Střelná - zajímavosti obce
Obec se rozprostírá v blízkosti státní hranice se Slovenskem podél horního toku Střelenky na začátku Lyského průsmyku. Je vzdálena 2 km východně od Horní Lidče, střed obce se nachází v nadm.výši okolo 500 m a její nejhořejší část s kostelem a hřbitovem se rozprostírá na návrší s nadm. výškou 530 metrů. To je zároveň nejvyšším bodem průsmyku. Dnes ve Střelné žije asi 560 obyvatel a katastr obce dosahuje rozlohy 927 ha. Jeho nejvyšším místem je vrchol Končité (817 m) na blízkém hřebeni Bílých Karpat, které za státní hranicí mění svůj název na Bielé a končí až u Půchova. Lyský průsmyk je odděluje od severněji položených Javorníků.
První písemná zmínka o obci byla nalezena ve Slovenském státním archívu v Bytči a je svědectvím o hranicích mezi brumovským a lednickým panstvím, datovaným 9.9.1479.
Což ale nevyvrací fakt, že tu zřejmě bylo nějaké menší osídlení už předtím. Podle některých historiků byl Lyský průsmyk v té době hlídán lučištníky - „střelci“, podle nichž byla pojmenována pozdější vesnička. Tvrz střelců s obranným valem prý stávala v lokalitě Tisůvek.
(Význam slova „Střelná“ byl znovu podtržen za první republiky, kdy zde Zbrojovka Vsetín při samé slovenské hranici zbudovala zkušební střelnici.)
Obyvatelé Střelné neměli v minulosti lehký život a jako by nestačila už sama bída, oblast byla sužována nájezdníky z Uher. Nejprve byla dědina LP 1663 zničena při vpádu Tatarů a Turků, na začátku dalšího století sem zase několikrát zavítali vzbouření kuruci, ale ani ti v rukou mírovou ratolest nedrželi. V 18.století střežili hranici portáši a poté už měli místní jakž takž klid.
Významným počinem se stalo zbudování železnice z Horní Lidče do Půchova. Ta byla dokončena v roce 1935 a umožnila místním dojíždět vlakem za prací na Vsetín. Nejvyšší návrší v obci bylo při stavbě trati protknuto kratším tunelem (asi 300 m), který vystavěli vlašští barabové.
Za druhé světové války Střelané převáděli pronásledované na Slovensko a řada z nich se stala členy protifašistického odboje. Po atentátu na Heydricha byli zatčeni místní manželé Sívkovi (Františka Sívková byla sestrou jednoho z atentátníků – Josefa Valčíka) a odvezeni do koncentračního tábora, kde zemřeli. Střelná byla osvobozena 2.května 1945.
V minulosti tvořily obydlí Střelné převážně roubené chaloupky, z nichž se zachovala jenom chalupa bývalého fojtství se sušárnou a místy v obci i stodoly. Nejcennějším zachovalým (a velmi zajímavým) dřevěným stavením je zvonice z roku 1727, z níž byl stejně starý zvon přemístěn do nového kostela. Vedle zvonice stojí napůl kamenný a napůl litinový kříž datován LP 1859. Další kříže jsou kromě umístění v obci k vidění u kostela.
Novodobou roubenou stavbou je turistická zvonička vypínající se na horním okraji louky pod Střelenským vrchem, dobře viditelná od kostela a hřbitova.
Interesantní je i novodobá dřevěná skulptura „Lojzka Ondrů“, zrobená nějakým místním umělcem a stojící poblíž kulturního domu.
V obci se dodržují lidové zvyky a tradice jako fašanky (Masopust), stavění máje, Velikonoce, chodí tu Tři králové, Luca (Lucie) a sv.Mikuláš.
Přes Střelnou prochází červeně značená tur.magistrála. Z hřebene Bílých Karpat klesá z vrcholu Končité dolů do obce a odtud pokračuje (už do Javorníků) výstupem ke Střelenské vodě s novou dřevěnou zvonicí, křížovou cestou na Střelenský vrch a odtud klesá do Francovy Lhoty. Od Střelenského vrchu je možno odbočit na modrou značku, která nás zavede na nepříliš vzdálený Čubův kopec s dřevěnou rozhlednou a od nějž rovněž pokračuje do Francovy Lhoty.
Střelenský kostel Nanebevzaté Panny Marie, stojící na nejvyšším místě vlastní obce, je chrámem novodobým. Obec vždy spadala pod lidečskou farnost, kam to bylo na mše svaté opravdu daleko a místní si proto dlouhá léta přáli vystavit svůj vlastní svatostánek. Za minulého režimu to ale nešlo, nakonec byli rádi, že jim bylo umožněno na návrší u budoucího chrámu roku 1950 zbudovat alespoň vlastní hřbitov.
Pak ale přišlo „Pražské jaro“, s ním i na chviličku politické uvolnění a roku 1968 začali obyvatelé Střelné stavět vlastní kostelík. Dokončen byl o tři roky později, jenže to už všude vládla tuhá normalizace, takže kostel nesměl sloužit původnímu účelu, ale jen jako „Obřadní síň“, která směla být využívána pouze při pohřbech.
Vše se změnilo až 22.8.1992, kdy byl kostel konečně slavnostně vysvěcen pomocným olomouckým světícím biskupem Mons.Josefem Hrdličkou, stal se plně funkčním a od té doby se k němu každý srpen koná výroční pouť.
Chrám je jednolodní, od severu ke vstupnímu průčelí stoupá od silnice schodiště. Průčelí zdobí v trojúhelníkovém štítě umístěné velké kulaté okno s vitráží, nad ním se vypíná bílá hranolová věž. Směrem nahoru se zužuje a nad zvonovým patrem je ukončena jehlancovitou střechou.
Střecha chrámu má jeden unikát – voda z ní totiž stéká jak na moravskou, tak i na slovenskou stranu. Na naší do Střelenky, ústící do Senice, ta potom vtéká do Bečvy, Bečva do Moravy a Morava do Dunaje. Na opačné do Lysky, jenž ústí do Bielé vody, ta do Váhu a Váh rovněž do Dunaje.
(Otázka pro hloubatele a milovníky logických hádanek zní – je možné, aby se vodní kapky z deště, jenž se právě strhnul nad Střelnou, někde v tom Dunaji v blízké budoucnosti setkaly?)
Zbytek návrší za kostelem zabírá starší areál hřbitova, kde je krom rovů k vidění výklenková kaple Panny Marie napodobující Lurdskou jeskyni a Pomník obětem obou světových válek.
Návrší s chrámem i žalovem je vyhlídkové a umožňuje pěkné pohledy na blízké pásmo Javorníků, hřeben Bílých Karpat a samozřejmě také na Lyský průsmyk.