Velký Stožek v Těšínských Beskydech.
Turistické cíle • Skalní útvar
Jedná se o další kouzelný kopec přibližující se tisícimetrové nadmořské výšce v oblasti „tajemnější“ a „drsnější“ části Beskyd. Tedy přesněji Slezských či Těšínských Beskyd. Tato krajina mě velice zaujala už před nějakou dobou a doufám, že ještě budu mít příležitost poznat i další místa. Nejvyšší vrcholy se nacházejí až na polské straně. Jedná se o nejvyšší vrchol Skrzyczne zhruba jen o 70 metru nižší než nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd Lysá Hora, dále Barania Gora (cca o 14 metrů vyšší než Čertův Mlýn). Na našem území, respektive hraniční vrcholy vytváří již jen vrcholy s nadmořskou výškou pod 1000 metrů nad mořem. Nejvyšším je Velká Čantorie ztrácející na „magickou“ hodnotu tisícovky jen pouhých pět metrů, dále Malý Sošov (763 m.n.m.), Velký Sošov (886 m.n.m.), Česlar (921 m.n.m.), Malý Stožek (837 m.n.m.), v tomto článku popisovaný Velký Stožek s výškou 978 m.n.m., jen o dva metry nižší Krkavice a Kyčera (989 m.n.m). Kdysik v dávné době při alpínském vrásnění vzniklo mezi jiným „Vnější flyšové pásmo“ s nejrůznějšími „jednotkami“ - například Magurskou, Slezskou a Dukelskou, případně směrem k Jižní Moravě jednotkou Ždánicko-Podslezskou. V případě Slezských Beskyd se jedná o souvrství godulských a istebňanských vrstev. Oblast je z geologického pohledu velmi pestrá, nachází se zde spousta mrazových srubů, suťových i balvanových polí, sesuvných území, pseudokrasových jevů a podobně. A při tomto výletu budete velmi brzy „uvedeni“ do problematiky. Žádné pozvolné rozcházení se po rovince a pak pomalu do menšího kopce. Na odpočinek zde má turista maximálně pár desítek metrů roviny od vlakového nádraží než přejde hlavní cestu, skutečnou dopravní tepnu Jablunkovské brázdy. Milovníci automobilů asi nebudou úplně souhlasit, za tu asi budou považovat silnici první třídy číslo 11 nebo také E75. Pro mě je tou hlavní cestou silnice nižší třídy s číslem 474, protože právě ta prochází jakýmsi pomyslným středem všech obcí.
U nádraží je také třeba upozornit „nové“ turisty (ti, kteří tímto směrem ještě nešli), že ač značení žluté turistické trasy od nádraží může někoho poněkud zmýlit, podobně jako i mě, že se bude snažit pokračovat souběžně s hlavní cestou buď směrem doprava (k Mostům u Jablunkova) nebo doleva (na Třinec), tak ani jeden z těchto směrů není správný. Pokud si člověk všimne, že značky „nějak chybí“ a půjdou směrem na Mosty tak má šanci poněkud změnit cestu a místo po žluté turistické trase pokračovat po modré až na konec části Radvanov, kde se turistické trasy rozcházejí a je možno pokračovat jak stále po modré přes poměrně hezký les s potokem Glembiec a po modré trase dále pomalu ale jistě stoupat. Zhruba ve střední části mezi koncem lesa a „Groníčkem – sedlo“, ve vzdálenosti cca 100 až maximálně 200 metrů je v poměrně strmém svahu velmi dobře skrytý geologický útvar, na které jsou Slezské Beskydy také poměrně bohaté, s názvem Jezevčí díra nacházející se v (pod) jednou izolovanou skalkou. Její nalezení není vůbec snadné, sám jsem ji hledal několik hodin a ke konci jsem snahu málem vzdával. Z bezpečnostních důvodů ani já neprozradím její přesnou polohu. Jedinou jistotou je to, že ze značené turistické trasy vidět určitě není. Nesouhlasit se mnou budou snad jedině nejlepší místní znalci terénu s velmi dobrým zrakem a to možná jen z několika míst. Možná... Stav lesů v Beskydech se bohužel skoro z měsíce na měsíc mění „před očima“ a řekl bych jen k tomu horšímu a tak snad jen z pohledu lepší viditelnosti skalních útvarů prospěšný.
Nebo se dá také u autobusové zastávky „Jablunkov – Radvanov – stolařství“ odbočit doleva a pokračovat po žluté turistické trase směrem na „Zimný“ a jen kousek vzdálenou Konihlavu, dále do místa označeného „Pod Velkým Stožkem“ a kratším, ale stoupajícím obloučkem již na polském území až na samotný vrchol Velkého Stožku. Pokud bychom chtěli jít doprava po modré, tak půjdeme nejprve prudším svahem přes les a poté již otevřenou stoupající cestou s občasnými hezkými výhledy na okolní kopce i do údolí. Tato stoupající cesta se poměrně táhne přes oblast „Groníček“ a „Radvanov“ jež je odvodňována mnoha přítoky do stejnojmenného potoku až nakonec v posledních několika stech metrech serpentinami k rozcestníku „Pod Groníčkem“ a „Groníček – sedlo“ a po modré asi o 150 metrů výše na vrchol „Krkavice“ a po hřebeni se táhnoucí červené trase souběžně se státní hranicí s Polskem doleva (na sever) k polské chatě a o kus dál i k samotnému vrcholu Velkého Stožku.
Nějak jsem se rozepsal při popisu „nouzových cest“ pokud člověk prakticky hned u nádraží v Jablunkově – Návsí ztratí tu správnou cestu která je přímo nahoru po žluté, kterou jsem se na tento výrazný kopec vydal i já. Jak už jsem v úvodu uvedl, tak hned na začátku bude jasné jaké požadavky na turistu tyto krásné kopce budou mít. Odpočinek si může dopřát pouze pár desítek metrů od železniční stanice. Směr cesty na rozcestníku jakoby ukazoval přímo do domků na protější straně. Domněnka „tady přece nemůže turistická trasa vést“ je mylná – ano může! Kousek napravo od autobusové zastávky se v kamenné zídce objeví několik schodů a po nich je třeba jít. Je zde několik turistických značek, ale možná by vhodná byla i šipka například na některém ze schodů, i když je směr uveden přesně na rozcestníku a mohlo by se zdát, že je to dostačující. Po vystoupání schodů je třeba jít přímo po asfaltce nahoru do kopce. Pokud snad někomu bylo dole zima, tak nahoře určitě bude sundávat svetry, bundy, mikiny, atd. Takovýchto „výškových prémií“ nás čeká ještě spousta a většina z nich už nebude po asfaltu. Velmi rychle si zde člověk uvědomí jak falešná je představa, že “jsou to jen takové malé bezvýznamné kopečky, které raz-dva vyběhnu“. Svým způsobem mi tyto kopce a stoupání v o dost menším měřítku připomínaly jednu z nejúchvatnějších cest, kterou jsem kdy šel a to cestu z Kralovan na Velký Rozsutec.
Je to možná jedna z nejpřímějších cest na vrchol Filipka s nadmořskou výškou 771 m.n.m. Toto pro mě bylo vcelku překvapením, protože při ostrosti stoupání, pravda s několika odpočinkovými rovinkami a sestupy, bych určitě čekal výšku minimálně o takových sto až stopadesát metrů vyšší. Zaujala mě přírodní památka „Filipka“ kde jsem u popisu této památky viděl i značku, kterou bych určitě u naprosté většiny MZChÚ (Maloplošných Zvláště Chráněných Území) rozhodně nečekal a to asi ve smyslu, že je zde možný pohyb psů :-) U spousty jiných je to spíš tak, že by zde neměl nejlépe vůbec nikdo chodit. Toto je velmi milým zjištěním. Ještě přesně zjistit co ta značka přesně znamená. :-) Na vrcholu Filipky se pro změnu vydáme po červené turistické trase doprava a zde se již otevírají pohledy na majestátný kopec Velký Stožek. Jeho velikost v mé mysli ještě stoupá s tím co jsem si o tomto místu přečetl, což zvyšuje i mou nervozitu. V některých zdrojích je totiž jeho západní svah popisován jako velmi strmý se spoustou geologických i geomorfologických útvarů. Někde jsou dokonce srovnávány s něčím tak tajemným jako „Čertí Mlýny“ pod Gírovou – neplést s vrcholem Čertův Mlýn v Radhošťské hornatině. Taktéž někdo v jakémsi článku nedoporučoval se v těchto místech pohybovat, když se zešeří nebo dokonce po tmě právě z důvodu strmých srázů a skalních výchozů nebo dokonce strmých skalních stěn. S touto představou neznámého jsem tedy do těchto míst šel.
Od přístřešku u křižovatky lesních cest za vrcholem „Koníhlava“ se pokračuje rovně po žluté turistické trase do mírnějšího kopce lemovaného poněkud příkřejšími svahy až se nakonec dostaneme asi po čtyřech stech metrech do místa kde je krásně vidět strmost západního svahu Velkého Stožku. Ani ne tak vrchol, ale právě tento svah byl cílem mého výletu. Nějak mě začaly podvědomě bolet nohy, tak jsem se „zbaběle“ vydal po značené a vyšlapané cestičce až na vrchol s tím, že pak uvidím kam se ještě vydám. Postup po této cestě také není úplně odpočinková rovinka. :-) Začíná se ještě více zatahovat obloha a mraky tmavnout. Cítím, že se tak trochu připravuje na bouřku, minimálně na deštík. Teplota výrazněji klesá a vítr přitvrzuje. Pokud na Filipce krásně svítilo slunce, tak tady už tak příjemně není. Pokud jsem celou cestu měl mikinu provlečenou okem batohu tak teď, když se u polské turistické chaty u vrcholu zastavuji jsem za ni rád. Oblékám ji a zapínám zip až pod krk. :-) Podívám se do chaty, udělám pár fotek, ale příliš časem nemrhám budu ho ještě dost potřeboval. Z Ostravy jsem vyrazil o dost později než jsem měl v plánu. Pohled na západní svah (na moravskou stranu) mě naplňuje úctou. Hledám místo, kde by se dalo alespoň trochu bezpečněji sestoupit? Je třeba přemýšlet nad každým krokem a hledám kudy nejlépe (nejméně strmě) budu pokračovat. Zaujímají mě některé kamenné bloky. U prvního si nejprve myslím, že je to snad „odhozený“ betonový výtvor někoho kdo asi chatu na vrcholu stavěl – kamenný kvádr vypadal příliš pravidelně než aby byl výtvorem přírody, ale asi byl. Opatrně pokračuji zešikma níž. Vidím další v půdě asi hlouběji zasazené pískovcové bloky. Později zjišťuji, zvláštnost tohoto místa oproti jiným. Nacházejí se zde poměrně velké kamenné, spíš již balvanovité bloky, ale celkově na tomto rozsáhlém území poměrně řídce rozmístěné. Vidím spoustu propadlin, valů a velmi strmých svahů. Celkově svah spadá hluboko do údolí a určitě bude odpovídat možná dvěma stům výškovým metrům odpovídajícím i vrstevnicové mapě. Sem tam vidím nějaké zajímavé balvany, ale většinou jen podzimním listím pokrytou výrazně zvlněnou krajinu. Nacházím cestičku a po té se opět vydávám o něco výš. Zajímavá místa by ovšem měly být umístěné spíš ve spodní části svahu. Možná po čtvrt hodině zhruba v polovině mezi vrcholy Velkého Stožku a Krkavice vidím v dáli, hluboce pod sebou něco co vypadá jako skupina větších kamenů či balvanů. Na tu vzdálenost bych řekl spíš balvany. Jsou ale tak daleko, že i při největším přiblížení ve fotoaparátu je ještě všechny „zaberu“. Chtěl bych se k nim nějak dostat. Trochu se porozhlédnu po okolí abych třeba něco zajímavého nahoře nepřehlédl a hledám schůdný směr, kterým bych se mohl pomalu dostat níž. Strmým svahem opatrně pokračuji dolů. V některých místech jsem rád, že mám s sebou lano menšího průměru, horolezci by jej spíš označili jen smyčkou. Nevím jakou už má přesně délku, ale moc to nebude. Koupil jsem ho jen jako „nouzovku“ abych se na něm učil uzly. :-) Na druhou stranu někde alespoň trochu pomohlo na přesun do méně strmých částí svahu, například k dalšímu stromu, atd.
K balvanům již jsem poměrně blízko a shora vypadají velmi tajemně. To ještě netuším, co uvidím nad nimi, respektive nyní při pohledu doleva od sebe. Zajímavé skalní výchozy. Musím si je tedy prohlédnou podrobněji, než sestoupím do níže umístěného balvanového pole. Hezké, ale přicházel jsem zde s představou, že bych měl vidět něco tak mohutného a tajemného jako jsou asi sedm kilometrů jižněji vzdálené „Čertí Mlýny“. Bohužel nic co by se s nimi mohlo „vydat na souboj“ jsem zde neviděl. :-( Ale zdaleka jsem zde neprošel vše, takže „kdo ví“? Snad o kus dále by se měla nacházet pseudokrasová jeskyně, ale ač jsem ji už několikrát v jistých místech hledal, tak jsem ji nenašel. Na kterém svahu netuším. Na tomto, na protějším nebo na úplně jiném? Místo bylo ovšem o mnoho set metrů severozápadně odtud. Vzhledem ke strmosti svahů i některým skalkám a jak někdo popisoval i skalním stěnám (které jsem zde ovšem nezahlédl) bych i nějakou možnost existence „puklé části svahu“ (ať si to mezi řádky přeloží kdo chce jak chce) najít mohl. Bohužel jediná jeskyně o jejíž existenci vím je osamocená „Jezevčí díra“ a taktéž se nachází o dost dál než tento svah. Pokud i ty další jeskyně jsou podobně „nápadné“ a „lehce nalezitelné“ jako výše uvedená, tak je člověk při velké dávce štěstí může najít při první návštěvě těchto míst a pokud bude mít jen trochu více smůly, tak je také nemusí najít nikdy. Tak to ale asi má být, jinak by pocit z případného nalezení nebyl tak kouzelný. Vzhledem k tomu, že se ve všech případech jedná o jeskyně veřejnosti nepřístupné, tak si každý sám musí zhodnotit, zda mu bude stačit případný pohled z venku nebo půjde „za hranu“. Především by se nemělo zapomínat na to jak tyto jeskyně, jeskyňky, pukliny, případně jiné prostory vytvořené například pod balvany vznikají. Hlavní silou je gravitace a v zimě v puklinách se roztahující led. Nikdo nikdy neví, kdy to praskne nebo se dá do pohybu. Pokud zde bude dotyčný sám, tak bude mít jen pramalou šanci se sám vysvobodit. Navíc v některých územích to muže mít i NEMALOU finanční dohru. To jen pro ty co by snad mohli být „trochu více“ zvědavi. Jediné místo o kterém vím je menší dutina pod větším balvanem, ale jestli je toto místo možné nazvat jeskyní, tak to skutečně nevím. Nachází se již prakticky ve spodní části oblasti nedaleko potoku. U něj je zajímavý levý břeh lemovaný flyšovým výchozem. Odtud jsem se již jen přiblížil k lesní cestě a po ní pomalu k místům, které již znám. Zde již po značené turistické trase se mi dařilo dojít až k místům, kde tato cesta zamířila do lesa jímž jsem se už dostal k asfaltce vedoucí k hlavní silnici vedoucí z Mostů až do Třince a dostal zpět na nádraží a dokonce i s velkou časovou rezervou (více než dvacet minut) na vlak jedoucí do Svinova.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Velký Stožek v Těšínských Beskydech.
