Do Šumperka za Leou Vivot

Kam a jak jedeme?

Lea Vivot je kanadská sochařka, žijící střídavě v kanadském Ontariu (jeden z mých „dětských“ snů), USA a Mexiku. K Šumperku má blízko, protože se zde – nebo přesněji v tehdejší obci Horní Temenice – dne 25. února roku 1948 narodila (Lea je natolik krásná žena, že mi to udání věku snad promine, ale když to datum je pro naše nedeávné dějiny tak příznačné). Tehdy se ovšem jmenovala ještě Drahomíra Hekelová. Jméno Lea převzala Drahomíra po zemřelé přítelkyně z dětství, příjmení Vivot od svého prvního – argentinského – manžela. A seznámení se s jejími díly je hlavním cílem našeho výletu.

Za čím jedeme?

Typickými artefakty její tvorby jsou bronzové sochy v životní velikosti, převážně s – mnohdy kontroverzně ztvárněnými – náměty milenců, ale také rodičů s dětmi. Některá témata se v různých městech opakují, např. bronzové lavičky (Lea Vivot pracuje ovšem i se dřevem, mramorem, betonem a terakotou). V její tvorbě se promítá i její zajímavý a dobrodružný život, ve kterém nechybí pokus o sebevraždu, nocí ra lavičkách v pražských parcích, nepovolená svatba s cizincem, emigrace v roce 1968, studia v Praze, Itálii, USA i v Kanadě nebo práce biletářky, modelky či pomocnice v domácnostech. V mnoha případech to bylo opět s těmi noclehy na lavičce v parku, a zřejmě proto procházejí popsané lavičky jejím celoživotním dílem.

Své bronzové sochy v životní velikosti vytváří již od 70. let minulého století. Když v roce 1978 vystavila v nákupním centru v Torontu své dílo Lavička lásky, mnozí obyvatelé města zde odmítli nadále nakupovat. O několik let později město Toronto tuto lavičku zakoupilo a umístilo na čestném místě. Na jedné straně jsou její sochy po celém světě (no hlavně v směšně prudérní Americe, samozřejmě) předmětem kritiky všech pseudoochránců morálky, na druhé straně její díla vlastní lidé jako politici Pierre Trudeau, Ronald Reagan a Hillary Clinton, pěvci Charles Aznavour, Luciano Pavarotti a Placido Domingo nebo herec Alan Alda.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

My domorodí nemusíme, i když občas podlehneme také. Všichni ostatní mají - alespoň v tomto případě - velkou výhodu v tom, že šumperské sochy Ley Vivot se nacházejí v centru téměř třicetitisícového města, kde je příležitostí k osvěžení všeho druhu více než dostatek.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Šumperk byl Leou tak trošku tématicky ochuzen. Zatímco Montreal se pyšní svou „Lavičkou lásky“ a Praha dokonce „Lavičkou neřesti“, my jsme byli odbyti „Lavičkou vzkazů s kojící Matkou s dítětem“. Zkrátka Praha a Montreal si užívají a nám sem šoupnou jenom ty „nepříjemné“ následky. I proto lavičce, nacházející se přímo vedle šumperské radnice říkám „Čekárna u gynekologa“ (viz. foto).

Dalším dílem Ley Vivot, které si v Šumperku můžete prohlédnout je „Radost z deště“. Dvě děti - v životní velikosti - s deštníkem, z kterého v letních měsících stéká voda (dívce na čelo, oběma dětem do dlaní), se nacházejí na šumperské Hlavní třídě, mezi divadlem a obchodním domem. Toto dílo bylo vytvořeno v roce 2002 v umělecké slévárně v Horní Kalné a je kopií sochy z kanadského Montrealu (tam ovšem nefunguje jako fontána). Zapomenout nesmíme ani na sochu „Moravy“, kterou můžeme vidět, když stoupáme po schodišti šumperského divadla.

A pokud Vám někdo bude tvrdit, že svá díla Lea Šumperku věnovala a město získalo "levně" cenný umělecký artefakt, tak to není tak úplně pravda. Pořízení sousoší „Radost z deště“ přišlo radnici na 680 tisíc Korun, dalších 170 tisíc stála instalace (psal se rok 2002). Myslím si ovšem, že na rozdíl od jiných případů to nebyly vyhozené peníze …

V květnu roku 2009 proběhla v rodném Šumperku její první a zatím poslední velká výstava (Praha nás tak předběhla o celých osm let). Ta – s lakonickým názvem Lea Vivot – představila v Galerii Šumperska a areálu muzea v průběhu téměř třetiny roku asi čtyřicet sousoší a soch (a to nám ještě Pražáci nechtěli půjčit sochu hokejisty z O2 Areny). Výstava to ovšem byla skvělá, včetně unikátního a ohromujícího aranžmá expozice ve stylu rozkvetlé zahrady.

Sochy “Vajíčko, základ života“, „Harmonie“ a „Hamack“ vítaly návštěvníky výstavy již na ploše zrekonstruovaného Pavlínina dvora, součástí výstavy bylo i promítání dokumentárního filmu „Lea Vivot všude a nikde“ v Galerii mladých. Na vernisáži přivítali Leu Vivot její Šumperané dlouhotrvajícím potleskem a mezi asi 250 návštěvníky byly i děti, které v roce 2007 po povodních na Moravě hostila na svém ranči v Torontu.

Výstava „Lea Vivot“ byla bezkonkurenčně nejúspěšnější šumperskou muzejní akcí roku 2009 a jednou z nekúspěšnějších výstav v dějinách VM Šumperk vůbec. Výstavu navštívily téměř čtyři tisícovky návštěvníků, z toho 2 663 platících (což je téměř 2x tolik, než přitáhla – rovněž výborná – Erotika). Lea Vivot se na vernisáži objevila po boku syna Erika, v klobouku, který si sama navrhla, a čistou plynulou češtinou poděkovala obyvatelům Šumperka za vřelé přijetí. Tato charismatická osobnost obdržela již v roce 2003 cenu „Významná česká žena ve světě“, v roce 2007 také cenu Olomouckého kraje za přínos v kultuře. Její filozofií je věta „Všechno, co vás udělá šťastnými, vás obohatí“.

Ostatní informace

A ještě jedna technická poznámka na závěr. Do fotogalerie jsem zařadil onu „Čekárnu u gynekologa“, sousoší „Radost z deště“ (které zaujme – mimo jiné - i tím, že plastika děvčete má nohu větší než já, tudíž minimálnš desítku) a hlavně snímky z výstavy „Lea Vivot“, která skutečně stála za návštěvu.