Ulrichův písník

V dávných časech těmito místy proudila voda v řadě vedlejších i slepých ramen řeky Labe, což lze vidět např. v mapě I. vojenského mapování z let 1764-1768 a v jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c113), ale žádná vodní plocha se zde nenacházela a bylo tomu tak i během 19. století, což dokládá indikační skica stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Johanna B. Gollera a geometra 3. třídy Carla Schwarze (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA220018400), kdy byla tato lokalita, zvaná jako "Za Šosteny", obdělávána jako pole a náležela Jiřímu Hrubému z Farářství čp. 1, což je dnešní Červený dvůr, jenž často měnil vlastníky a v roce 1931 byl v majetku vdovy Matyldy Eiseltové.

Sám písník se tu objevil až na přelomu 30. a 40. let 20. století a postupně rostl až do počátku 50. let téhož století, což lze zjistit srovnáním leteckých měřicích snímků z let 1946 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1946.HKRA72.10840&bz=-643440.61,-1043826.71) a 1950 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1950.HKRA71.06290&bz=-643440.61,-1043826.71). Od té doby zde začaly postupně růst zahrádkářské kolonie a sám písník byl využíván ke koupání a k bruslení či k hraní hokeje, kam docházely děti jak z Farářství, tak z Březhradu či Kuklen. Někteří ho též využívali k závlahám a v neposlední řadě se hodil jako zdroj vody k hašení požárů, z nichž některé vznikly od jisker od parních lokomotiv, jež jezdily po blízké železniční trati z Hradce Králové do Pardubic. Samozřejmě posedávali na jeho březích rybáři, kteří číhali zejména na tamní úhoře.

Později začal být písník nazýván jako Malá Borovinka (předtím byl některými nazýván i jako Písák ve Farářství, Červený dvůr, Červenodvorský či Za Červeným dvorem), aby se zapomnělo na jeho zakladatele. Starší pamětníci však nadále používají původní pojmenování a bylo by ostudou na ně zapomenout. V roce 1956 byla udávána jako jeho maximální hloubka 3,5 m, alespoň podle vojenské topografické mapy v měřítku 1 : 5 000 z roku 1958 od Josefa Dvořáka (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_1__M-33-68-(106)). V letech 1961-1962 došlo k jeho úpravě, kdy byl nejen odbahněn, ale došlo i k vykácení některých náletových dřevin a východní a jižní břeh byl upraven na pláž, což lze dohledat opět v leteckých měřicích snímcích (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1961.HKRA72.04932&bz=-643440.61,-1043826.71 a https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.HKRA71.09823&bz=-643440.61,-1043826.71), ale již v 70. letech 20. století se stal "pohlcovačem" odpadních vod a v následujícím desetiletí vznikla v jeho blízkosti dokonce černá skládka. Počátkem 90. let 20. století se písník dostal zpět do soukromých rukou. V současnosti má i s přilehlými břehy výměru 13 353 m2 a náleží Zbyňku Knollovi z Berouna.

Ulrichův písník na mapě