Slovinsko – Julské Alpy (6): Z údolí Krma na Triglavski dom na Kredarici

Slovinsko – JulskéAlpy (6): Z údolí Krma na Triglavski dom na Kredarici (08/2022)

Výstup na ikonický Triglav (2 864 m n.m.), nejvyšší horu Slovinska a celých JulskýchAlp, je snem každého horala. Při studování možností, kudy se na Triglav nejlépe dostat, jsem dospěla k poznání, že až na vrchol to nepůjde. Nejvýše, kam se mohu s mými fyzickými možnostmi v této části pohoří dostat, je chata Triglavski dom na Kredarici (2 510 m n.m.), a pokud se chci vyhnout všem zajištěným úsekům, a přitom jít co nejkratší cestou, pak není jiné volby než jít z údolí Krma. Na Kredarici člověk stojí těsně pod Triglavem, a i vidí plechovou budku na jeho vrcholu, takže Kredarica byla nakonec mou cílovou metou.

Auto jsme nechali na parkovišti na konci silnice v místě "Pri lesi", vyšli údolím Krma a dále nejkratší stezkou na chatu Triglavski dom na Kredarici, tam jsme přespali a druhý den jsme stejnou cestou sešli dolů. I tento výstup byl pro mne maximálním možným a hraničním výkonem a bez přespání na chatě nerealizovatelným. Přece jen ve vyšším partiích „Julek“ nejsou pohodlné pěšinky, terén je pro chůzi sám o sobě obtížný, převýšení značné a pochod na slunci poměrně vyčerpávající.

Na samotný vrchol Triglavu vedou krátké ferraty s převýšením cca 400 m obtížnosti A+ ze všech směrů, jak od Kredarice, tak od chaty Dom Planika, tak přes Triglavskou škrbinu. Kdysi se na Triglav chodilo bez jištění, ale dnes už se tam takový turista moc nevidí. Helmy i úvazky půjčují také na chatách. Za pěkného počasí se na výstupové ferratě tvoří fronty, za špatného počasí nebo při předpovědi bouřek se výstup nedoporučuje.

Pod Triglav (na Kredaricu, na Planiku, k Triglavské škrbině) pak existují tyto přístupové cesty a případně jejich kombinace (až na vrchol Triglavu je pak třeba přičíst dalších 400 m výškových):

• od severu z údolí Vrata od chaty Aljažev dom – vše zajištěné cesty:

1) Cez Prag – zajištěná cesta neklasifikovaná jako ferrata (6,4 km, převýšení 1 517 m)
2) Tomniškova pot – ferrata obtížnosti B (4,6 km, převýšení 1 517 m)
3) přes sedlo Luknja a dále přes Plemenice (Bambergova pot) – ferrata obtížnosti C+ (po Trigl. Škrbinu 6,8 km, převýšení 1 673 m)

• od severu z údolí Kot – pokud se vyhnete hřebenu Rž, pak nezajištěná cesta: parkování na konci cesty v údolí Kot – Kredarica (7,6 km, převýšení 1 723 m)

• od jihu od Bohijského jezera – nezajištěné cesty, ale dlouhé:

1) Parkoviště Koča pri Savici – Dolina Triglavských jezer – Triglavska škrbina (16,5 km, převýšení 2 418 m)
2) Parkoviště na konci cesty na Planině Vogar nebo parkoviště na Planině Blato – Dedno polje – Tržaška koča na Doliču – Triglavska škrbina (15 km, převýšení 1 800 m)
3) parkoviště v Rudno polje – Vodnikov dom na Velem polju – Kredarica (12,3 km, převýšení 1 600 m)

• od západu z údolí Trenta – velké převýšení: parkoviště Trenta - údolí Zadnjica - Tržaška koča na Doliču - Triglavska škrbina (13,3 km, převýšení 2 000 m)

• od východu z údolí Krma: parkoviště Při lesi – Kredarica (8 km, převýšení 1 567 m).

Podle různých zdrojů je nejfrekventovanější cesta z údolí Vrata po Tomniškova pot nahoru a Cez Prag (Prag = Práh, nikoliv Praha) dolů. Je to cesta nejkratší a volí ji nejvíce zdatní jedinci, kteří jdou na Triglav jednodenní túru na otočku, nebo ti, kteří přespí na chatě na Kredarici a brzy ráno stoupají na vrchol Triglavu.

Jako nejkrásnější je označována cesta od Bohinjského jezera přes Dolinu Triglavských jezer, je to dáno krásou tohoto údolí s jezery. Tuto oblast, ale bez Triglavu, si necháme někdy na příště. Jako nejjednodušší jsou zařazeny trasy z údolí Krma a od Rudno polje. Jako nejobtížnější je klasifikována cesta přes Plemenice (Bambergova pot).

Po cestě k Triglavu lze v sezóně přespat na těchto horských chatách, podle vybrané trasy: Zasavská koča na Prehodavcih, Tržaška koča na Doliču, Vodnikov dom na Velem polju, Dom Valentina Staniča, Koča při Triglavskih jezerih. Nejvýše položená chata je právě Triglavski dom na Kredarici, druhou nejvýše položenou je Dom Planika pod Triglavom. Triglavski dom na Kredarici má největší kapacitu, ostatní chaty jsou menší. Nocleh na chatách se dá rezervovat online přes aplikaci slovinského svazu turistů (Planinska zveza Slovenije): https://www.pzs.si/koce.php. V této databázi je hned vidět, zda je chata otevřená a po zadání termínu také, kolik je volných míst. U každé chaty jsou podmínky storna, zdarma je většinou storno ještě v den před zamluveným termínem. Pokud je požadovaný termín plně obsazený, je možné stránku sledovat, zda se někdo neodhlásí, nebo se online zapsat do pořadí náhradníků.

Spíme v kempu Perun Lipce u řeky Sava Dolinka, přejezd na výchozí místo k parkovišti Pri lesi je cca 24 km. Ostatní kempy blíže byly beznadějně plné a v sezónu se nedaly ani rezervovat. Kemp Perun sice není nic světoborného a zbývaly tři poslední malá místa, ale byli jsme rádi i za něj. Z parkoviště Pri lesi vycházíme 4. srpna v cca 8,30 hod.

Cesta vede kamenitou stezkou nejprve lesem, pak se začne krajina otvírat, a po cca 3 km přijdeme do místa, odkud se ukáže opravdu krásný pohled zpět na údolí Krma. Jeho typický miskovitý tvar ve tvaru písmene U byl vytvořen ledovcem, tak jako u všech dolin kolem Triglavu.

Stezka pokračuje prosvětlenou částí s řídkým modřínovým lesem přes Malo polje až na Planinu Zgornja Krma. Pod planinou narazíte na poměrně vydatný pramen, který natéká do betonového koryta pro napájení dobytka. Pokud naberete vodu z trubky nad korytem, je pravděpodobně pitná. Posloužila nám také pro zchlazení těla zvenčí. Na Planině Zgornja Krma chvíli odpočíváme. Stojí tu dřevěná salaš Prgarca, která je zavřená, pasou se tu krávy. Těsně nad planinou je další pramen vody.

Z planiny pokračují dál dvě možné stezky – přes Konjsko sedlo nebo přes Muravu a Kalvarii, příp. z druhé uvedené odbočuje zkratka kolem Argovy glavy. Směrem nahoru jsme vybrali zkratku, směrem dolů jsme se pak vraceli přes Muravu. Ani jedna z těchto stezek není nijak přívětivá, zkratka je sice kratší, ale dost příkrá, stezka přes Muravu je kamenitá vymletá od vody při přívalových deštích. Stezku směr Konjsko sedlo jsme ani neuvažovali použít, protože zde směrovka uváděla směr na Planiku.

V oblasti "Ulice" jsou už výhledy k Triglavu, výhledy zpět na hřeben Draški vrh nad dolinou Krma, na zelené Velo polje. Jdeme typickou krajinou vápencových škarpů zarostených nízkou zelenou vegetací a trávou. Následuje stoupání přes oblast zvanou "Kalvarija", vegetace mizí a dostáváme se do pater tvořených pouze skálou a kamením.

Pak už jen závěrečné stoupání stezkou v kamení kolem hlubokého kotle Snežna konta (téměř bez sněhu) a už vidíme věžičku kaple na Kredarici. Jsme u chaty, čas 15,40 hod. Výstup trval cca 7 hodin včetně přestávky na oběd, zdroje jako např. hribi.net uvádí dobu výstupu 5 hodin (chodím pomalu).

Je krásný teplý den, takže i nahoře u chaty se sedí venku. Jdeme se zaregistrovat a dát si batohy na postel. Spíme ve společné noclehárně, ale existují tady taky pokoje pro dva (ty byly obsazené). V bufetu si dáváme typická jídla pro slovinské horské chaty – jotu (guláš z fazolí a zelí) a ričet (guláš z krup a fazolí). Pak ten vzduch ve společných pokojích podle toho vypadá…

Poté míříme na nedaleký vrchol Kredarice, odkud je přímý výhled na blízký vrchol Triglavu a jeho menšího bratra Malého Triglavu. Kredarica je opravdu výborným rozhledovým místem.  Otvírají se pohledy na další vrcholy JulskýchAlp -  blízký Rž, výraznou Rjavinu, Begunjski vrh, za nimi hřeben Karavanek (Kepa), nádherný masív Škrlatice, Razor … v dálce vykukují typické siluety Mangartu a Jalovce. Směrem na jih vidíme kromě blízkého hřebene Dražki vrh se stěnou prudce spadající do údolí Krma, také vzdálenější Grintovec, nejvyšší horu Kamnicko-SavinjskýchAlp.

Jsme v bílošedé krajině bez vegetace, která působí až dojmem povrchu Měsíce, navečer se skály barví do oranžova. Panorama hor je odtud více než úžasné a určitě stálo za to sem vystoupat. A co teprve západ Slunce! Z vrcholu Triglavu mají pak šťastlivci samozřejmě toto fascinující divadlo ještě mnohem lepší.

Nocování na Triglavském domě bylo moje první ve společné noclehárně. Nebyly s tím žádné problémy, kromě toho pocitu, na který nejsem zvyklá (jsem introvert), a možná kromě toho vzduchu v místnosti. Většina ubytovaných vstávala tiše a brzy ráno mezi 4 – 5 hod. a odcházela na výstup na Triglav. Večer tam taky nebyl žádný hluk, samozřejmě, že sem tam někdo něco hledá v batohu nebo jde na záchod, ale nic, co by bylo vysloveně obtěžující.

Za poplatek nabízí v chatě u registrace papírové povlečení, které jsme si koupili a za světla povlekli postele. Někteří si nosí své spacáky. Voda na chatě je, ale pouze užitková (dešťová zachycená v rezervoáru), na pití je třeba si vodu koupit. Splachovací WC a umyvadla se studenou užitkovou vodou jsou k dispozici přímo v budově ve sklepním prostoru. Ke spaní jsou k dispozici pokoje pro 2 osoby, pokoje od 3 do 6 osob, a společná ležení pro 7 až 12 osob a nad 12 osob s ležením na dvě patra nad sebou. Mimo hlavní budovu se spí také ve vedlejší staré chatě, která byla zrekonstruována.

Na snídani jsme si dali vajíčka a pomalu se chystali k odchodu. Zašli jsme znovu na Kredarici za výhledy a přehodnotili nápad jít dolů k autu jinou cestou. Tím bylo myšleno sejít k chatě Dom Valentina Staniča a pak pokračovat kolem hory Rž zpět ke Kalvárii a dolů již stejnou cestou. Dokonce jsme i zahájili sestup, ale pasáž kousek pod Kredaricí mi přišla natolik obtížná, prudká a kamenitá, že jsme se vrátili a sestoupili k autu stejnou stezkou, jako jsme šli nahoru.

Mapa trasy Krma – Kredarica: Mapa trasy Krma - Kredarica

Webkamera na Kredarici: Webkamera Kredarica

Další den, kdy mraky pokryly vršky hor, jsme se jen zajeli podívat do údolí Vrata pod severní stěnu Triglavu a na vodopád Peričnik. Údolí Vrata je snadno dostupné z Mojstrany po úzké asfaltové silnici Triglavska cesta. Při silnici, v místě, kde se nachází chata Koča pro Peričniku, nalezneme nádherný vodopád Peričnik na stejnojmenné říčce, pod kterým se dá projít po skalní římse a podívat se skrz proud vody. Zpět se nemusí jít po stejné cestě, ale pokračovat dolů okruhem kolem další vyhlídky. Celý vodopád tvoří vlastně kaskáda dvou vodopádů, ten nižší horní není vidět, museli bychom k němu zvlášť zajít, ten spodní vyšší je vidět už ze silnice. Říčka Peričnik poté protéká pod silnicí a za ní se vlévá do řeky Triglavska Bistrica.

Na konci silnice Triglavska cesta je placené parkoviště jen kousek od chaty Aljažev dom v Vratih. Tady jsme nechali auto a šli údolím ke známému památníku postavenému padlým partyzánům horalům z období druhé světové války ve tvaru velké horolezecké karabiny. Místo je vyhledávané a fotogenické, neboť přímo za skobou se tyčí monumentální severní stěna Triglavu. Bohužel vršek hory halil mračno, ale přesto je pohled na příkrou a nevlídnou severní stěnu Triglavu zážitkem.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Další naše články z JulskýchAlp (r. 2014):

• Slovinsko - Julské Alpy (1): Seznámení s Julskými Alpami
• Slovinsko - Julské Alpy (2): Veliki Mangart
• Slovinsko - Julské Alpy (3): Dolina Krnica a sedlo Prevala v masívu Kanin
• Slovinsko - Julské Alpy (4): Kobilja glava u Tolminu
• Slovinsko - Julské Alpy (5): Bohinjské hory – Orlove glave, Šija