Uničov - Olomoucká ulice

Vybíhá z Masarykova náměstí směrem k jihu a pokračuje až na konec města, nás turisty ale bude zajímat jen její asi 200 m dlouhý úsek táhnoucí se přes historické jádro k průsečíku s Bezručovým náměstím a Staškovou ulicí. Hned za náměstím přejdeme po chodníku napříč malým parčíkem, potěšíme se zajímavou „odvrácenou stranou“ honosných měšťanských domů stojících na jižní straně rynku, a pak už před sebou uvidíme bezvěžový, ale i tak impozantní kostel Povýšení sv.Kříže, k němuž z druhé strany přiléhá areál bývalého minoritského kláštera.

 

Z parčíku za náměstím je na bezvěžový chrám (pokud nepočítáme santuksník) pěkný a ucelený pohled. Přitom si určitě povšimneme, že menší část chrámu tyčící se nad Olomouckou ulicí má dodnes gotickou podobu, kdežto ta větší byla přestavěna v duchu baroka.

Kostel byl po druhé světové válce odsvěcen, začal chátrat a nějakou dobu se jeho interiérů využívalo na sklad zeleniny. Teprve v šedesátých letech se začalo blýskat na lepší časy. Tehdy byl citlivě zrekonstruován a při pracích došlo i k cenným archeologickým nálezům. Opravený chrám byl vybaven varhanami a díky skvělé akustice našel od roku 1974 využití jako koncertní síň. Kromě ní je tady možnost navštívit Galerii U minoritů a pobočku městského muzea s Expozicí o dějinách minoritského řádu.

 

Klášter tohoto řádu tu byl v první třetině 13.století vystavěn na přání Alžběty, manželky Jindřicha ze Sovince. Bohužel jeho poloha poblíž městských hradeb zapříčinila to, že byl spolu s kostelem Povýšení sv.Kříže poškozen nejen v husitských válkách, ale i v těch následných. Další pohromou byly četné požáry. Začátkem 18.století byl barokně přestavěn a získal čtyřkřídlou podobu. Jenže tato přestavba byla posledním šťastným okamžikem v jeho dějinách, neboť kvůli neustálému nepřátelskému ohrožení (a ztrátě prosperity) samotní minorité požádali začátkem 19.století o jeho zrušení.

Poté se změnil na školu, později na dětský domov, archív, městský úřad (v obou světových válkách na vojenský lazaret) a dnes tu sídlí základní škola.

 

Bývalé královské město Uničov bylo obehnáno hradbami. V západní části se dodnes zachoval rozsáhlý zbytek původního městského opevnění s Medelskou bránou, která odděluje historické centrum od nové zástavby.

Městské opevnění se ale zachovalo i na jiných místech a právě tady, na Olomoucké ulici, narazíme na vzorně zrekonstruovanou a velmi atraktivní baštu. Stojí nedaleko zaniklé městské brány a po ní dostala trochu zavádějící název Vodní branka. Ve skutečnosti se jedná o renesanční budovu bývalé zbrojnice, patřící k městskému opevnění. Bašta je oválná, patrová s prolomenými okny a její hlavní vstup zdobí zaklenutý kamenný portál. Přízemí bylo zbudováno z pevného kamene, ale patro už se odbylo zdmi z vepřovice.

V přízemí tohoto „minimuzea“ si můžeme prohlédnout pracovnu uničovských starostů s galerií jejich portrétů na stěnách. V patře bašty se nachází stálá expozice z bohaté historie města – počínaje pravěkem počínaje a polovinou dvacátého století konče.

 

Naproti bašty je přímo u silnice v bývalé zahradě minoritského kláštera umístěno sousoší sv.Jana Nepomuckého. Pochází z první poloviny 18.století a jeho autorem se pravděpodobně stal Jiří Antonín Heinz. Nebohého Jana vytvořil umělec poněkud jinak, než je obvyklé a omdlévajícího světce tady podpírají dva andělé. Jedná se o velmi kvalitní práci z období vrcholného baroka.