polem ve výměře 18 jiter a sluje "na hradě". Výspa tato jest vyvýšena nad sousední polohou na 5-6 m i lze ještě rozeznati, že kolem výspy byl nasypán val, dnes téměř úplně rozvezený. Vchod do hradiště býval se strany východní, kde úzkým pruhem, někdy snad příkopem prorvaným, souvisí s výspou přední, na které rozkládá se vesnice Libice; i tato výspa byla opevněna valem, který sáhal až nad střechy domků kolem výspy zbudovaných (obr. 166. až 168.) Dnešní podání klade rodiště sv. Vojtěcha do předního hradiště, kdežto situace svědčí pro opuštěné hradiště, kde již konservator Beneš zjistil stopy zdiva opukového z někdejšího paláce Slavníkoviců, kteréž jsme i my hned podle vchodu odkryli; ve středu starého hradu jest pak pod ornicí v kruhovité prostoře opukového kamene, snad z někdejšího kostelíka, v kterém patrně Slavníkovici byli pobiti; jest tudíž zcela pravděpodobným soud, že "na hradě" bývalo sídlo Slavníkoviců, v dnešní vsi Libici že bylo předhradí čili město Libice."

Po vyvraždění Slavníkovců se z Libice stal přemyslovský opěrný bod, který na sebe opětovně nechvalně upozornil, protože zde 27. října 1108 nechal český kníže Svatopluk zabít kastelána Božeje a jeho syna Bořuta z rodu Vršovců. Nedlouho poté však bylo opuštěno a zaniklo, neboť v pramenech je naposledy zmíněno k roku 1130. Nejspíše k tomu došlo z toho důvodu, že nebyli zdejší lidé stále příliš věrní přemyslovskému rodu, takže vzpomínka na dřívější slávu těchto míst měla postupně vymizet z paměti, což bylo dotvrzeno usídlením obyvatelstva v jeho předhradí.

Není tedy divu, že tato místa lákala již od přelomu 18. a 19. století řadu různých badatelů, avšak teprve ty novodobé výzkumy zodpověděly různé zásadní otázky, ať již šlo o systematické archeologické výzkumy vedené PhDr. Rudolfem Turkem, DrSc., v letech 1949-1953 a 1967-1973, nebo o archeologické výzkumy na jeho předhradí a v jeho zázemí v letech 1980-1984 a 1985-1989. Právě prve jmenovaný archeolog objevil vedle paláce zbytky kostela, jehož vznik datoval do období mezi lety 955-961 a předpokládal, že ho mohl světit sám pozdější magdeburský arcibiskup Adalbert, jenž zde také poprvé biřmoval Vojtěcha, pozdějšího českého biskupa a světce. Vyvrcholením všeho pak bylo to, že 31. prosince 1965 bylo hradiště zapsáno do státního seznamu kulturních památek a 1. června 1989 se stalo národní kulturní památkou (viz https://pamatkovykatalog.cz/hradiste-slavnikovska-libice-2277702).

To se projevilo také úpravou lokality, když došlo k zakonzervování a zrekonstruování objevených zbytků základů kostela, paláce, vstupní brány a věže, k nimž přibyl dřevěný kříž a později též bronzové sousoší sv. Vojtěcha a sv. Radima od akademických sochařů Vojtěcha Adamce a Marie Adamcové, které bylo slavnostně odhaleno a posvěceno královéhradeckým biskupem Mons. Karlem Otčenáškem 29. dubna 2000, přičemž jmenovaný zde také oslavil padesátileté výročí od svého vysvěcení na biskupa. Každý z Čechů by měl alespoň jednou navštívit tato místa, kudy prošly jak tragické, tak mnohdy je předcházející šťastné události a popřemýšlet nejen nad nimi, nýbrž také nad tím, jak se mohly vyvíjet osudy našeho státu, kdyby nebyli Slavníkovci tak naivními a nenechali se Přemyslovci vyhladit. Kam by Čechy kráčely a kde by nakonec skončily, i když je jasné, že jde o pouhé kdyby. Slavníkovci totiž měli mnohem lepší vztahy se všemi našimi sousedy, čehož využívali rovněž tím, že zde kvetl obchod a do těchto míst se dostávaly mnohé nejmodernější výdobytky tehdejší civilizace, což bylo mnohdy trnem v oku nepřátelům tohoto rodu, v jejichž čele stanuli právě Přemyslovci. Možná bychom dnes nemířili do Prahy, nýbrž do Libice nad Cidlinou, jakožto našeho hlavního města, ale tyto myšlenky nemají prakticky valného smyslu.