Verona – náměstí Bra (Piazza Bra)

Výraz Bra lze sice nejlépe přeložit jako Podprsenka, ale v tomto případě bude zřejmě přesnější vycházet z langobardského výrazu pro pastvinu. Za pomoci němčiny se jedná zřejmě o pastvinu rozlehlou a takové je i veronské náměstí Piazza Bra, které je stále největším náměstím města věčných milenců. Nachází se v historickém středu Verony a do jeho prostor se bez problému vejde i celá římská aréna. Svou čtvercovou podobu přitom náměstí získalo teprve v I. polovině 16. století, kdy ho slavný architekt Michele Sanmicheli uzavřel na západní straně palácem Honorij. Náměstí se i potom – tedy za nadvlády Benátek i Rakouska - vyvíjelo a jeho podoba měnila. Nejprve bylo vydlážděno, aby se zde pánové mohli procházet v doprovodu dam s dlouhými sukněmi. Následovaly úpravy jižní strany náměstí na počátku 19. století a vše ukončil architekt Giuseppe Barbieri, který nechal v roce 1836 zbourat budovy na východní straně náměstí (starý špitál, několik obytných domů i kostel) a na jejich místě postavil monumentální palác Barbieri. Ten byl zpočátku využíván jako kasárna rakouských vojáků, aby se později stal Radnicí města Verona.

K té historii se ovšem ještě na chvíli vrátíme. V dobách antických bylo náměstí Bra umístěno za městskými hradbami i mimo hlavní cesty. Až v 1. století – tedy v době, kdy byl postaven římský amfiteátr – se tento prostor stal jedním z nejvýznamnějších veronských náměstí, kterým se ve skutečnosti stalo až ve středověku, kdy byly hradby města rozšířeny, tedy v letech 1130 až 1153 (v té době se jednalo o plochu, sloužící jako trh se dřevem, senem, slámou a hospodářskými zvířaty). Stejnojmenná vstupní brána pak sice „papírově“ pochází již z roku 1257, ale většinou se hovoří o tom, že jeden oblouk nechali postavit Viscontiové na konci 14. stoleí a ten druhý Benátčané v II. polovině století následujícího. Ciferníky hodin mezi oblouky brány jsou darem hraběte Antonio Nogarola a instalovány na bránu byly v roce 1871 nebo 1872, aby hned po sedmi letech byly vyměněny.

Klasickým čtvercovým náměstím v pravém slova smyslu se toto místo stalo v I. desetiletí 17. století, kdy se také začal řešit svod pro dešťové vody. Od roku 1633 se zde konaly městské i výroční trhy, později také trhy Vánoční, připomínající rovněž legendu o sv. Lucii (novodobá – festivalová – podoba oslav Narození Krista vznikla teprve v roce 1984). K vydláždění náměstí pak došlo až na základě projektu z roku 1782. Další úpravy zde proběhly v roce 1808 a zejména 1820, kdy nechal architekt Luigi Trezza „utopit“ arénu asi 70 cm pod úroveň okolního terénu. Na počátku 19. století se bylo instalováno první veřejné osvětlení v podobě olejových lamp, které roku 1845 vystřídaly lampy plynové. Už tehdy náměstí vládly davy korzujících a množství kaváren i jiných občerstvoven, které doplňovali pouliční hudebníci a různí „varietní umělci“. Středová parková úprava s centrální fontánou proběhla na náměstí Bra teprve v roce 1873. A v letech 1884 až 1951 byl chod náměstí ovlivněn provozem tramvajových linek.

Podobu náměstí, samozřejmě, spoluvytvářejí obvodové budovy a různé větší i drobnější památky na něm se nacházející. V případě Piazza Bra je navíc pozoruhodná skutečnost, že náměstí vznikalo během dlouhého časového období, takže každá jeho strana je charakterizována jiným architektonickým slohem, ale téměř vždy se jedná o velmi významné budovy. Prim hraje severní římská aréna, nejstarší budova náměstí; na západní straně se pak nachází několik zajímavých paláců, pocházejících z 15. až 18. století. Jižní straně vévodí budova Gran Guardia, kterou postavili Benátčané a později „doplnili“ Rakušané, té východní její mladší sestra a zdejší nejnovější budova, tedy radnice Gran Guardia Nuova, známější jako Palazzo Barbieri.

O těch nejzajímavějších památkách na náměstí Bra si na závěr prozradíme alespoň pár základních informací. A začít musíme „starou dámou“.

Veronská aréna (nebo římský amfiteátr) byla postavena zřejme v I. století po Kristu, snad mezi roky 10 a 30, tedy na přelomu vlád císaře Augusta a Tiberia. Venkovní rozměry má 152 x 123 m, vnitřní 76 x 44 m. Současný vzhled arény tomu původnímu příliš neodpovídá, protože - až na jeden čtyřobloukový fragment - zcela chybí vnější prstenec amfiteátru. Současná kapacita hlediště je asi 22.000, původně však mohl amfiteátr pojmout až 30.000 lidí. Arénu proslavil mj. Verdiho festival Arena di Verona, který zde poprvé proběhl již v roce 1913.

Zajímavé jsou také paláce, které náměstí Bra obklopují, zejména ty na západní straně, u promenády zvané Liston. Hned u brany Bra je to palác Ottolini z 18. století (arch. Michelangelo Castellazzi), následovaný paláci Guglienzi–Brognoligo z 15. století (renesanční budova s freskami Francesco Moroneho), stejně starým Fracasso-Giafilippi (tady fresky namaloval Caroto) a Honorij z poloviny 16. století (benátský architekt Michele Sammicheli). Následují domy významných veronských rodin např. Faccioli, Cagnoli, Arrighi nebo Marastoni) a první bezarkádová budova s okny s velkými sloupy z roku 1790 (arch. Luigi Trezza). Poslední dům v této frontě pochází ze 16. století a dnes je sídlem literární společnosti.

Jižní straně vládne Gran Guardia, rozsáhlá stavby, která nahradila někdejší prachárnu ze 16. století. Její podobu navrhl benátský architekt Domenico Curtoni, synovec slavného Michele Sanmicheliho. Stavební práce byly zahájeny v roce 1610, ale již po čtyřech letech je zastavil nedostatek finančních prostředků. Teprve v roce 1808 vypracoval architekt Giuseppe Barbieri nový projekt … a poté stavbu – opět kvůli financím – stejně nedokončil. Průčelí bylo kompletní až v roce 1820, interiér dokonce roku 1848, resp. 1853. Gran Guardia Nuova neboli Palazzo Barbieri pro změnu dominuje východní straně náměstí. Původně zde ovšem stával kostel sv. Anny s „protiatomovým krytem“ (útočiště při morových epidemiích), zvaným Ospedale della Santa Casa della Misericordia (tedy Svatá chýše milosrdenství). Po stavbě nové nemocnice na přelomu 18. a 19. století byl tento objekt zbořena a v roce 1827 byla schválena výstavba nové impozantní budovy podle projektu Giuseppe Barbieriho. Stavba proběhla v letech 1831 až 1844 a budova měla následně sloužit armádě. Místo toho až do roko 1868 chátrala. Následně byla restaurována a přejmenována na Palazzo Barbieri. Palác byl částečně zničen spojeneckým bombardováním v únoru 1945, aby byl v letech 1947 až 1950 rekonstruován do současné podoby s půlkruhovým zadním traktem (architekti Raffaele Benatti a Guido Trojanu)

Součástí náměstí Bra jsou rovněž další menší stavby, sochy a pamětní desky. Za zmínku stojí zejména monumentální bronzová jezdecká socha sjednotitele Itálie Viktora Emanuela II., dílo Ambrogio Borghiho z roku 1883. Většinu různých plaket a „náhrobků“ najdeme v bloku Liston, a pocházejí z roku 1866. Zajímavá je také stejnojmenná brána (Portoni della Bra), nacházející se vedle (vpravo) budovy Gran Guardia. Důležitý je rovněž fakt, že se v blízkosti náměstí nachází železniční stanice Verona Porta Nuova.