Loading...
Od hotelu Slunce se nám přes Masarykovo náměstí otevírá pohled na barokní komplex bývalých jezuitských budov, které spolu s kostelem sv.Františka Xaverského v jejich středu nejenže zabírají celou jihozápadní stranu rynku, ale jsou i jeho kulisou nejdominantnější.
Jezuité sem z Kroměříže uprchli před Švédy, kteří ji ve spojení s luteránskými Valachy dobyli a až do mrtě vydrancovali roku 1644. Jezuité už pak v Uherském Hradišti zůstali. Díky daru Kateřiny Zouldové ze Zdětína jim do klína spadl veliký majetek, a když jim byl od města přiklepnut i volný pozemek, mohli se roku 1654 pustit do výstavby „svých“ budov. První na řadě byla jezuitská kolej, ale na začátku se museli potýkat s mnoha problémy. Největší spočíval v tom, že se do staveniště dostala spodní voda a změnila jej v bažinu. Nakonec se to vyřešilo tak, že se do hloubky tří metrů zatloukli dubové piloty, na ně byly položeny trámy s rozloženými balvany, no a teprve na tom všem se budovaly vlastní základy.
Kámen na stavbu jezuité brali z lomu v blízkých Mařaticích, na 40 tisíc cihel darem dostali od buchlovského pána Zikmunda Petřvaldského, velehradský opat poskytl veliké množství vysušeného dřeva a podobné milodary činila i všechna okolní šlechta. Jako by snad mezi sebou soupeřila, kdo dá víc. Brumovská paní Ester Forgaziová např. na stavbu zaslala 400 sáhů vápna, vypáleného jejími poddanými - katolickými Valachy...
Kolej byla dokončena roku 1662, ale reformou císaře Josefa II.později změněna na lazaret a vojenská kasárna. Od druhé světové války pak až do sametu byly budovy využívany jako provozovny drobných služeb.
Se stavbou kostela sv.Františka Xaverského bylo započato LP 1670, dle plánů pražského architekta Jana Dominika Orsi de Orsini. Stavitel J.Canevalle ji pak o 15 let později přivedl až ke zdárnému konci. Kostel se krom kněžiště, sakristie, bočních kaplí a vysokým vstupním průčelím se dvěma věžemi samozřejmě pyšnil hlavně svou chrámovou lodí, dosahující déli přibližně 37 metrů, šířky 11.5 a výše 18 metrů. Nad presbytářem a kněžištěm se rozprostírá valená klenba s bohatou štukovou dekorací. Stěny hlavního interiéru zdobí prodloužené pilastry zakončené římskými hlavicemi. Po stranách jsou umístěny tři kaple, které jsou do hlavní lodi otevřeny půlkruhovými arkádami. Hlavní oltář zdobí obraz sv.Františka Xaverského, jehož autorem se stal pražský malíř Jan Jiří Heintsche. Sochy pocházejí od brněnského mistra Ondřeje Schweigla, o iluzivní výmalbu se postaral třeboňský malíř Juda Tadeáš Supper a všech truhlářských prací - i spolu se zpovědnicí lavicemi - se s úspěchem zhostil mistr Adam Freytag. Chrám se k rynku obrací vysokým volutovým štítem uprostřed s nikou, v níž je umístěna socha sv.Františka Xaverského, a po stranách dvěma věžemi s nízkými cibulovitými báněmi a lucernami. Chrámová loď je zastřešena střechou sedlovou.
V roce 1770 jezuité konečně dostavěli i trakt připojený k severní straně kostela, který začal sloužit jako jezuitská škola. Od 1729 měla nová budova gymnázia k dispozici dokonce i divadelní sál. Tímto byla uzavřena výstavba celého komplexu se čtyřmi patrovými křídly, jenž obklopovaly původní rozsáhlý pravoúhlý dvůr, ale který budova kostela rozpůlila a od sebe oddělila, takže měli jezuité k dispozici nádvoří menší, zato hned dvě. Fasády jsou směrem od Masarykova náměstí členěny pilastry, jinde jsou hladké.
Budova gymnázia se později změnila na Redutu a po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2001 slouží jako jedno z kulturních center města.
V roce 2012 byla po dlouhých opravách uvedena do původního stavu i budova kolejí a od té doby slouží také kulturním účelům. Návštěvník si zde může prohlédnout expozici o historii Uherského Hradiště, která je umístěna ve třech místnostech a vystaveny jsou i originální mučící nástroje. Dále se může potěšit vystavenými obrazy v Galerii Joži Úprky, navštívit prodejnu tradičních lidových výrobků anebo infocentrum. Na nádvoří se nachází odpočinková zóna, nechybí ani letní kavárna a přístup na náměstí i do vedlejší jezuitské zahrady je bezbariérový.