Smradlavá voda, dobře ukrytá v mikulůveckých lesích

Babička tomu místu říkala „smradlavá voda“. Musím prý jít z Kateřinských pasek dolů lesem směrem na Mikulůvku a tam už to najdu „po čuchu“. Bahniska, která smrdí po zkažených vajíčkách.

Zkusil jsem to několikrát. Jenže lesy nad Mikulůvkou jsou hluboké a nepřehledné, neuspěl jsem. Čas od času jsem to zkusil znovu se stejným výsledkem. Až nedávno se mi dostala zpráva, že v těch místech stojí nová studánka se sirnou vodou. Nechal jsem si cestu podrobněji vysvětlit a vyrazil znovu.  I tak jsem ji nalezl až napodruhé.

Ale rozhodně stál výlet za to. Pěkně upravená studánka, prý dílo místních lesáků. Kamenná plastika žáby a nějaké těžko identifikovatelné postavy, střežící klíč od dřevěných dvířek studánky. A hlavně – intenzivní a nezaměnitelný pach sirovodíku. „Há dvě es, smrdí jako pes“, vzpomněl jsem si na poučku našeho oblíbeného pana učitele Kaliny. Opatrně jsem se napil. Hm, dobrá. Dobrá, svěží voda, vylepšená sirným odérem. A prý i léčivá.

Naplnil jsem vodou připravenou láhev. Někde jsem se totiž dočetl, že podobné vody jsou nejlepší na přípravu kávy. Sice netuším, proč by měly, ale jako milovník kofeinového nápoje musím tuto radu přece experimentálně ověřit.

Jak jsem pochopil z dalšího vyprávění pamětníků, nebylo to tu vždycky takové. Než byl pramen v roce 2007 zachycen studánkou, byly tu jen sírou páchnoucí mokřiny. Studánka byla postavena na té nejvydatnější, několik ostatních tu po okolí prý ještě zbylo. Zatím jsem je ale nenašel.

Nalézt studánku není tak úplně snadné, stejně tak není snadné vysvětlit k ní trasu. Buď lze jít po cestě z Kateřinských pasek na Lázy (jsou dvě, mám na mysli tzv. „spodní“, bez turistické značky) a na správném místě odbočit Doprava, strmě dolů do lesa. Těch nemnoho znalých tu vyšlapalo nepříliš znatelnou pěšinku. Ze strany od Lázů tu usnadňovala orientaci i dřevěná šipka. Schválně užívám minulý čas, při mé poslední návštěvě byla celá ztrouchnivělá, špatně čitelná a visela jen na jednom hřebíku. Pokud ji někdo neobnovil, myslím, že dnes již orientaci neusnadňuje. Druhou možností je jít podél potoka na dně údolí a odbočit proti proudu přítoku, který ze studánky vytéká a jím se nechat dovést až na místo.

Moc se mi u této studánky líbí. Je tu nebývalý klid a mír. A kdykoliv se posadím na lavičku vedle studánky, mám pocit, že se čas otočil o 80 let zpátky. Že slyším v lese povyk dětí z Kateřinských pasek, které odložily do mechu košíky s houbami a konve s malinami a z veselé rozjívenosti po sobě hází smradlavé bahno. A smějí se tomu. A mezi nimi i moje babička…