Loading...
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
Největší okrasou "balvanového proudu," nacházejícího se v PP Smrdutá v její nejspodnější části, není kupodivu to chráněné kamení, ale spíše vzácná karpatská květena a pralesovitý suťovitý les. A samozřejmě několik pozoruhodných skalních útvarů, které jsou veřejnosti téměř neznámé. (No, ona by ta veřejnost do přírodní rezervace ani správně lézt neměla, ale povídejte to horolezcům - jako by hrách na stěnu házel... a oni si ty svoje skoby zatlučou snad už všude!) Dva zdejší skalní útvary jsou tou pověstnou třešničkou na chutném dortíku. Nacházejí se v nejspodnější třetině PP a od povrchu silnice z Tesáku do Bystřice pod Hostýnem se oba vypínají ve vzdálenosti od 60 - 120 metrů. Spodní skalisko je rozložitější a trčí nad tím nejmarkantnějším polem balvanitého proudu a všude kolem něj je ta pravá nefalšovaná karpatská divočina ve své nejryzejší podobě! Nepříliš vábný tvar skály, viděný zdáli, nás při pohledu zblízka překvapí nejenom svým bizardním profilem, ale především svou obnaženou čelní stěnou, trčící právě nad tím kamenným mořem. Je totiž naprosto dokonalým a ukázkovým řezem pískovci a slepenci rusavských vrstev zlínského souvrství magurského flyše.
I naprostý laik by poznal, že se dívá na skály poněkud jiného složení, než které má možnost spatřit například u hradu Lukova či u dědiny Držková. V daleko větší míře tu ze skalní stěny vystupují vrstvy slepenců, tvořené až neuvěřitelně velkými šutříky či dokonce malými balvany - jev v Hostýnkách tak detailně jinde téměř neviděný! Romantiky zase okouzlí bizardní tvar skaliska, které se nad naše hlavy zvedá do výše asi sedmi metrů dvěma hrby, jaké nosí na zádech slovenská ťava... Druhá skála trčí o několik desítek metrů výš ze strmého svahu, je daleko vyšší a člověk při pohledu na ni už zdálky vydechne od překvapení: "A hrome, vždyť ona je to veliká skalní věž!"
Ale není. On sice její tvar při pohledu z lidských očí do jejích dutin při čelním zoru skutečně asi 13 metrů Vysokou a štíhlou skalní věž připomíná, ale tato skála je velká lhářka. Ona si s našimi zraky jen dokonale pohraje a mění přitom svoji podobu z každé světové strany. Kdyby byla zločincem a musela se nechat při nástupu trestu vyfotografovat tak, jak to známe z kriminálních filmů, měl by ten její ksicht snad trojrozměrnou podobu a nikdo by nepoznal její pravou tvář. Ostatně posuďte to podle popisu (a fotografií) sami: při pohledu in face je to štíhlá a Vysoká krasavice, jejíž hlavinku tvoří ohromný převis, trčící vysoko nad našimi hlavami a její stěna je (jak po neštovicích) poďobána dolíky po vypadnutých valounech slepence. První profil nám pak nabídne tvar znetvořeného skalního pilíře, ale tady už bychom skálu nazvali šikmou věží a také vidíme, že její tělo je pevně spojeno s masou mateřského skaliska, trčícího ze svahu. A poslední pohled z boku nám pak ukáže daleko líbivější povrch skalních stěn, tvořený pevnou krustou pískovce a ozdobenou navíc kulovitými dutinami. A z této strany též odhalíme pravdu (a nic než pravdu) o obou skalních věžích - nejsou to žádné skalní věže, ale hostýnské "Kazatelny!"