Slotov (Heřmanice)

Co se týká původu názvu osady, někdy přezdívané jako Šlotov nebo Slota, jejíž katastr byl osídlen již v době kamenné, tak je stejně jako u jiných obcí nejlépe otevřít knihu prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž", kde nalezneme následující:

"Slotov, Schlotten (lid. Schlotta), ves podle Labe 4 km sev. od Jaroměře: 1520 Heřmanice tvrz ..ves Slotov, Sedl. z DZ. 2 K 22; 1615 ves celou Heržmanicze, ves Brod, ves Slotowa, ves Prorubi, DZ. 137 J 17; 1615 k tvrzi Heržmaniczym.. krčmy štyry.. ve vsi Brodie, ve vsi Slotowie, ve vsi Krabcžiczych, DZ. 137 K 13; 1654 Slotow (v kraji Hradec.), BR. 12/541; 1665 (1636) den Rittersitz Heržmanicz sambt d. Dorfschaften.. Prade, Slotten, Grabschicz, DZ. 466 B 3'; 1713 Hft Gradlitz: Df.. Kuckus, Schlotten, Proden, TerF. 166 v A. zem.; 1836 Schlotten, Slotow 1/4 St. ssö. von Kukus am rechten Ufer der Elbe, Som. IV, 119.

Jm. Slotov vzniklo podle starších MJ. na -ov, na př. v okolí Kašov, Neznašov aj., z příjm. Slota. Doklad Slotova z r. 1615 svědčí pro doplnění slovem ves n. osada n. usedlost a p. Příjm. Slota (*1819 farář na Slov. v. Kott VII, 707) vzniklo z ap. slota 'darebák' (Kott III, 433, srov. Jg. IV, 155). Německé jméno vzniklo z českého jména přizpůsobením."

Již z výše uvedené citace vidíme, že první zmínku o Slotovu nalezneme k 17. únoru 1520, kdy Jiřík Gersdorf z Gersdorfu a na Heřmanicích prodal heřmanické zboží se vším příslušenstvím, jak ho předtím koupil od Jindřicha Berky z Dubé, jaroměřské obci. Té patřil Slotov až do roku 1547 (v té době odtud šlo do městských důchodů: 7 kop a 2 groše úroku, 4 kopy a 20 grošů za roboty a slepice a 1 věrtel ovsa; tehdy zde bylo zmíněno 13 osedlých), kdy byl králem Ferdinandem I. Habsburským městu za trest s dalšími majetky odňat a prodán Janu z Pernštejna. Ten ho o rok později prodal Janu Hostinskému z Valdštejna. V roce 1571 bylo toto zboží odkázáno Vilému z Valdštejna a roku 1607 došlo k jeho postoupení Albrechtovi z Valdštejna, od něhož ho získal Hanibal z Valdštejna, jenž ho postoupil v roce 1615 v dluhu 1 750 kop Mikuláši z Oppersdorfu a roku 1618 Hanuši Jindřichovi z Oppersdorfu. V roce 1622 byl zkonfiskován císařskou komorou a o rok později došlo k jeho prodeji Albrechtu z Valdštejna. Ten toto zboží postoupil roku 1624 Marii Magdaleně hraběnce Trčkové z Lípy, roz. z Lobkovic, aby se později Slotov dostal k hradišťskému panství, v jehož rámci zůstal až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. 22. prosince 1740 přišla velká bouře s přívalovými srážkami a vzniklá povodeň strhla mj. i slotovský most. V roce 1778 tábořili u hospitalu rakouští vojáci a přímo nad Slotovem nechal císař Josef II. zřídit dělostřelecké pozice v síle 40 děl. Roku 1842 byl zaznamenán první pokus o těžbu uhlí a o rok později zde bylo 43 domů a 309 obyvatel.

V roce 1849 se Slotov stal samostatnou politickou obcí. Tehdy k němu ještě náležek kukský klášter (dnešní hospital, viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA428018400). 1. června 1858 došlo k zprovoznění železniční zastávky a nákladiště. 11. července 1866 opustili pruští vojáci Slotov. Roku 1885 se dostala do dražby Fietzova usedlost čp. 22, jež byla s pozemky odhadnuta na 3 926 zlatých a v roce 1887 měl podobný osud Kudernatschovův statek čp. 38 v ceně 2 720 zlatých. Roku 1894 zasáhla obec epidemie slintavky a kulhavky. O 2 roky později byly schváleny stanovy místního odboru Národní jednoty severočeské, který byl rozpuštěn 20. prosince 1901. V roce 1897 byl založen SDH. V roce 1900 byla železniční zastávka přejmenována na Slotov-Kuks, předtím pouze Kuks. Později došlo k její přestavbě v řádnou železniční stanici, otevřenou pro veškerou dopravu k 1. lednu 1907. 5. listopadu 1906 byl zdejší výhybkář J. Klimeš zavražděn na kolejích trojicí mužů, přičemž stačil jen vykřiknout "Pomoc, cikáni!" K tomuto činu došlo proto, že je vyrušil při vloupání se do železničního skladiště. 12. května 1907 byl v obci uspořádán okrskový hasičský den. Roku 1910 měla obec 45 domů a 344 obyvatel, z toho bylo 301 Němců a 42 Čechů. 16. července 1912 došlo k otevření zdejšího poštovního úřadu. V noci na 3. září 1912 došlo k vloupání do kostela Nejsvětější Trojice. Z front 1. světové války se nevrátilo 9 místních mužů (Josef Fietz z čp. 33, Anton Henreich, Karl Henreich, Rudolf Jeschke, Karel Kozel, Karl Kudernatsch, Josef Kuhn, Winzenc Kudernatsch, Karl Rudolf). V roce 1918 byla odsud přenesena tradiční výroba lepených stuh do Jaroměře.

31. srpna 1924 došlo ke zrušení zdejšího poštovního úřadu a přeřazení obce pod poštovní úřad v Kuksu. Roku 1924 došlo k sesutí náspu mezi nádražími Jaroměř a Slotov-Kuks, čímž musela být zastavena doprava na této železniční trati. O 2 roky později se zdejší německý starosta dostavil do Jaroměře, aby zde spolu s jinými osobnostmi přivítal prezidenta T. G. Masaryka, který vyjádřil potěšení, že se veřejného života aktivně účastní i Němci. V roce 1930 měla obec plochu 237 ha, 277 obyvatel a 47 domů. 25. listopadu 1934 byl vyloupen hostinec Vil. Bergerové. O 4 roky později došlo k založení místní buňky NSDAP, jež patřila pod místní skupinu v Kuksu. V letech 1938-1945 patřila obec ke Třetí říši a nosila pojmenování Schlotten. Po osvobození došlo k odsunu zdejších německých obyvatel. Roku 1946 byla znovuzřízena místní knihovna. V roce 1947 byl v kukském klášteře zřízen oblastní dům pro přestárlé pod správou Jana Horáka a zároveň vzniklo Zemědělské strojní družstvo ve Slotově a došlo k telefonizaci obce. 28. září 1949 se Zemědělské strojní družstvo ve Slotově přetvořilo v JZD, jež využilo jako společný kravín zabavené objekty tzv. vesnických boháčů. Roku 1957 došlo k uzavření prodejny Jednoty a v roce 1961 došlo k připojení Slotova k Heřmanicím. Roku 1972 byla opravena zdejší silnice a roku 2006 hasičská zbrojnice. 21. července 1972 došlo k požáru části zdejšího lesa. V letech 2015-2016 došlo k rekonstrukci a modernizaci železniční tratě.

Ze zdejších pamětihodností, pokud vyloučíme kukský hospital, patřící dnes ke stejnojmenné obci (viz https://www.hospital-kuks.cz/cs), musíme zmínit zejména: trojici křížů, kamenný u čp. 36, kamenný s reliéfem sv. Antonína u hlavní silnice z Jaroměře k Choustníkově Hradišti (zřízen Franzem a Karolinou Winklerovými v roce 1920) a litinový u čp. 16, ale za vidění stojí i řada pozůstatků zdejší lidové architektury. Dříve stával za vsí rovněž dřevěný kříž, jenž byl zmiňován ještě v roce 1837 lokalistou Karlem Adametzem. Nejvýraznějším místním rodákem je malíř a grafik Čeněk (Vincenc) Walter (22. dubna 1903 Slotov - 24. prosince 1960), ale pocházeli odsud také: generálmajor František Kühn z místního velitelství v Hradci Králové (* 1856) a nadporučík pěšího pluku č. 38 František Walter (* 1887), kteří byli hned po převratu převzati z rakousko-uherské armády do nově vzniklého československého vojska. Za zmínku stojí rovněž to, že Franz Fietz, Franz Hettfleisch a Christoph Kudernatsch se zúčastnili 1. italské války za nezávislost v letech 1848-1848, ovšem v řadách rakouského vojska a poslední z nich bojoval v Itálii ještě v roce 1859. Naopak Josef Kudernatsch a Franz Schubert roku 1878 okupovali Bosnu. Výraznou postavou byl také Rudolf Rindt, zdejší výrobce malovaného proutěného nábytku a lehátek značky "Jap". K obcí a jejímu okolí se vztahuje několik legend a vyprávění, jednu z nich pod názvem "Zlaté metly" si můžeme přečíst v knize "Z tajemné studánky. Pověsti ze severovýchodních Čech" od Leontiny Mašínové, která vychází z podání předchozích autorů, např. Gustava Jungbauera.