Uničov - bývalý Minoritský klášter

Kostel Povýšení sv. Kříže ve městě Uničov byl postaven pravděpodobně spolu s Klášterem Minoritů někdy ve 14.století. Okolnosti a vznik nejsou ale zcela jasné. Církevní stavby založila asi Alžběta, manželka Jindřicha ze Sovince okolo let 1330 až 1334, ale první písemná zmínka je až z roku 1381. Klášter měl být také místem posledního odpočinku rodu pánů ze Sovince.

Klášter byl postaven na okraji města a zajímavostí je, že jeho jižní stěna dokonce tvořila část městských hradeb. V důsledku toho byl také často ohrožován při dobývání města Uničov. Stavba probíhala po etapách a byla podporována měšťany, pány ze Sovince či Pňovic. Klášterní kostel měl ještě další zvláštnost, kterou byla příčka, oddělující řeholníky a laiky.

Během husitských válek byl klášter značně poškozen, navíc řád nebyl v této době příliš populární. Přesto uničovští minorité v kostele sloužili katolické mše po celé 15.století. Roku 1455 byl v klášteře dokončen latinský překlad Uničovské bible.

V letech 1531 a poté 1595 klášter spolu s městem vyhořel a při druhém z nich se zřítila klenba kostelní lodi. Neobyvatelný kostel minorité opustili a odešli do Olomouce.

Až roku 1620 byl klášter znovu obydlen, kostel byl zkrácen a celá svatyně byla omezena pouze na chór. Zajímavostí bylo, že poničená loď sloužila 200 let jako hřbitov.

Minorité přestáli také neslavnou třicetiletou válku a pak se podíleli na katolické obnově farnosti.

Od poloviny 17.století působili jako městští kaplani a jelikož se řádu dařilo i na začátku 18.století, proběhla v letech 1700 - 1767 barokní přestavba kláštera. Kostel byl opět rozšířen, byla také obnovena kaple Panny Marie Pomocné a konvent byl vystavěn do dnešní, čtyřkřídlé podoby. Na výzdobě interiérů se podíleli významní umělci z Moravy.

V tomto období zažíval klášter nový rozmach a na nedělní mše chodilo mnoho věřících z blízkého a vzdálenějšího okolí. Brzy se však začal dostávat do hospodářských potíží, roku 1777 se snížil počet řeholníků z 25 na 12 a také představitelé řádu neměli zájem o udržení farnosti. Roku 1812 zde byli pouze dva řeholníci. Ač klášter přežil josefínské reformy, i když se k minoritům přidávali noví členové, přesto byl na vlastní žádost provincie roku 1815 zrušen dekretem dvorské kanceláře.

Po roce 1815 byla do objektu kláštera přemístěna uničovská hlavní škola. Kostel byl opraven a sloužil jako školní kaple. Konventní budovy byly postupně zapůjčeny dětskému domovu a české menšinové škole. Dále zde sídlil 80 let městský úřad a archív. Za první a druhé světové války zde byl vojenský lazaret.

Na místě klášterní zahrady byla postavena budova dívčí školy, která dnes tvoří s konventem jeden školní komplex.

V letech 1911 - 1912 proběhla generální oprava kostela, který byl následně otevřen veřejnosti.

Po druhé světové válce kostel značně zchátral a v šedesátých letech 20.století byl uzavřen a v roce 1963 zde byl dokonce sklad zeleniny. V sedmdesátých letech byla budova renovována a při stavebních pracích zde byly učiněny významné archeologické objevy, týkající se prvních fází osídlení území města. Bohužel byly také zničeny vandaly původní barokní varhany. Interiér budovy byl nesmírně citlivě opraven, vybaven varhanami a od roku 1983 slouží kulturní veřejnosti jako koncertní síň mimořádných akustických kvalit. Strop v sakristii kostela zdobí barokní malba, jejímž autorem je pravděpodobně Ignaz Oderlický, který se podílel též na Mariánském sloupu.

Žebravý řád minoritů byl založen roku 1209 sv. Františkem z Assisi a jeho řeholi potvrdil v tomtéž roce papež Innocenc III. Již od poloviny 13. století se začal řád štěpit na přísnější a mírnější ustanovení řehole. Sami minorité časem zmírnili původní řeholi, ale až do roku 1443 trvala jednotná organizace. V Čechách se objevili minorité již roku 1228 v kostele sv. Jakuba v Praze. Postupně vznikající konventy vytvořily česko-polskou provincii a ještě ve 13. století se tato provincie dělila na sedm kustodií.

Roku 1517 vznikla samostatná česká provincie, ale konventy na Moravě byly přiděleny do provincie rakouské. Česká provincie s domy ve Slezsku existovala do roku 1822, kdy se spojila s provinicií moravskou a roku 1912 vznikla provincie československá.

Klášter se nachází nedaleko centra města a také kousek od muzea U vodní branky.

http://www.farnostunicov.cz/Historie-kostela.html