Svitava

Svitava je nevelká osada, ležící bezprostředně na jih od Lindavy v bočním údolí Záhořínského potoka, který se zde vlévá do Svitávky. Kdy a jak osada vznikla, není známo. Podle pověsti si první dva obyvatelé postavili své usedlosti na protilehlých stráních Ovčího vrchu a Šišáku, ale již dlouho předtím tu prý stál ovčín, který připomínaly pomístní názvy Ovčí vrch, Ovčí zeď a Ovčí most. V písemných pramenech je osada poprvé uvedena v roce 1525 jako "Zwitte" a její jméno se odvozovalo od českého slova "svída" nebo "světlo". Osada patřila ke sloupskému panství a měla vlastního rychtáře. Nejstarším doloženým rychtářem byl v roce 1586 Merten Möller, ale rychtářský krečam se v obci uvádí až v roce 1639. O 20 let později hospodařilo ve Svitavě 6 sedláků a 10 zahradníků, roku 1730 zde bylo již 26 domů a mlýn, který údajně vznikl přestavbou staršího hamru na zpracování železné rudy. V roce 1767 byla v údolí Svitávky na pozemcích statku čp. 8 hrabětem Josefem Janem Maxmiliánem Kinským postavena tzv. Velenická továrna na zrcadla, která však byla po změně katastrální hranice v roce 1842 přičleněna k Lindavě. Svitava, podobně jako sousední Lindava trpěla ve válečných dobách průtahy vojenských jednotek a sedmiletou válku (1757-1763) dlouho připomínalo staré pohřebiště v lese jižně od osady. Obci se nevyhnuly ani jiné pohromy. V letech 1866 a 1872 tu řádila cholera a v roce 1880 neštovice. Dolní část osady byla také často zaplavována rozvodněnou Svitávkou. V září 1899 se v okolní krajině konaly vojenské manévry, kterých se zúčastnil také císař František Josef I. a arcivévoda František Ferdinand. V roce 1900 měla Svitava asi 40 domů, v nichž žilo 186 obyvatel. Hlavním zdrojem jejich obživy bylo zemědělství a lesnictví, někteří se věnovali také domáckému tkaní a jiným řemeslům, nebo pracovali pro továrny na zrcadla a barevny v Lindavě, Sloupu a Cvikově. Přímo ve Svitavě byla jen výrobna škrobu a obilní mlýn s pilou a pekařstvím. Po 2. světové válce počet obyvatel značně poklesl a v roce 1960 byla proto Svitava spolu se Záhořínem připojena k Lindavě. Od 1. ledna 1981 se všechny tři osady staly součástí Cvikova. Uprostřed Svitavy stojí kaple Nanebevstoupení Panny Marie z roku 1725, hřbitov u silnice do Velenic byl zřízen v roce 1876 a sloužil i obyvatelům Záhořína. Obě osady měly také společnou školu, která se původně nacházela v dnes již zbořeném domě čp. 31 a roku 1785 se přestěhovala do nové budovy. V roce 1898 byla i tato budova prodána a 24. října bylo zahájeno vyučování v nové škole, postavené poblíž silnice do Velenic. Stará školní budova pak sloužila jako pekárna a obchod. U příležitosti 100. výročí úmrtí básníka Friedricha Schillera byly 9. května 1905 před vchodem do nové školní budovy zasazeny dva jírovce a 1. listopadu 1908 byly v upomínku 60-letého výročí vlády císaře Františka Josefa I. zasazeny u cesty ke hřbitovu dva Císařské duby, která jsou dnes chráněné. Ve skalnatých svazích údolí a v zářezu silnice do Velenic jsou vytesány četné sklepy, asi 1 km východně od Svitavy jsou ve Velenickém údolí rozlehlé podzemní prostory, vytvořené těžbou písku pro brusírny zrcadel. Ve Svitavě se narodil slavný hudebník a dirigent pražského Stavovského divadla Johann Josef Strohbach (1731-1794), Mozartův přítel a člen početného muzikantského rodu Strohbachů v kraji. Jeho rodný dům čp. 31 byl zbořen již před 1. světovou válkou.