Těžká cesta k nejlehčí trase Amatérské jeskyně.

   Velká vzácnost, kterou je možnost návštěvy naší v současnosti patrně nejslavnější jeskyně, se díky záplavám přesunula skoro o měsíc. V čase, kdy měl být oficiální termín první návštěvy byl jak v této jeskyni, tak i mnoha dalších v Moravském krasu výrazně vyšší vodní stav. Některé suché propasti se staly zatopenými až prakticky k jejich ústím. Někde se jednalo dokonce až o 40 metrů vyšší hladinu. A v mém velice naplněném plánu, každá takováto změna způsobí melu. Mnoho víkendů před i mnoho víkendů po standardním termínu bylo zaplněno. Často jak sobota, tak i neděle. Naštěstí byl ochranáři určen náhradní termín, ale jeden jediný. Na jednu stranu dobrý, na druhou ne až tolik. Nicméně, kdyby se vše dařilo, tak by byl snad zvládnutelný. Měl jsem radost, že s ničím jiným nekoliduje, ale snadné to nebude. Zásadní problém byl v tom, že den před exkurzí jsem měl běžet svůj druhý „závodní“ maraton a čtvrtý celkově. Čtyři maratony od „počátků věků“ a současně i čtyři maratony letos. Z toho tři byly v průběhu posledních dvou měsíců. I když na chvostu, tak u obou posledních jsem si vždy o dost zlepšil „osobáček“. Ač na chvostu a s časem pro většinu maratonců v poli zcela hrozným, tak bych si sám sobě lhal, že by tato „proklusání“ byly jen odpočinkem… Zvládnout tedy v rozumném čase probuzení, odjezd vlaku z Ostravy do Brna a poté do Blanska a odtud ještě možná šest, sedm kilometrů (se kterými bych se jindy vůbec netrápil a prostě je lehce prošel), procházku jeskyní v kdoví jak „dřevěné“ formě a návrat zpět, mě klidem zrovna nenaplňoval. Ale nechat si uniknout první „novodobý“ maraton pod jménem nejslavnějšího běžce na dlouhé a střední tratě snad všech dob jsem nechtěl. Stejně tak jsem se nechtěl vzdát prohlídky Amatérské jeskyně v Moravském krasu. Pokud bych musel volit, tak vzhledem k vzácnosti by asi „na gramy“ převážila jeskyně. O ostravském maratonu a běhání se snad rozepíši někdy jindy, ale teď již ke dni, kdy bude zámek „tunelu“ – nejjednodušší cestě do spletitého a nejdelšího systému jeskyní u nás a možná i v celé střední Evropě výjimečně otevřen.

   Maraton jsem v sobotu večer doběhl jako naprostou většinu běhů na uctivém chvostu, ale úplně poslední jsem nebyl. Dokonce se mi podařilo o dost minut „předběhnout“ i o mnoho let staršího maratonského matadora, který mě před zhruba dvěma měsíci v mém prvním maratonském závodu předběhl, ale zcela po právu (měl v ten okamžik evidentně mnohem více sil než já), o cca 5 nebo šest sekund. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale na vítkovickém stadionu (ano, tom na kterém se pořádá ZLATÁ TRETRA a Emil Zátopek zaběhl světové rekordy), kde jsem byl naposledy v tělocviku z prumky, jsem se odhodlal k takovému sprintu, kterého jsem snad ani nebyl schopen. To nebyl sprint, to byl skutečný let. Na svém prvním závodu na 42,195 km jsem si čas zlepšil o více než ¾ hodiny a zde o dalších zhruba 20 minut. Tak mě ani pozice na chvostu, kdy bych v tomto opačném pohledu možná mohl stát i na „bedně“ :-) nikterak netrápila a byl jsem naprosto spokojen [1].

   Nastupování a vystupování do nebo z tramvají a autobusů už takový let nebyl a pohled na schody, které mě nevyhnutelně čekaly, také nebyly úplná zábava. Vystupování bylo spíše o síle rukou než nohou. A další den, v neděli 27.10.2024, mně měla čekat prohlídka „Amatérky“, tak to tedy bude sranda. Nevymýšlím ptákoviny a snažím se jít co nejdříve spát. Maraton jsem zvládl, ale zítra, až se vše „rozleží“, mohu očekávat navýsost pěknou „zábavu“. Naštěstí jsem usnul jako špalek a bylo to třeba. Kupodivu se mi podařilo i včas vstát, ale i tak to bylo o „přemlouvání se“. Rychlíkem ze Svinova do Brna se jednalo o jakýsi mezistav mezi odpočinkem, vnímáním a sbíráním posledních zbytků sil na cestu o které vím, že odpočinkem a krátkou určitě nebude. Z hlavního brněnského nádraží za chvíli vyjíždím jiným vlakem směr Blansko. Nedávno jsem zde běžel půlmaraton [2], [2a] a úplně stejnou trasou půjdu i dnes. Tedy jen její částí. Vystupuji na bližší blanenské zastávce a vydávám se podél kolejí zpět k ulici Gellhornova. Procházím pod mostem a kolem budov nějaké firmy jejíž mostek přes Punkvu chrání sochy dvou drsně vyhlížejících psů. Pokračuji dále směrem k ČKD Blansko. Před menší odstavnou plochou pro kamiony a odbočkou k bývalému hradisku Klepačovského hrádku mě zaujme zborcená zeď na opačném břehu slavné řeky. Kdyby to byla jen rozpadlá zídka. V určitých pohledech se ale jednoznačně ukazuje, že je zde snad veden menší tunel. Kdo ví, kam kdysi vedl? Z fabrik ČKD stále stojících o nějaký ten kilometr dále s neotřelou kulisou zalesněného kopce a o kus dál i zbytků Starohraběcí huti?

   Nemohu si také nevšimnout občasných menších skalních kulis pomalu navozujících na atmosféru děsivých srázů slavných žlebů do jejichž chladu se za pár hodin dostanu. Postupuji velice pomalu a představa sebemenších stoupání do svahů strmých a ještě strmějších ve mě nečekaně vyvozuje jen ty méně libé pocity. Svírá se mi žaludek a představa poskakování po nějakých kamenech, natož balvanech je dnes zcela nevhodná. Moje pohyblivost natož ohebnost je prakticky na nule. Jsem rád, že jdu a vím, že i těch pár kilometrů, nad kterými bych jindy mávl ruku, budou „cítit“. Rozum ví, tělo ví i hlava, že bych měl po včerejšku odpočívat a nejlépe spát a spát a spát. Místo toho jsem dnes vstával dřív než když chodím do práce, ve vlaku jsem si možná trochu odpočinul, ale síly na rozdávání nemám. Nebral jsem si ani žádné jídlo sebou, jen trochu vody. Jindy by to bylo normální a nijak bych se „na ten kousek“ nepřipravoval, ale teď mám nečekaně trochu hlad. No nic, musí jít do pozadí, vracet se mi do Blanska nechce. Jdu velice pomalu, skoro jako nějaký „zombík“, ale jdu. Elán do očí mi vedle tajemných zbytků jakýchsi tunelů na levém břehu Punkvy dodává i opačná strana silnice Gellhornovy skoro přesně naproti modelu oběžného kola turbíny z ČKD Blansko použité v elektrárně přehrady Orlík. Vidím zde něco jako protiatomový kryt případně kryt CO [6], [7], které se často kolem fabrik stavěly pro zaměstnance i nejvyšší vedoucí pro případ jaderného nebo leteckého útoku. Podobné lze nalézt třeba i u nás v Ostravě například u paty Landeku [6] nebo haldy Ema (u zbytků bývalé koksovny a dolu Trojice [3],[4]).

   Od tohoto překvapení pokračuji stále na severovýchod a za křižovatkou do Lažánek (postupuji stále rovně) překračuji pomyslnou hranici chráněného území Moravský kras. Nebude to trvat moc dlouho a dostávám se i do nejpřísněji chráněného přírodního typu území, tedy do národní přírodní rezervace. Z asfaltové silnice nesmím odbočit nikam, snad jen k řece Punkvě, ale za její opačný břeh už také ne. Takto se to s několika málo výjimkami táhne až skoro na konec Pustého žlebu. Tedy pro ochranářské škarohlídské ultras není možný pohled ani na jeskyni Bertalánku, ani kousek od ní vzdálený průchod „Čertovou brankou“, taktéž nahlédnutí do jen mírně náročněji přístupných „očí“ jeskyně „Čertova kazatelna“, natož na opačné stěně o něco dříve vysoko ve strmém svahu umístěný portál další slavné jeskyně Moravského krasu, která velice mnoho znamenala ve výzkumu jeskyní v minulém století takovými velikány jako jsou Karel Absolon a další – jeskyně „Bludiště propasťovité“ [8]. Stejně tak i dnes navštívená jeskyně Amatérská není za běžných okolností veřejnosti přístupná.

   Již dost unavený a to je jen pár kilometrů, přicházím do Skalního Mlýnu a upravuji i předešlou domněnku z článku o Půlmaratonu Moravským krasem [2a] a skalní útvar „Prasečí ucho“ odtud patrně viditelný není. Důležitou informací je i to, že jednak ve Skalním Mlýnu, tak i v nedaleké, asi 300 metrů vzdálené Kateřinské jeskyni je WC. Jinde ve žlebu není příliš mnoho příležitostí pro řešení „akutní situace“. Cesta k jeskyni se strašně táhne a to ještě netuším jak moc se bude táhnout nazpátek a to naštěstí jen do Skalního Mlýnu. Následky krátkých spánků, včerejšího maratonu, vcelku těžkého batohu s „jeskyňářským“ a stále sice méně, ale přece jen bolavých zad si vybírají svou daň. Za x hodin cesty sem z Blanska, prohlídky jeskyně si ani jednou nesednu, až při čekání na autobus kousek od „Domu přírody“, tedy přibližně dva kilometry od Amatérské jeskyně ve směru k nádraží.

   Konečně už vidím postavený přístřešek a klid dodávající ohníček u tunelu do nejvýznamnější jeskyně Moravského krasu. Přibližná délka všech chodeb celé soustavy Amatérské jeskyně překonává pro běžce ikonickou vzdálenost MARATONU. Jení délka by dnes měla dosahovat kolem 50 kilometrů. Kdo si někdy zaběhl maraton a prolezl nějakou „poctivější“ jeskyni – třeba Rudické propadání, tak pochopí, že její zvládnutí bude pořádné ULTRA! Nejsem si jistý jestli tato výzva je vůbec uskutečnitelná. Jedinec snažící se o její překonání by zároveň musel být excelentní potápěč a jeskyňář tělem i duší s obrovským vytrvalostním a silovým „základem“. Pochopitelně by to bylo ULTRA na mnoho dní, možná i měsíců. Nevím o nikom, kdo by se o něco takového pokusil.

   I pouhá představa něčeho takového je zcela děsivá. Zajímavá by byla i procházka po značených cestách po povrchu zhruba ve směru probíhající jeskyně. Znamenalo by to projít Skalním Mlýnem, Pustým žlebem, odskočit si k nejslavnější propasti Evropy – k Macoše, pokračovat celým žlebem až do Sloupu a protože se do spousty míst díky NPR i náročnosti přístupu k nim nedostaneme, tak okolními cestami do Vavřince i Suchdolu, pak se zase vrátit a třeba přes Vavřinec se dostat až do Holštejna a odtud do Ostrova u Macochy, kde je možné zhlédnout stejnojmennou propast v níž se občas koná speleoferata s obtížností přibližně D. Už jen nahlédnutí do vstupu, který vypadá jako studna a ve skutečnosti je spíš ústím kanalizace než oním mnohem libějším pojmenováním. Občas tedy ferratisté musí počítat i s tímto nemilým bonusem. Bohužel spousta toků v jeskyních zdaleka není tak „čistých“ jak by se dalo očekávat. Toto pochopitelně platí i o vodě Rudického propadání nebo Wanklova jezírka ve spodních částech Sloupské jeskyně, kam se občas také pořádají zážitkové prohlídky blíž k samotné jeskyňařině, než oddrmolených a neprocítěných řečí u jeskyní veřejnosti přístupných (těch pod „Správou jeskyní České republiky“ [10]). Ty jsou určitě hezké, ale přece jen je zde skoro všechno zakázáno a stále návštěvník za sebou cítí dech bezdůvodně spěchajících. Toto většinou u „zážitkových“ prohlídek není, i když třeba v Rudickém propadání jsme se rozhodně neloudali [11].

   A jednou z pohodlných prohlídek, ale mnohem blíž dobrodružné povaze, je i prohlídka malé části jeskyně Amatérské. Část malá, ale i tak stojí za to. Na pár stech metrech ovšem uvidíme spoustu zajímavostí a krásných útvarů, na které mnohé jiné jeskyně nemusí být tak bohaté. V některých se prochází chodbami prakticky bez výzdoby. A to neuvažuji pseudokras, kde nějaké velké krápníky ani očekávat nemůžeme, v nejlepším případě snad malá brčka. Ty ovšem mohou vznikat i u některých starých důlních děl. Skvělý web o nich je třeba zde [17].

   Ne nadarmo byla trasa kdysi pojmenovaná jako „Ministerská“, aby se mocipáni příliš neunavili, nezamazali, ale byli místem uchváceni. Dobrodružná duše tedy na tomto úseku očekávat nějaké plazivky a těžký terén nemůže. Nejprve vcházíme do tunelu z vnějšku důvěrně známého mnoha místním i vzdálenějším znalcům krajiny. Ač se nachází v NPR, tak by nahlédnutí snad mohlo být ochranáři se zavřením všech očí tolerovatelné. Pokud ovšem budete mít smůlu a natrefíte na „ochranářského ultras“, tak má v pověstném Damoklově meči, ve „stočtrnáctce“ (Zákon o ochraně přírody a krajiny) [18] spoustu příležitostí pro udělení pokuty. Ta se dnes může za vstup do NPR vyšplhat až k 10 000,- Kč a v případě vstupu do jeskyně až na 50 000,- Kč. Tak vysokou pokutu Vám na místě dát nemohou a tak Vás bude čekat „pohovor na koberečku“ na správě. Vzhledem k tomu, že většina významnějších jeskyní je zajištěna a uzamčena, tak toto riziko až tak hrozit nemusí. Nicméně pokud v nevhodný čas potkáte „svědomitého ochranáře“ při pouhém nahlédnutí do nevelkých útrob „Ďáblových očí“ (Čertova kazatelna), tak on má esa v rukávu. Pochopitelně toto vše se vztahuje na každé maloplošné zvláště chráněné území (tedy NPR, NPP, PR i PP) ovšem ne na území, kde je jen chráněná krajinná oblast. Podobné pokuty se mohou ukládat i při nedovoleném vstupu do starých důlních děl, pro dobrodruhy ovšem nesmírně lákavých nebo v poslední době i od lesníků po kalamitách a podobně.

   Bohužel, jak krásně se poslouchají videa tohoto dobrodruha tělem i duší při výpravách do švýcarských štol, dolů a jeskyní, kde není prakticky nic zakázáno a počítá se s tím, že člověk má svůj vlastní rozum [19]. Taková svoboda patrně u nás nikdy nenastane. Je tedy třeba využít každé příležitosti, kdy ochranáři na chvíli změknou a dovolí v Moravském krasu na pár dní nevšední jeskyni otevřít. V případě „Amatérky“ se jedná o tři víkendy na podzim. Od vyhlášení bývají tyto termíny velmi rychle obsazeny [20].

   Co mě při vstupu do tunelu jako první zaujalo, byl velice silný a chladný průvan ven. Pocit většího chladu než v jiných jeskyních, kde jsem zatím byl, ale mohl být způsoben také mou již vcelku velkou únavou jak ze včerejšku, tak i z cesty sem. Tunel má svou drsnou krásu a občas procházíme i pod notně zrezlými ocelovými výztuhami. Je zde cítit historie a musím se přiznat, že se mi to líbí. Světe div se, dolů sestupujeme po kamenných schůdcích a po pravé straně máme dokonce i zábradlí. Chodba klesá poměrně ostře dolů jen tak, aby byl pohyb ještě pohodlný. Pro ostatní je sestup jednoduchý, ale pro mě ze včerejška ještě notně ztuhlého se opět jedná o klasické „pomaratónské schody“. Čím vyšší je schod, tím je to horší. Jsem rád, když skončí a cesta se stane více přírodní. Místa, kde bych se jindy naprosto lehce ohnul, jsou nyní výzvou a často to znamená opakovaně zatnout zuby. Pohodlí a lehkost pohybu je pro dnešek pryč. Nyní mohu jen vzpomínat jak jsem se „vlnil“ v úzkých chodbičkách (plazivkách) v jiných jeskyních. Představa případného stoupání nějakým komínem je nyní úplnou utopií. Na této lehké cestě se ničeho takového obávat nemusíte. Pokud by se pokračovalo dále, tak se s tím pochopitelně už počítat asi musí. Ale i dobrodruzi, kteří jsou ochotni se „trochu“ více zašpinit a užít si nepohodlí, se patrně zastaví v místech, kde suchou cestu ukončí voda. Jak to v těchto místech vypadá ovšem můžeme jen snít a hádat. Ze Sloupu přitéká do Amatérské jeskyně stejnojmenný potok. Ano ten potok, který v některých obdobích způsobuje zaplavení okolí Hřebenáče. Ponor Sloupského potoka (u skal Otec, matka a syn a dále Evropou a Indií se slavnou šachtou [21] se ještě jedná o potok Luha) je pod masívem Staré skály s mnoha lezeckými cestami nejrůznějších i velice těžkých obtížností (až 12 UIAA). V době nízkého stavu vypadá propadání vcelku nevinně (ve srovnání se skoro vždy hřmícím propadáním Rudickým – ale to se již jedná o zcela jiný jeskynní systém, který si po „Amatérce“ drží krásné druhé místo ve své „mohutnosti“). Od propadání již potok pokračuje pod zemí Sloupským koridorem ke kterému se kousek za Šošůvskými jeskyněmi v dolních patrech připojují i „Sloupské Vintoky“ [22] (neplést s těmi ostrovskými sousedícími s Cikánskou jeskyní naproti Balcarky). Půdorysně se koridor promítá kolem známých závrtů Měšiny a Dolin nedaleko nichž vede žlutá turistická trasa. Dále Sloupský potok stále pod zemí pokračuje skoro přesně pod „ústím“ historicky slavného závrtu „Městikáď“[8], [24]. Je to přesně ten, který je spojen s nikým menším, než s objevitelem Věstonické venuše, s Karlem Absolonem. Je to stejný závrt u kterého za „zvláštních okolností“ došlo k nečekanému požáru. Podrobnosti si lze přečíst v tlusté knize o tomto význačném vědci a člověku mnoha tváří [8]. Možná jen sto, dvě stě metrů jižně bychom se v podzemí dostali k soutoku Sloupského potoku a Bílé vody, která svou podzemní pouť začíná v jejím propadání hned pod mostem významné cesty z Holštejna k jeskyni Michálka [25] v dřívější době používané k uskladnění sýrů značky NIVA. Dnes tomu tak již není a jedná se o základnu jedné z organizací ČSS, konkrétně ZO ČSS 2-20.

   Ono propadání je mnohem lépe zapamatovatelné pod drsným označením „Nová Rasovna“ [26] - [28]. Bílá voda putuje podzemím kolem jeskyně Spirálka a Třináctka až k závrtu Městikáď, kde se spojuje se Sloupským potokem. Část pod Cigánským závrtem je Starou amatérskou jeskyní. Většinou se v jeskyních nic nestane, ale někdy je smůly víc než dost. Pokud můžeme jeskyni „Třináctku“, přesněji označenou jako „13C“, považovat za součást jeskyně Amatérské, tak se jedno neštěstí stalo už pět let před tím známějším. Zde se jednalo o nešťastný potápěčský průzkum sifonu prováděný Jiřím Šlechtou. Objev Staré amatérské jeskyně se datuje ke dni 18.1.1969 ze šachty u Cigánského závrtu. Celková délka všech chodeb této části byla cca kilometr a půl. Přibližně půl roku po objevu Staré amatérské jeskyně se o velkých prázdninách podařil další husarský kousek. Po překonání výrazného sifonu se podařilo objevit další významné prostory, které dnes už označujeme jako Novou amatérskou jeskyni. Na památku smutné události před čtyřmi roky ve „Třináctce“ jsou chodby označen jako „Chodba samoty“ a především prostorná „Katedrála Jiřího Šlechty“. Podle všeho osudný sifon v jeskyni 13C i v této době profesionální potápěči s „tvrdou silou“ výbušnin nebyli schopni překonat [32]. Další smutný den byl na konci Velkých prázdnin 29.8.1970. Dnes by se situace nahoře popisovala asi jako bleskové záplavy. Dni předem už hodně pršelo a půda již tedy nebyla schopna příliš mnoho další vody pojmout. Označena byla jako padesátiletá voda.

   Je ironií osudu, že i první termíny letošních prohlídek jeskyně ovlivnila „velká voda“ působící možná ještě větší škodu než ta v roce 1997.

   Nebudu do podrobností popisovat situaci v roce 1970, je detailně popsána zde: [32]. Jen uvedu to nejpodstatnější pro uvědomění si beznadějnosti situace. Voda u přístaviště Punkevních jeskyní prý odnášela zaparkovaná auta, v Cigánském závrtu vystoupala voda šedesát metrů hlubokou šachtou a ještě se rozlila kolem. V době letošních záplav jsem měl od jeskyňářů na internetu zprávu, že jakási čtyřicetimetrová většinou suchá propast (šachta) byla zaplavena skoro až k jejímu jícnu.

   Podle dalších článků [34] v osudný den za několik desítek minut napršel metr vody, tedy výrazně více než v dnešní době považuje EVROPSKÁ ÚNIE za jednoznačný následek GLOBÁLNÍHO OTEPLOVÁNÍ způsobený jen a pouze činností člověka. Tehdy ještě EU neexistovala a lidem bylo dovoleno svobodně myslet a mluvit – rozhodně bylo svobodněji než dnes (ač se nyní musí tvrdit opak). Dnes je cesta do Amatérské jeskyně možná tunelem vedoucím na povrch v Pustém žlebu pod Koňským spádem (pojmenovaným po pádu koňského povozu do rokle), ale v době prvních průzkumů Nové amatérské jeskyně tomu tak ještě nebylo. Návrat byl tehdy možný pouze jeskyňáři-potápěči, což oba sice byli, ale podmínky jim bohužel nakloněny už nebyly. Nejsem potápěč a tak si vůbec neodvažuji situaci hodnotit, ale postup sifonem, zajisté úzkým při maximálním možném protiproudu asi nebyl možný. Všichni doufali, že si oba, jak Milan Šlechta (shoda se jménem Jiřího Šlechty, který měl stejnou smůlu v jeskyni „13C“, není náhodná, byli to bratři), tak i Marko Zahradníček toto místo nenašli nebo se k němu nemohli už dostat. O jejich záchranu se snažilo kolem 6 set lidí. Nakonec se těla našla asi 7 desítek metrů za sifonem [34].

   Dnes je již z tohoto pohledu Nová amatérská jeskyně bezpečnější díky tunelu, kterým jsme zde vstupovali i my. Cesta byla označena jako „Ministerská“, aby se zde mohli provádět ministři nejrůznějších vlád a příliš se neunavili a hlavně neušpinili (což je na hony vzdáleno častému vzhledu spokojeného jeskyňáře, kde se o čistotě rozhodně mluvit nedá – je jasné, že úspěšné prolezení spletitou plazivkou nebo komínem má mnohem vyšší hodnotu než to, jak kdo vypadá). Na mapce celé amatérské jeskyně (jak „Nové“, „Staré“, tak i dalších jeskyní do tohoto systému spadajících) bychom tento „okruh“ museli hledat lupou, jedná se o pranepatrnou část „Amatérky“. Měl jsem tu čest vidět více jeskyní nebo i štol a starých důlních děl, někdy košér, jindy trochu méně, ale určitě se mi tato část velice líbila i ve srovnání s ostatními. Necelého půl kilometru tam a zhruba stejně i zpět (trasa vytváří jakési nevyvedené písmeno T, jež se tunelem připojuje na západní větev. Kousek pod tunelem se cesta větví. Nejprve klesáme doleva a na zpáteční cestě budeme pokračovat ještě kousek do Absolonova dómu, pak zpět ke křižovatce a nakonec po schodech tunelem ven. Vypadá to, že pro tak bezvýznamně malou část jeskyně se zde ani nevyplatí vydat, ale opak je pravdou. Zdálo by se, že se proběhne během pár minut a „nebude co řešit“, ale cesta trvala plus minus hodinu, hodinu a půl a určitě jsme se nenudili. Kdybych nebyl po sobotním maratonu a cestě sem již notně unaven, tak by možná má dobrodružná duše ještě mohla vymýšlet dotazy kam by se dalo dostat ještě dále a kam vedly ty exkurze pro jeskyňáře. Jestli jsem si dobře zapamatoval vyprávění jeskyňářů, tak patrně k východní macošské větvi. Zde je to ale prý více o jeskyňařině, tedy asi plazení, možná i nějakého lezení. Vzhledem k tomu, že jsem byl v neděli prakticky neohebný, tak jsem se ani neptal. Možná to byla chyba. Nevadí, každá jeskyně nebo i skála by si měla uchovávat svá tajemství a „Amatérka“ určitě bude nejenom pro mě, ale i pro naprostou většinu ostatních lidí, tímto tajemstvím ještě na velmi dlouho dobu více než oplývat.

NEJVĚTŠÍ JESKYNĚ STŘEDNÍ EVROPY, NEJCHRÁNĚNĚJŠÍ A O TO TAJEMNĚJŠÍ.

   Znalci by mohli ještě hodiny a hodiny mluvit a stále by téma nebylo vyčerpáno. Já místo svých dřistů uvedu odkaz za videa z Ministerské trasy Nové amatérské jeskyně [35], [36]:

https://youtu.be/3-Rld4onZs4

https://youtu.be/NdF8L3wQxIs

   Po výstupu na povrch už mě čekalo jen převlečení do civilnějšího oblečení, schování gumáků do pytle, který se mi světe div se podařilo vecpat i s montérkami a dalšími věcmi do batohu, takže jsem v rukách nemusel nic nosit. Prvních několik stovek metrů vypadalo nadějně, ale pak přišla krize a již tak bolavé nohy se začínaly čím dál tím více být „v ohni“. Ten kousek do Skalního Mlýnu (asi 2 kilometry) dal zabrat jako už dlouho nic. Možná celý sobotní maraton byl oproti tomuto úseku úplnou pohodičkou. Byl jsem rád, když jsem k zastávce autobusu vůbec došel, spíš dokulhal. Ani tehdy by mě nenapadlo, že příběh maratonu se bude odvíjet ještě prakticky celý týden po něm. Sváteční pondělí bylo ve znamení regenerace. Tomuto návratu k elánu vévodil několik dní především spánek. Spánek, kterému jsem věnoval maximum co šlo. Snad nikdy předtím jsem během několika dnů nenaspal tolik jako na začátku tohoto týdne. První pracovní den byl skutečným peklem. Chůze byla pro tělo nejpřijatelnější, ale velice rychle unavila. Sednutí by jindy znamenalo odpočinek, ale v úterý jsem pro zvláštní bolest nohou, jakési divné křeče, pálení, či co to bylo (za běhu ani po něm jsem nikdy nic takového nezažil a osobně si myslím, že nebyly následkem maratonu, ale jakési předešlé táhlé virózy nebo možná také jako následek „rupnutí v zádech“, který se přesouval dále do nohou) jsem nebyl schopen najít jedinou polohu, která by byla snesitelná. „Padla“ bylo pro mě jak slitování a největší úlevou pro nohy byla teplá voda a pochopitelně spánek, kde jsem si mohl nohy natáhnout a vůbec je nezatěžovat. Dalšími dny se již situace zlepšovala a bolest nohou již byla o něco více zvládnutelnější. První velmi krátké a velice pomalé proběhnutí bylo ve čtvrtek jako zjištění situace na sobotní závod na 10 km v Brně. Nadějná situace se o den později opět otočila na horečku a po mnohahodinovém „meditování“, zda na závod jet nebo ne, jsem se rozhodl se zatínáním všech zubů do Brna nejet. Vyrovnání se s tím pro mě bylo horší než se závodem, kde jsem skončil na úplně posledním místě. Rozhodnutí asi správné. Dnes je pondělí a druhý týden od maratonu a stále beru paraleny – i zítra budu zase muset jít do práce a nějak to vydržet.

   MYSLÍM, ŽE TÍM, ČÍM JSEM SI NEJVÍCE DAL NA FRAK BYLO MĚSÍČNÍ „IGNOROVÁNÍ“ BOLESTI ZAD, KDY JSEM SE ZÚČASTNIL TŘÍ BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ (Beh Súľovskými skalami na cca 18 km [37], Run Tour Pardubice na klasických 10 km [38] a naposled v sobotu Emil Zátopek Golden Ostrava Marathon na královské trati [39] - [41])

 

POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA A ZDROJE:

 

[1] https://results.onlinesystem.cz/RacerDetail/Index/?idRacer=2000208&idEvent=2930&idTrack=8674 … Emil Zátopek Golden Ostrava Marathon.

[2] https://www.youtube.com/watch?v=1Bu7EIEo_S0 … Půlmaraton Moravským krasem.

[2a] https://www.turistika.cz/mista/pulmaraton-moravskym-krasem-2024-pohled-beziciho-turisty-na-chvostu/detail#google_vignette … Půlmaraton Moravským krasem.

[3] https://www.turistika.cz/mista/zanikajici-technicka-historie-ostravy-pozustatky-davneho-dolu-a-koksovny-trojice-lehky-uvod/detail

[4] https://www.turistika.cz/mista/zanikajici-technicka-historie-ostravy-cast-ii-zbytky-koksovny-sv-trojice/detail

[5] https://www.youtube.com/watch?v=DYJjxNcqooY … Severní svah Landeku s uzamčeným protiletadlovým krytem.

[6] https://www.kafelanka.cz/lokality/blansko/krytco.php

[7] https://www.davar.cz/badatelna/xref/kryty_blansko.htm … Pohled na útroby CO krytu před ČKD Blansko.

[8] Karel Absolon – Objevitel, manažer, vědec – od autorů Petra Zajíčka, Martina Olivy a Petra Kostrhuna.

[9] Jeskyně České republiky na historických mapách – Petr Zajíček.

[10] https://www.caves.cz/

[11] https://www.turistika.cz/mista/rudicke-propadani-mala-velka-jeskynarska-maturita-cast-prvni/detail … Rudické propadání.

[12] https://www.turistika.cz/mista/rudicke-propadani-mala-velka-jeskynarska-maturita-dil-druhy-maly-pohled-do-historie-a-popis-jeskyne/detail

[13] https://www.turistika.cz/mista/rudicke-propadani-mala-velka-jeskynarska-maturita-dokonceni/detail

[14] https://www.youtube.com/watch?v=p9w4VX3996I … Spodní patra Sloupských jeskyní.

[15] https://www.youtube.com/watch?v=Wbk4MJmE4Ng

[16] https://www.youtube.com/watch?v=HVdSHbmPu4c

[17] https://www.zdarbuh.cz

[18] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-114 … Postrach dobrodruhů.

[19] https://www.youtube.com/@badatele

[20] https://www.dumprirody.cz/moravsky-kras/akce/dny-otevrenych-dveri-amaterske-jeskyne-2024/

[21] https://pustyzleb.cz/?page_id=237 … Šachta za Evropou a Indií

[22] https://pustyzleb.cz/?page_id=530 … Sloupské Vintoky.

[23] https://pustyzleb.cz/?page_id=845 … Mapování Amatérské jeskyně.

[24] https://egeon.cz/cile/1183/zavrt-mestikad … Významný závrt Městikáď.

[25] https://www.turistika.cz/mista/jeskyne-michalka/detail … Jeskyně Michálka.

[26] https://youtu.be/3Hl0AcTq-5s … Propadání a jeskyně Nová Rasovna.

[27] https://youtu.be/HtEez46HXCQ

[28] https://youtu.be/Cv5wR9_K1Yc

[29] https://www.denik.cz/regiony/utopeni-jeskynari-50-let-tragedie-amaterska-jeskyne-20200828.html … Smutný příběh Amatérské jeskyně.

[30] https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-turiste-se-budou-moci-mimoradne-projit-po-ministerske-trase-amaterske-jeskyne-40486967

[31] http://jeskynar.cz/zachranna-akce-amaterska-jeskyne-1970/ … Záchranná akce srpen 1970.

[32] https://blanensky.denik.cz/zpravy_region/lidem-se-otevre-amaterska-jeskyne20091006.html … Příběhy šťastné i smutné při objevování nových prostor systému Amatérské jeskyně.

[33] https://cavediving.speleo.cz/lokality/punkva/punkva.htm … Něco z jeskynního potápění.

[34] https://www.idnes.cz/brno/zpravy/amaterska-jeskyne-moravsky-kras-blanensko-speleologove-smrt-vyroci.A200828_142532_brno-zpravy_vh

[35] https://youtu.be/3-Rld4onZs4 … videa Ministerské trasy Nové amatérské jeskyně.

[36] https://youtu.be/NdF8L3wQxIs

[37] https://youtu.be/_UMN6NEsii8 … Beh Súľovskými skalami – 18 km.

[38] https://youtu.be/M3HP65mVq7Y … Run Tour Pardubice – 10 km.

[39] https://youtu.be/IMCx1RgBVtQ … Emil Zátopek Golden Ostrava Marathon.

[40] https://youtu.be/XIG9JIOyXgY

[41] https://www.ceskatelevize.cz/porady/10151523196-atletika/424232401012101/ … Reportáž České televize z maratonu „Emil Zátopek Ostrava Golden Marathon“.

[42] Jeskyně a propasti v Československu – B. Kučera, J. Hromas, F.Skřivánek

[43] Moravský kras – jeskyně a člověk – I. Balák.