Spálený vrch
Hora se zaobleným vrcholem, která tvoří jižní rozsochu Vozky. Do oblouku protáhlý masiv oddělující údolí Hučivé Desné od údolí Poniklého potoka. Nejsnáze dostupný lesní silnicí od Koutů nad Desnou (Annína) dál do údolí Poniklého potoka a dál k lovecké chatě Formanka. Dobře jsou cesty znázorněné např. v mapě Kčt 55 Hrubý Jeseník (bez turistického značení). Jinak se dá na Spálený vrch vcelku snadno dorazit od Vozky po loveckém chodníčku, který víceméně sleduje téměř zaniklou hřebenovou lesní cestu. Ten bych ale doporučil dobrým turistům, se znalostí orientace v terénu. Navíc stezka vede v NPR Šerák Keprník, takže je vlastně veřejnosti zakázaná.
Vrchol hory by měl zarůstat les, ten je však značně zasažen emisemi, takže spíš se jedná o sušiny. Skladba lesa navíc značně utrpěla za obrovské průtrže mračen ve 20. letech minulého století, kdy mezi Vozkou a Červenou horou spadlo rekordní množství srážek (1.6.1921, jen na Červenohorském sedle 196,5mm srážek). Dokladem jsou dodnes patrné sutě na východním svahu hory.
Spálený vrch je jednou z vytipovaných lokalit pro stavbu další přečerpávací elektrárny, podobné té na Dlouhých stráních. PVE je sice velká atrkce, ale myslím, že by bylo nemoudré budovat podobné dílo tak blízko jiného. A podle plánů by to byla snad ještě kapacitně větší elektrárna s uvažovaným výkonem 880 MW. Navíc v tomto případě by se výstavba přímo dotkla hranice Národní přírodní rezervace Šerák-Keprník, což má být snad 1. zónou uvažovaného Národního parku. Už při výstavbě Dlouhých stáních projekt uvažoval o zakopání vysokého napětí do země, což se neuskutečnilo. Dráty hyzdí jedno z nejhezčích Jesenických údolí dodnes. PVE se údajně zaplatila za 6 let provozu, nedokážu si představit, kolik by to zakopání muselo stát.