Uherské Hradiště - Masarykovo náměstí
Historický střed města oživují dvě náměstí, které spojuje Prostřední ulice s budovou staré radnice. Pokud by se vám po ochutnávce slováckého vína zdálo, že je radniční věž tak trochu podobná své slavnější italské kolegyni, není na vině konzumace tekutého hroznu. Její vertikála se opravdu odchyluje od kolmé podoby, věž je šikmá a vy tudíž nemusíte za velké „love“ trajdat až kamsi do Tramtárie. Úplně stačí zajet do Hradišča...
Vraťme se ale k prvnímu z hlavních městských rynků. Je pojmenován po „tatíčkovi“ a z pohledu ptáka má podobu lichoběžníku o největších stranách asi 120 x 100 metrů. Tak jako jiná historická náměstí, je i tohle kol dokola obkrouženo staveními starých měšťanských domů, přičemž jeho horní konec zkrášluje kulisa barokního jezuitského komplexu. Z jeho středu do náměstí trčí barokní průčelí kostela sv.Františka Xaverského s převysokým volutovým štítem, jemuž dělá z každé strany společnost jedna z kostelních věží. Chrám byl podle návrhu italského architekta Orsiniho dokončen roku 1865 a v jeho hodnotném interiéru se můžeme potěšit sochami od Ondřeje Schwartze či hlavním oltářním obrazem, jehož autorem se stal J.J.Heintsche.
Vlevo kostel sousedí s bývalým jezuitským gymnáziem, dokončeným v roce 1729. Dnes je to Reduta, která slouží kulturnímu životu města. Budova přilepená k chrámu zprava bývala od roku 1662 jezuitskou kolejí. Císař Josef II., posedlý reformami, ale docílil toho, že byla zrušena a interiéry byly využívány jako kasárna a lazaret. V padesátých letech minulého století v ní sídlily provozovny městských služeb, no a po velké rekonstrukci v roce 2012 sice opět slouží městu, ale hlavně kultůře. Najdeme zde např.Info centrum, výstavu o dějinách města či Galerii Joži Úprky.
Vedle barokního komplexu se na jižní straně náměstí vypíná budova vystavěná roku 1893 v historizujícím slohu. Původně to byla městská spořitelna, dnes je sídlem městského úřadu. Vznikla podle návrhu dvou brněnských architektů – K.Welzla a V.Dvořáka a ti atlanti jsou dílem sochaře A.Poppa. Jak už to tak chodí, v době svého vzniku byla stavba nejprve do nebes vychvalována a stala se v té době vizitkou prosperity města... stačilo ale, aby uběhlo několik desetiletí a odborníci k ní vzhlížející bučeli nevolí, neboť se prý stala vedle stojícímu baroknímu jezitskému komplexu rušivým elementem.
Na náměstí se nalézá i jediný, v celém městě zachovaný renesanční dům, dnes známý jako hotel Slunce. Budova vznikla už roku 1578, bývala majetkem velehradského kláštera a mniši v ní mívali sklad soli. V polovině „století páry“ se změnila na hostinec a hotel U Zlatého slunce. Když pak roku 1861 řádil v centru města velký požár, její střecha dostala po opravě mansardovou podobu a byla pokryta šindely. V roce 1929 bylo upraveno přízemí a do půdního prostoru vestavěny hotelové pokoje, přičemž byly bohužel zlikvidovány nejen mnohé cenné renesanční prvky, ale i hodnotná secesní výzdoba.
Dalším zajímavým objektem je lékárna U Zlaté koruny (Stanclova lékárna), kterí svému účelu sloužila už v roce 1606. Pozdější barokní interiéry upravovány, zazděno venkovní podloubí a dům spolu se sousedním objektem dostal sjednocující fasádu v novorenesančním duchu.
Poblíž hotelu Slunce je ozdobou plochy rynku i jedna městská kašna. Na první pohled starobyle působící fontána, ozdobená propletenými těly delfínů a v nejvyšším svém bodě piniovou šiškou je ve skutečnosti jen dokonalou napodobeninou. Tu původní „kašňu“ vytvořil začátkem 18.století olomoucký sochař Václav Render a dnes ji může návštěvník spatřit na dvoře Galerie Slováckého muzea.
(Holuby, kteří s takovou oblibou zanechávají svůj tekutý pozdrav na význačných historických památkách, bohužel nikdo neupozornil, že se nejedná o originál, a oni tak dál radostně kálí i na tu pískovcovou kopii. Nu což – nevědomost hříchu nečiní...)