Loading...
Zaujal mne již při první loňské letní procházce Františkánskou ulicí. Na jejím konci před vyústěním na Havlíčkovu totiž stoji rozložité stavení a nad jeho dvěma patry se ještě k nebi tyčí hranolová věž s plochou střechou, zkrášlená nízkou atikou. Pod ní se v horní části věže na každé straně nachází trojice úzkých oken. Což mi (nevím proč) do hlavy nasadilo myšlenku, že se jedná o zvonové patro... a že věž byla součástí nějaké staré renesanční modlitebny.
Na mapách.cz ale ikonka kostela chybí a s dotazem na tajemnou věž jsem neuspěl ani při prohlídce expozice o historii města v Redutě. Sympatický student, který nám zde dělal průvodce (a hodlá se po ukončení střední školy na té vyšší věnovat historii), sice měl zhruba představu, o který objekt se zajímám, ale protože není místní, bližší informace mi poskytnout nemohl.
Nakonec se mi na netu přece jen podařilo najít jeden článeček o objektu (internet je sice démonem superchytrým, jenže pokud zadáte hloupou otázku, dostanete na ni stejně hloupou odpověď) a z něj se dozvěděl, že dům nikdy nebyl modlitebnou, ale stavením měšťanským s dnešním č.p.172, a že se k němu váže pověst o slovácké „Semiramis.“
Což mne udivilo, protože o žádných uherskohradišťských visutých zahradách mi známo nic není… a také dost pochybuji o tom, že ta nešťastná děvucha, která v domě žila, se podobně jako legendární královna proměnila v holubici a ufrnkla vstříc nesmrtelnosti…
Ale k věci:
Až do devatenáctého století tento dům vlastnila šlechta. Roku 1854 jej odkoupil Antonín František Halka hrabě Ledochowskí, c.k.komoří a nechal provést přestavbu, jejíž výsledkem byl rozlehlý dvoupatrový objekt. Patřila k němu i parcela po bývalém měšťanském stavení, kterou hrabě rovněž zakoupil.
Tu schodištní hranolovou věž nechal postavit pro svou milovanou choť Julii. Byla dcerou hraběte Huga Logothettiho, majitele zámku v blízkých Bílovicích. A díky věži tak mohla Julie po libosti koukat do dáli na svůj bývalý domov, po němž tak smutnila.
Později v domě bydlel např.akademický malíř Jiří Jaška, keramička a malířka Ida Vaculková a malíř Vladislav Vaculka.
V roce 2014 byla na roh stavení umístěna pamětní deska připomínající působení manželů Vaculkových v Uherském Hradišti a jejich vliv na místní kulturní život. Deska pochází z velehradského ateliéru sochaře Otmara Olivy.