Soukenická ulice v Hradci Králové

Původně se jednalo o vedlejší cestu z jihozápadního cípu Velkého náměstí kolem dnešní katedrály sv. Ducha, fary a školy k Soukenické fortně (Kozí brance, Kozince, jako fortna připomínána ještě roku 1579) na okraji královéhradeckého návrší do dnes již zaniklé Soukenické ulice, jež bývala součástí předměstské čtvrti zvané V Soukenicích (též Soukenice), která byla situována v trojúhelníku mezi rameny řek a táhla se ve 2 řadách domů od kostela sv. Vavřince až k samému soutoku Labe a Orlice, jenž se dříve nacházel přibližně v místech současného mostu U Soutoku.

Dnešní ulice, jež spojuje náměstí Jana Pavla II. s areálem bývalého pivovaru a schodištěm Kozinkou, byla známá již ve 13. století vedle tzv. Rybářské ulice a svoje pojmenování obdržela oficiálně až v roce 1896, kdy měla dvojí verzi tohoto jména - U brány soukenické a U branky soukenické. Tento název jí vydržel až do roku 1943, kdy obdržela současné pojmenování - Soukenická, aby byl několikrát její rozsah redukován.

Historie tohoto veřejného prostoru je velmi bohatá. V letech 1568-1574 byla postavena nová školní budova, a to v místech školy staré, která stávala blízko Soukenické fortny. V roce 1647 byla škola až po vrchol svých zdí zcela zavezena hlínou a rumem, protože nejspíše plnila úlohu jakési bašty, na níž byla umístěna děla obránců města. Z ní se dochovalo několik kamenných fragmentů, které byly vykopány během archeologických prací v areálu bývalého pivovaru v roce 2005. 8. května 1945 se v Soukenické ulici, v ulici Karla Tomana a na Velkém náměstí zastavila americká kolona, jež mířila k maršálovi Ferdinandu Schörnerovi do Lázní Velichovek.

Prvním objektem, který je po levé straně řazen do této ulice, je kanovnický dům čp. 52, náležející do řady původně renesančních domů pro členy kapituly při chrámu sv. Ducha, upravovaných barokně podle návrhů J. B. Santiniho jako jednopatrové budovy s bohatě zdobenými štíty, přičemž právě tento objekt si zachoval původní pozdně barokní výzdobu. První zpráva o tom, že byl kanovnickým, pochází z roku 1763.

Na dům čp. 52 navazuje v letech 1844-1846 vzniklý komplex budov bývalého královéhradeckého pivovaru, na jehož místě je zadokumentováno osídlení již v pozdní době kamenné. S myšlenkou vybudovat společný pivovar přišli zdejší měšťané Josef Pospíšil, František Štolba, Hynek Lhotský a Antonín Richter už roku 1835. O 4 roky později se pravovárečné měšťanstvo skutečně usneslo na tom, že pivovar postaví podle projektu Jana Bělského z Prahy, a to na pozemku u společné sladovny nad Kozí brankou, na parcelách domů čp. 54, 55 (obě spáleniště), čp. 56 (městský špitál) a čp. 57 s věží a městským rezervoárem, v jehož obvodových zdech byly nalezeny zbytky gotického opevnění. Roku 1864 byly postaveny nové pivovarské sklepy, jež jsou dosud ozdobeny sochou krále Gambrina a 4 reliéfy lvích hlav. V roce 1871 byla zbourána stavba nad původními ležáckými sklepy a na jejich místě byla vybudována nová varna, kotelna a strojovna. Roku 1896 byly postaveny nové sklepy. V srpnu 1899 byl firmou Dvořák a Fischer dokončen nový komín o výšce 62,20 m. V následujících letech bylo zprovozněno parostrojní zařízení, dosavadní devítimetrový dýmník byl nahrazen 14 m vysokým komínem. Komín byl navýšen o dalších 10 m, přistavěna byla také nová sladovna v ceně 180 tisíc zlatých. Výbor právovarečného měšťanstva zadal tuto stavbu staviteli Josefu Nekvasilovi z Karlína (1896). V roce 1902 byla zprovozněna nová lednice a firmou František Křižík zřízeno elektrické osvětlení. Ve stejném období byl přiveden vodovod z řeky Orlice. V 1. polovině 20. století byla rekonstruována varna a na přelomu 70. a 80. let 20. století byla zdemolována původní barokní sladovna, na jejímž místě vznikla nová lahvovna. V roce 1999 skončil pivovar v konkurzu a výroba piva byla tedy ukončena. Areál byl následně vyhlédnut pro administrativní centrum Královéhradeckého kraje, do něhož se Krajský úřad Královéhradeckého kraje přestěhoval 7. prosince 2007. Investorem této stavby byl Immorent ČR s. r. o., projektantem ateliér 3Q Project a. s. (architektonické řešení: Ing. arch. Pavel Tušl, Ing. arch. Jiří Dařbuján, Ing.arch. Helena Dařbujánová, Ing. arch. Miloslav Dědek; konstrukce: Ing. Bohuslav Řičař, Ing. Miroslav Stehno, Ing. Milan Mužík, Ing. František Futera) a generálním dodavatelem Skanska CZ a. s.

Od roku 2005, kdy vzniklo nové Pivovarské náměstí, jsou k Soukenické ulici řazena pouze čp. 53, 54, 55 a 56. První z těchto domů byl jediným, který přežil třicetiletou válku, protože v roce 1654 byl na tomto místě jediným a zbytek tvořilo městiště. Jeho postupné opravy probíhaly až do roku 1722, ale již v roce 1839 vyhořel. O 3 roky později byl jako již opravený prodán pravovárečníkům, kteří sem přesunuli z čp. 56 chudobinec. Po další rekonstrukci, ukončené roku 1848, byl v domě městský špitál, jenž v něm působil až do konce 2. světové války. Také sousední dům čp. 54 vyhořel v roce 1839 a o 5 let později ho získalo v dražbě pravovárečné měšťanstvo, aby se stal součástí nově vznikajícího pivovarského areálu. Stejný osud postihl rovněž objekt čp. 55, který naposledy patřil Františku Chotochovskému, jenž ho roku 1833 odprodal pravovárečníkům, aby byl později zrušen, neboť po přestavbě pivovarského areálu v roce 2007 se stal součástí objektu čp. 56. Ten byl původně postaven jako renesanční dům na gotické parcele. 8. července 1768 byl prodán městu, aby zde mohl být zřízen chudobinec. Po požáru 3. června 1839 byl sice opraven, ale již roku 1846 se přestěhoval do čp. 53. Následně se stal součástí pivovarského areálu a po výše zmíněné přestavbě k němu byly přičleněny zbylé části po objektech čp. 55 a 57. Z čp. 57, k němuž byla přistavěna vodárenská Petrova věž, zůstala pouze část, pod níž procházíme ke schodišti Kropáčce. Pod ním poté ještě stávala městská sladovna.

Na opačné straně se nachází pouze areál pozdně barokního děkanství čp. 58, k jehož klasicistní přestavbě došlo kolem roku 1780, a ulice je ukončena za bývalou vodárenskou věží schodištěm Kozinka, které bylo v letech 1973-1978 upraveno tak, aby vznikl v budově děkanství průchod (tzv. Myší díra), spojující ulici Karla Tomana s třídou Československé armády. Ten byl otevřen v květnu 1979 a fungoval až do července 2007, kdy byl v důsledku přestavby pivovarského areálu a současně s rekonstrukcí domu čp. 58 uzavřen společně se schodištěm Kozinka, aby posléze zanikl a lidé se dostali ke schodišti přímou cestou.