Stará Huta (Návrat do dětství)

Javorie je nevelké pohoří vulkanického původu jihovýchodně od Zvolena. Jeho stejnojmenný vrchol dosahuje 1 044 m n. m. Turisticky je to tichý kout, do kterého zavítá asi jen turistický zvědavec. Určitě však neodejde nespokojen.

Centrální a jižní část Javoří je z hlediska turistiky a cestovního ruchu vyloučena, protože je to prostor vymezen pro vojenská cvičení. Na okraji vojenského prostoru, vysoko v horách, se nachází vesnice Stará Huta. Nabízím ji do pozornosti čtenářů i kvůli tomu, že je to mé rodisko, že jsou tam místa, které jsou nerozlučně spjaty s mým dětstvím. A pro každého z nás, když se vrátí na taková místa, jsou to ti nejhezčí na naši planete, i když nevynikají široko-daleko známými divy. Snad neudělám chybu, když je doporučím všem turistům.

Stará Huta se nachází ve výšce 728 m n. m. na pomezí Javoří a horské skupiny Ostrôžky (877 m). K obci, která dnes čítá necelých 400 obyvatel (v r. 1971 zde žilo ještě 871 lidi, dnes se mnohé domy mění na rekreační chalupy), patří několik kopanic a osad. Z nich Sliacka Poľana (mé rodisko) se nachází pod vrcholem Ostrôžky a Blýskavica v západní části ve výšce 765 m n. m. (Pod ní, v lesovně u potoka Tisovník, jsem prožil dětství).

Stará Huta se nemůže pochlubit tak bohatou historii jako obce v údolích a kotlinách středního Slovenska. Přesto najdeme při pohledu do minulosti několik zajímavostí. Když Turci v r. 1575 obsadili hrady Modrý Kameň a Divín, vedla zdejšími horami hraniční linie. Na ochranu před nájezdy osmanských hord povolávali muže ze severních končin Slovenska. Z takové Strážné osady pravděpodobně vyrostla i Sliacka Poľana. Původ příjmení, které dalo osadě název (a teda i původ jména mého) můžeme vystopovat na Liptove, v obci Liptovské Sliače. O návštěvě Turků dosvědčuje dávnější nález ostrohy (a snad i pojmenování Ostrôžky). Mnoho z obránců zůstalo v těchto horách i potom, co turecké nebezpečí pominulo a věnovalo se především pastevectví, obrábění skromných horských polí a těžbě dřeva.

Počátkem 18. stol. majitel Divinského hradního panstva Karol Zichy zde založil sklárnu, která produkovala tabulové, duté i řezané sklo. Do hutě přišli skláři nejen z různých končin tehdejšího Uherska, ale také z Polska a Slezska. Druhá sklárna, která stála v místech lesovny Blýskavica, vyrostla na území, které patřilo do majetku Vígľašského hradu. Obě sklárny využívali dřevo okolních lesů a zanikli ještě v 19. stol. Do dnešních dnů po nich v podstatě nic nezbylo. Obyvatelé se vrátili k pastevectví a rolnictvu. V druhé polovině 20. stol. našli nová výhodná zaměstnání v podnicích ve Zvolenu a Detve, co vedlo k vystěhovalectví. Dnes se sice v skromném počtu vracejí, avšak často jenom jako chalupáři.

Život na Staré Hutě býval sice těžký, ale nechyběla mu zvláštní atmosféra plynoucí z hor, i kousek vtipu. Osudy svých rodáků zachytil ve svém díle spisovatel Jozef František Kunik, od jehož narození bude na budoucí rok rovných 100 let. Jeho rodný dům zdobí pamětní deska.

Centru obce dominuje nedávno renovovaný kostel Panny Marie, který postavili v l. 1804 - 18. Při vycházce do okolí nás zaujmou zbytky původního stavitelství, ale i slavné dřevěné vyřezávané a polychromované kříže, které jsou významným prvkem lidového umění v okolí Detvy. V teplejší části roka je kraj východně od Staré Huty vyhledáván houbaři. Zajímavou geologicko-geomorfologickou památkou je kamenné more - proud andezitových balvanů, které najdeme jihozápadně od centra obce.

I když jsem zaznamenali snahy o využití milého a tichého přírodního prostředí pro turistiku a cestovní ruch, boly anebo stále jsou to jen jakoby nesmělé vlaštovky. Rekreačním objektem se stal bývalý pionýrský tábor v údolí Tisovníka (už na katastru sousední obce Horný Tisovník). Po jeho přebudování se snad právě on stane centrem rozvoje turistiky v této centrální části Javoří.

Hřebenem ponad Starou Hutu vede červeně značený turistický chodník, který je součástí dálkové trasy, tzv. Rudné magistrály. Z centra dědiny se ke značkám dostaneme, když se vybereme pomezi domy, louky a Staré Role severním anebo severozápadním směrem, anebo - když přijedeme autobusem - bude našim východiskovým bodem Zastávka Stará Huta - Poľana. Od ní vedou červené značky přes Ďurovie vrch, dnes už zalesněnou Makytovú (922 m), osady Blýskavica a Rimáň do Zaježové a pak Sáskou dolinou kolem známého ranče do Sásy (6 ¼ h). Nejvyšším bodem na trase je Ďurovie (podle mapy, podle zdejších Guroje) vrch (934 m). Z otevřených míst se skýtají pohledy do údolí Tisovníka, na zalesněné Javorie, na lesnatě-kopaničářské Ostrôžky a Krupinskou planinu, ale na druhé straně i do Zvolenské kotliny lemované Poľanou, Nízkými Tatrami, Velkou Fatrou a Kremnickými vrchmi. Ze sedla Stará Huta - Poľana se můžeme vydat i východním směrem přes Sliacku Poľanu (na mapách nesprávně nazývaná Sliačskou Podpoľanou) a krásným krajem s dokonalým výhledem zejména na Poľanu na žel. stanici v Detvě (asi 3 ½ h).

Stará Huta je vděčný turistický cíl pro toho, kdo tráví svou dovolenou ve Zvolenu a jeho okolí. Samozřejmé je to cíl především pro toho, kdo má rád ticho a sám se chce stát alespoň na jeden den objevitelem. S dobrou turistickou mapou, o které dnes na Slovensku není nouze, se dá naplánovat zajímavý výlet různé délky a náročnosti. Na své si zde může přijít i turista na kole, i když stoupání do hor dá zabrat. Zajímavý je např. celodenní okruh Zvolen - Vígľaš (hrad) - Klokoč (výhledy, prameny vyhledávané minerálky) - Stará Huta - Blýskavica - Lohyňa (kvalitní medokyš, který se před sto lety vyvážel až za Atlantik) - Vígľašská Huta-Kalinka (další obec se sklářskou tradici, ale i se zbytky sirných dolů) - Vígľaš - Zvolen (kolem 70 km).

Na nejvyšším vrchu Javoří (1 044 m n. m.) - jak jsem slyšel vzpomínat - byla kdysi vyhlídková věž (turňa). Po ni nezbyli žádné stopy. Na vrchol nevedou turistické značky a i když turista, který nemá problém s orientací, se tam poměrně snadno dostane, z turistického hlediska není příliš zajímavý, protože je zalesněný. A navíc nachází se na hranici vojenského prostoru, i když ne až tak střeženého, jako za doby „dočasného“ pobytu našich sovětských bratrů.

Kdo by chtěl tento kout Slovenska poznat na vlastní oči, rád mu poskytnu další informace, resp. jinak pomůžu.

(Javorie není v seznamu oblastí, proto jsem uvedl Zvolenskou kotlinu).