Uherské Hradiště - Františkánská ulice

Patří k nejkrásnějším komunikacím v historickém jádru města. Svůj začátek má v horním rohu Mariánského náměstí a odtud pokračuje jihovýchodním směrem, kde po čtvrt kilometrové délce ústí do Havlíčkovy ulice. Směrem k jihu z ní nejprve vybíhá průchod na nádvoří radnice, poté ulice Mlýnská a Šromova spojující ji s ulicí Prostřední a následuje Stanclova ulice mířící na blízké Masarykovo náměstí. Na opačnou stranu nejprve vedou dvě úzké uličky k Velehradské třídě, poté ulice Krátká směřující k bývalé synagoze, průchod pod domy na Obchodní ulici a krátká spojnice s Hradskou.

Na Františkánské ulici se nachází spousta obchodů a obchůdků, kavárna KAFÉ PAŘÍŽ, Restaurant Rotter a Pizzerie ter café. Návštěvníky určitě zaujme také několik památných objektů a nová moderní architektura citlivě vložená mezi stará stavení.

 

Na rohu Mariánského náměstí a Františkánské stojí velký dvoupatrový objekt, jenž kvůli zanedbanému stavu dlouhá léta nároží spíše hyzdil, což už dnes naštěstí po velkorysé rekonstrukci neplatí. V budově je umístěna uherskohradišťská ZUŠ.

 

Jen o pár metrů dál se na severní straně nad malým prostranstvím vypíná vstupní průčelí kostela Zvěstování Panny Marie, nalevo s vysokou hranolovou věží. Ta je součástí komplexu barokního chrámu a bývalého františkánského kláštera. Ten byl založen před koncem 15.století, ale mezi lety 1542 – 1617 byl opuštěn, Po návratu františkánů a nové výstavbě vše přišlo před koncem sedmnáctého století vniveč ohromným požárem. Pikantní je, že zapálení bylo úmyslné a žhář svůj bezbožný úmysl nejspíš nedomyslel, protože plameny se rozšířily na celé město. Následná oprava budov celého areálu pak už proběhla v duchu baroka a dnes v prostorách kláštera sídlí Státní okresní archív.

 

Kostel Zvěstování Panny Marie se stal součástí kláštera už na začátku 16.století, ale tehdy míval podobu středověké sakrální stavby, zbudované ve stylu vladislavské gotiky. Po raně barokní přestavbě se chrámová loď změnila na trojlodí, zaklenuté valenými lunetovými klenbami dosedajícími na pilíře s římskými hlavicemi. Interiér zdobí nádherný štukový dekor. Původní zařízení bylo odstraněno a novým nahrazeno v 18.století. Roku 1894 chrám postihl další požár. Při jeho obnově se na zrestaurování nástěnných maleb podílel též slavný malíř Joža Úprka.

Při opravách byly přestavěny boční kaple i hlavní oltář. Má novorenesanční podobu a je na něm vyobrazeno Zvěstování Panny Marie. Společnost jí po stranách dělají sochy sv.Cyrila a Metoděje, sv.Alžběty Durynské, sv. Ludmily a svaté Anny. Dřevěný mobiliář sakristie pochází z poloviny 18.století a je doplněn portréty světců a olejomalbami. Součástí chrámu jsou četné náhrobky a krypty, do nichž se pohřbívalo až do roku 1785. V nich spí svůj věčný sen nejen zakladatel kláštera - biskup Jan Filipec, ale i členové rodů pánů z Kunovic, Moravičan a jiní. Hlavní vchod do kostela je z Františkánské ulice.

 

(Ačkoliv jsou dnes budovy bývalého kláštera sídlem archívu, přesto zde veřejnost může navštívit nejkrásnější interiér slováckého města. Je jim rozlehlý sál refektáře, který prošel na začátku třetího tisíciletí rekonstrukcí. Prostorná místnost je odborníky řazena k nejhezčím a nejhodnotnějším barokním interiérům na Moravě. Má klenbu zdobenou štukovými ovály, v nichž jsou vymalovány fresky Zvěstování Panny Marie a dalších světců. Medailony s reliefními postavičkami andělů a svatých i veškerý ten květinový a „ovocný“ štukový dekor je dílem barokního mistra štukatéra a sochaře Baltazara Fontany. Po stranách sálu jsou umístěny vestavěné barokní skříně, v lunetách oleje vyvedené na plátně a severní průčelí sálu zdobí večeře Páně.

 

Návštěva refektáře je bohužel veřejnosti časově omezena: přístupný bývá jen při konání městských slavností!)

 

Před kostelem Zvěstování Panny Marie je na Františkánské umístěna barokní skulptura sv.Jana Nepomuckého a kamenný kříž.

 Na nároží Františkánské a ulice Josefa Stancla se vypíná pěkný dvoupatrový dům s honosným balkónem vystavěný v historizujícím stylu. Ve stavení se nachází Lékárna u Lucie.

 

Posledním zajímavým stavením na samém konci Františkánské je masivní a rozložitý dvoupatrový komplex budov, nad níž se tyčí tajemná hranolová věž s plochou střechou, ozdobená nízkou atikou.

Pod ní se v horní části věže na každé straně nachází trojice úzkých oken. Což navozuje představu zvonice a objektu pod ní jako nějaké bývalé modlitebny.

 

Skutečnost je ale zcela jiná.

 

Dům nikdy nebyl žádnou modlitebnou, nýbrž stavením měšťanským a až do devatenáctého století jej vlastnila šlechta. Roku 1854 ho odkoupil Antonín František Halka hrabě Ledochowskí, c.k.komoří a nechal provést přestavbu, jejíž výsledkem byl rozlehlý dvoupatrový objekt. Patřila k němu také parcela po bývalém měšťanském stavení, kterou hrabě rovněž zakoupil.

Tu schodištní hranolovou věž nechal postavit pro svou milovanou choť Julii. Byla totiž dcerou hraběte Huga Logothettiho (majitele zámku v blízkých Bílovicích), a tak díky věži mohla Julie po libosti koukat do dáli na svůj bývalý domov, po němž tolik smutnila.

 

Později v domě bydlel akademický malíř Jiří Jaška, keramička a malířka Ida Vaculková a malíř Vladislav Vaculka. V roce 2014 byla na roh stavení umístěna pamětní deska připomínající působení manželů Vaculkových v Uherském Hradišti a jejich vliv na místní kulturní život. Deska pochází z velehradského ateliéru sochaře Otmara Olivy.