Uherskobrodský chrám Nanebevzetí Panny Marie

Kontura dvojvěžového chrámu Nanebevzetí Panny Marie vypínajícího se u horního Mariánského náměstí je mnohem líbivější než silueta farního kostela na spodním hlavním rynku. Ten má sice rovněž velmi honosné průčelí i interiér, jenže jeho věž je při pohledu od radnice poněkud utopena, neboť byla přistavěna k odsud neviditelné severozápadní straně.

 

Vraťme se ale k té sakrální stavbě zdobící východní část horního rynku.

 

Už při pohledu z něj jistě každého zaujme jeho symetrické dvojvěžové raně barokní průčelí a před ním na prostranství stojící socha sv.Vincence Fererského z roku 1747 od sochaře Josefa Antonína Winterhaltera. V současnosti slouží chrám (stejně jako přilehlý klášter) opět řádovému životu, ale bohoslužeb se mohou účastnit všichni věřící a v části kláštera hostuje Základní umělecká škola. Prohlídku chrámu zajišťuje Městské Infocentrum a jeho vnitřní prostory jsou bohužel pro osamělé zvědavce (jakým jsem byl i já) uzavřeny. V rámci objektivity ale musím napsat, že jsem vykonal procházku Uherským Brodem ještě v době velkého covidového omezení (interiéry zámků i muzeí byly veřejnosti nepřístupné), takže bych se dovnitř stejně nedostal.

 

Nezbylo, než se na kostel potěšit alespoň pohledem zvenčí a při focení si v mozku přehrát informace, které jsem o něm před pár dny vyčetl na netu:

 

Původní dominikánský klášterní kostel byl vystavěn na přelomu 13. a 14.století v pozdně gotickém stylu, jeho průčelní věže se zvony a hodinami byly mnohem vyšší a mohutnější a zvláštní „poznávacím znamením“ byl i neobvykle dlouhý presbytář. To vše ale bylo zničeno za husitských válek kališníky. Ti vypálili nejen kostel, ale i celý klášterní komplex a nebozí dominikáni odešli do Polska.

Nazpět se vrátili až v roce 1435 a ihned začali s opravami. Jenže o sto a nějaký ten rok později za uherských válek opět většina dominikánů klášter opustila a ten připadl spolu s chrámem protestantům.

Anály nám podávají zprávu o opětovném návratu dominikánů a znovuzbudování kostela, jenže ten za pouhé čtyři roky zničili Švédové!

 

Poté přichází na scénu hraběnka Eleonora z Kounic, rozená Dietrichšteinová, vdova po hraběti Lvu Vilému Kounicovi. A tahle paní rozhodla o velkolepé přestavbě celého sakrálního areálu. Nad raně barokním portálem hlavního vstupu nám erb Dietrichštejnů dodnes připomíná, že se tak stalo mezi lety 1656 až 1673. Po obnově kostela k němu byly „přilípnuty“ i obě věže. Do jižní byl umístěn nový zvon a fasádu druhé ozdobily hodiny.

 

Dominikánský klášter byl poté opět za tureckých a pruských válek poničen a současnou podobu získal v roce 1742. V první polovině dvacátého století v něm byl obnoven řádový život, jenže v padesátých letech jej museli mniši znovu opustit, interiéry byly vyklizeny a předány organizaci Svazarm. Vše změnil až „samet“ a roku 1990 proběhla pod dohledem vrátivších se dominikánů jeho celková rekonstrukce.

 

Kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie má celkem tři větší a šest menších oltářů. Ten hlavní zdobí stejnojmenné sousoší PM z roku 1780. Ostatní oltáře jsou zasvěceny Panně Marii Bolestné, sv.Dominikovi, sv.Ježíši, sv.Anně, sv.Josefu, sv.Barboře, sv.Vincenci Fererskému a Panně Marii Růžencové. Interiéry chrámu údajně mají skvostnou barokní výzdobu, z níž vynikají díla Benedikta Telčíka a sochaře Josefa Antonína Winterhaltera. Asi nejkrásnějším oltářem je ten, zobrazující černou Madonu v byzantském stylu a jenž je kopií Panny Marie Čenstochovské.