Tulln an der Donau – minoritní kostel (kostel sv. Jana Nepomuckého, Minoritenkirche)

Jednou z nejzajímavějších staveb téměř šestnáctitisícového dolnorakouského města Tulln nad Dunajem (správně má být, samozřejmě, na Dunaji, a to i polohou města vůči hladině tohoto veletoku) je bývalý klášterní kostel sv. Jana Nepomuckého, tedy dnešní Minoritenkirche. Historie této stavby je dlouhá a bohatá. Vždyť její počátky sahají až do dob zakladatele řádu Františka z Assisi, tedy do I. čtvrtiny 13. století. Původní svatostánek, v jehož podobě se promítly románský sloh i vlivy nastupující gotiky, byl – bohužel - zbořen již v roce 1735. Nedlouho předtím však byla zahájena stavba současného chrámu, která probíhala v období let 1732 až 1739, a to jižně od původního kostela. Současná kostelní věž však pochází až z roku 1819, její nástavba s barokní helmicí dokonce až z roku 1899.

Pozdně barokní halový kostel ve své podobě těží ze zvláštní přitažlivosti kontrastu mezi bílou čistotou chrámové lodi a červeno-hnědě-zeleného kněžiště. Nástropní fresky jsou věnovány tématíce života sv. Jana Nepomuckého a oslavě jeho kanonizace v roce 1729. Vidět zde tak můžeme zobrazení Jana jako zpovědníka české královny, Jana před králem Václavem IV., Jana jako kazatele nebo Janovo svržení do Vltavy. Tvůrcem freskové výzdoby byl v polovině 18. století tullnský minorita Innocent Moscherosch. V presbytáři je freskový cyklus zakončen oltářním obrazem v černo-zlatém rámu. Obraz představuje sv. Jana Nepomuckého, který prosí Pannu Marii Nanebevzatou o ochranu města Tulln, zatímco ďábel zděšeně prchá. Na klenbě apsidy je pak zobrazena Nejsvětější Trojice. Ježíš zde však není zobrazen jako člověk, ale jako Slovo Boží.

Na obou stranách oltáře stojí bílé alabastrové sochy v životní velikosti. Jedna představuje sv. Jana Křtitele, druhá sv. Jana Evangelistu. Pod okny se pak nacházejí busty apoštolů Petra a Pavla nebo sv. Leopolda a sv. Václava. který drží erb s českým lvem. Autorem všech skulptur je místní sochař Sebastian Gurner. V dlouhé chrámové lodi se štuky a nástropními freskami z I. třetina 18. století pak můžeme obdivovat – mimo jiné – dva postranní oltáře. Na jednom z nich se nachází obraz Františka Serafinského, pocházející pravděpodobně z původního kostela. Ten obklopují sochy sv. Mořice a apoštola Judy Tadeáše. Na protějším oltáři je k vidění obraz sv. Antonína Paduánského a sochy sv. Erasma a sv. Blažeje. Dále se zde nachází oltář s obrazem sv. Josefa, obklopený sochami rodičů Matky Boží, tedy Jáchymem a Annou. Na posledním oltáři vidíme obraz sv. Floriána s hořícím tullnským klášterem a sochami sv. Šebastiána a sv. Rocha.

Řezbami bohatě zdobená kazatelna se ve své výzdobě opět vrací k základnímu tématu se sv. Janem Nepomuckým. Na reliéfu je totiž zobrazen mrtvý mučedník vylovený z řeky a za ním pozadí tvořené siluetami Karlova mostu a Starého Města Pražského. K tomu je potřeba přidat dřevěné sochy sv. Františka Paduánského a sv. Josefa Kupertinského v prostoru pod kůrem, u zpovědnice. Nejstarší chrámovou částí je pak zřejmě Loretánská kaple na jeho severní straně. V kapli můžeme obdivovat neomítnutou cihlovou klenbu a oltář zvaný „U Černé Matky Boží Loretánské".

Za návštěvu rozhodně stojí chrámová krypta, zabírající většinu prostoru kostelní lodi. Možná i proto se jí řiká dolní nebo podzemní kostel. Je trojlodní a její stěny jsou rozděleny do výklenkových hrobů (obsahující tzv. kolumbaria), pocházejících pouze z období let 1750 až 1780. A i zde - pod kněžištěm – je umístěn oltář sv. Jana Nepomuckého. Pod Loretánskou kaplí se pro změnu nachází poustevna, tvořená čtyřmi místnostmi, jejichž stěny jsou částečně omítnuty a ozdobeny mušlemi a velkými bílými kříži. Pochází zřejmě z počátku 18. století (je tedy starší než kostel sám) a její účel je tak trošku zahalen rouškou tajemství. Ono tajemné podzemí je přístupné denně, a to v čase od 8,00 do 17,00 hod.

Když už jsme u těch tajemství a nejasností, přidejme ještě pár řádků o jeho názvu. Kostel bývá většinou označován jen jako minoritní. Občas je připomenut starý název klášterní kostel sv. Jana Nepomuckého, ale setkat se můžete také s označením františkánský nebo se zasvěcením Neposkvrněnému početí Panny Marie nebo Zvěstování Panny Marie. V každém případě se jedná o pozoruhodnou stavbu, která byla v roce 1990 renovována. V souvislosti s tullnským Minoritenkirche se můžete setkat také s přídomkem impozantní pozdně barokní klenot nebo jeden z nejkrásnějších pozdně barokních kostelů v celém Rakousku. Jeho nejstarší historii pak příbližily zejména archeologové při vykopávkách v letech 1991 až 1992, kdy byl např. objeven původní gotický chór.

A zcela na závěr – bez ladu a skladu – pár poznámek a zajímavostí. Díky výstavbě nového kostela se klášter zadlužil a téměř zanikl. Nakonec musel řád budovy částečně odprodat, a zřejmě proto zde postupně sídlily také továrna, kasárny, byty, hasiči nebo Městské muzeum. Klášterní loď má valenou klenbu a čtyři boční apsidy. Zajímavá socha Neposkvrněného početí Panny Marie na jižní stěně chrámu pochází z roku 1774. Hlavní oltářní stůl je tvořen štukovaným mramorem se dvěma anděli Nejsvětější svátosti. Všechny řezbářské práce v kostele (lavice, zpovědnice, dveře, oltáře apod.) jsou dílem laického bratra. Sakristie je datována rokem 1746. Vedle dveří do krypty se nachází pozlacená barokní skleněná vitrína s Pietou z roku 1730. Varhany jsou sice umístěny v barokní skříni, ale jedná se o nástroj varhanáře Martina Tillera z roku 1994.