Šoproň – Stará synagoga a mikve (Sopron - Ó-zsinagóga)

K historii krásného maďarského historického města Šoproň neodmyslitelně patří také dějiny zdejší židovské komunity. O tom, že se jedná o dějiny poměrně dlouhé, svědčí nejlépe nevelký stavební komplex Staré synagogy a rituálních lázní mikve. Tato synagoga je gotická, ale Židé ve městě prokazatelně žili již někdy na konci 11. století. Synagoga je tradičně rozdělena do tří sekcí (mužská a ženská část, rituální lázeň) s bimou – neboli pódiem – ve středu mužské části. O stáří a významu šoproňské synagogy svědčí skutečnost, že obě strany jejího hlavního vchodu i se zdobným tympanonem jsou považovány za jednu z vůbec prvních ukázek zdejší gotiky, která si zachovala původní polychromii.

K synagogoze se váže několik zajímavostí i jedna slovní hříčka. Prvně musíme zmínit, že i když židovské zákony v podstatě předepisují rituální koupel ve vodě říční, je i zde běžně využívána voda spodní, tedy vlastně dešťová. Pozoruhodné je však hlavně to, že veškeré židovské obyvatelstvo vyhnali z města již v roce 1526 a synagoga měla být následně zničena. Později byla upravena na byty, aby se na konci šedesátých let minulého století začalo s jejím komplexním renovováním. Díky tomu je šoproňská Stará synagoga vzácným unikátem, protože v celé Evropě existují pouze tři středověké synagogy, kde zústalo zachováno trojité rozdělení v původní podobě.

Mužská část synagogy s modlitebnou měla od počátku rozměry 6 x 9 metrů, zatímco ženy se musely spokojit s prostorem 1,5 x 1,5 m (dnes by se na této skutečnosti jistě přiživily desítky neziskových organizací i Kocáb se Šabatovou, byl by zde shledán jasný genderový nesoulad a v Kanadě by museli znovu přepisovat text národní hymny). Hloubka rituální studny je 4,2 metru a vedle ní se nacházela útulna pro poutníky.

V synagoze zbytky gotiky bez problémů najdeme, stejně jako dvojici úzkých oken a jednoduchou rozetu. Hlavní vstup do tzv. Velké síně zůstal původní a pochází tedy z roku 1300. Naštěstí se zachovala i červená polychromie tympanonu, zdobeného geometrickými vzory nad vchodem. Uvnitř si můžeme prohlédnout také původní gotické oblouky žeber a kružby oken. Částečně zůstal zachován i svatostánek, do kterého byly ukládány tóry. Zvýšené pódium, sloužící jako místo, odkud se tóra četla (tedy kazatelna), je šestihranné. Jeho základna je původní, zbytek byl obnoven podle původního vzoru.

Poměrně vesele působí fakt, že budovu Staré synagogy s malým „nádvořím“ najdeme na Nové ulici (Új utca 22), která je ovšem jednou z nejstarších uliček Šoproně. Původně se také jmenovala Židovská, protože zde ve středověku přebývalo asi 1.300 židovských rodin. Méně veselá je skutečnost, že vám zde před poledním žárem kryjí hlavu plachty, na kterých jsou zobrazeni zdejší Židé, kteří se nikdy nevrátili z koncentračních táborů. A je to dosti smutná venkovní galerie …

Vzhledem k významu této památky jistě nepřekvapí, že vstup do synagogy s lázněmi mikve je zpoplatněn. Otevřeno je zde pouze od dubna do října, a to od úterý do neděle a v čase od 10,00 do 18,00 hod. V listopadu a prosinci se dá předem domluvit prohlídka pro skupiny, od ledna do března je synagoga zcela uzavřena. Za vstupné zde požadují 800 forintů (zlevněné vstupné - 400, - HUF / osoba) a součástí prohlídky je také malá muzejní expozice.

Na závěr – pro skutečné nadšence – ještě pár informací.

První gotické domy, včetně Staré synagogy, byly na této ulici postaveny v průběhu 14. století. V počátcích synagogy, která byla dokonce možná dokončena již před rokem 1300 a obsahovala ještě některé románské prvky, byla její půda jako zasedací sál židovské rady a místo, kde se uzavíraly obchody s křesťany, kteří zde občas bývali i přechodně ubytováni. Středověká synagoga byla tvořena modlitebnou, zasedací místností a školou. Vlevo od synagogy původně stával tzv. Josefův dům, vpravo pak špitál. Po vyhnání Židů převážně německy mluvícím obyvatelstvem v roce 1526 synagoga chvíli chátrala, ale již roku 1553 byla prodána a stala se běžnou obytnou budovu. Židé se sem později opět vrátili a následně si v Šoproni postavili v letech 1890 až 1891 svůj nový chrám. V I. třetině 20. století pak vstoupily v platnost protižidovské zákony a vše vyvrcholilo v období II. světové války, kdy byla většina zdejších Židů deportována do Osvětimi, odkus se vrátily necelé dvě stovky lidí. Židovská obec zde byla obnovena teprve v roce 2000, kdy čítala necelé tři desítky duší.