Loading...
Tato vodní plocha se nachází nad horní částí údolí Malé Bystřičky na katastru obce Malá Bystřice (lokalita Vaculov) v nadm. výši 650 metrů. „Tajemná“ je proto, že se jezírko zvané též Sedlo ukrývá vysoko v lesním svahu a žádná tur.trasa k němu nevede. Nalézt je ale není problém: od zastávky busu „Malá Bystřice, revír“ je třeba se po silnici vrátit do svahu kousek zpět a odtud z rozcestí stoupá údolím lesnická cesta, doprovázená několika panely Baťovy naučné stezky. Asi po 2 km se cesta prudce stáčí do lesní stráně vlevo, na vrcholku ostrohu pro změnu do opačného směru a po ujítí půl kilometru z ní odbočuje a stoupá k jezírku krátká lesní spojnice. Od busu jsou to sem necelé 3 km.
(Další variantou je sestup z hřebene, kterým prochází od Ptáčnice (830 m) k Santovu žlutá tur.trasa doprovázena právě Baťovou NS. Ta z ní klesá k jezírku, které je vzdáleno asi 1 km, ale pokud se budete chtít vrátit nazpět na hřeben, čeká vás od poloviny trasy při stoupání nahoru opravdu „pěkné pošušňáníčko.“)
Jezírko vzniklo stejně jako mnohem známější Karlovské jezero (jež zpopularizoval ve své básnické sbírce „Kytice“ Karel Jaromír Erben) sesuvem, ale jeho plocha je mnohem menší a navíc zpoloviny zarostlá vodními travinami – konkrétně přesličkami a orobincem. Přesto se jedná o velmi pěkné přírodní zákoutí, lemované kol dokola kulisou vzrostlého lesa.
Udává se, že má jeho hladina rozlohu jen 0.15 ha, což si lze v mysli asi jen těžko představit, ale když upřesním, že má jezírko tvar kruhu o průměru 150 metrů, bude vám jeho podoba asi mnohem srozumitelnější.
Původní přírodní plocha byla roku 1965 prohloubena bagrem a opatřena stavidlem, čímž se v podstatě stalo prachobyčejným rybníkem, což ale nevadí, abychom jej i nadále neoznačovali slůvkem jezírko, znícím mnohem romantičtěji. Roku 2014 proběhla jeho rekonstrukce, bylo upraveno i okolí a díky tomu získalo svůj dnešní přívětivý vzhled.
Voda je sice kvůli nadmořské výšce chladnější, ale čistá a v létě se tu dá koupat.
Svůj domov v něm našel rak říční, skokan hnědý, ropucha obecná... ale také kuňka žlutobřichá a k výčtu obojživelníků zde žijících patří ještě čolek horský a karpatský. Nad vodní plochou se mihají modré blesky způsobené poletujícími vážkami (v tomto případě šídlo modré a královské) a těmi dalšími poletuchami jsou šidélka páskovaná, brvonohá, ruměnná a další.
Zvláštním bonusem je území vymezené mezi dvěma potůčky nad severovýchodním břehem jezírka. Bylo zvrásněno sesuvy a rozčleněno terénními zářezy, které zkrášlují kolem rozhozené skalní výchozky. Jsou pískovcové a tvořeny ráztockými vrstvami soláňského souvrství magurského flyše. K nejzajímavějším patří ohromný balvan sesunutý až na dno rokliny, jíž protéká jeden z přítoků a opodál ze svahu vystupuje bizarní hříbovitá skalka. Zbytek tvoří už jen mnohem menší balvany.