Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Dům, budova
Nepřehlédnutelnou dominantou krásného veronského náměstí Piazza Bra není jen římská aréna, ale také monumentální neoklasicistní palác Barbieri, postavený v letech 1836 až 1848. Své jméno nese palác na počest architekta Giuseppe Barbieriho, který je autorem jeho podoby. Původně se však jmenoval Palazzo della Gran Guardia Nuova a v dobách rakouské nadvlády zde sídlilo velitelství císařské armády. Po navrácení Verony do náruče Italského království se z paláce stalo sídlo městských úřadů. V února 1945 však byl palác těžce poškozen při bombardování Verony a musel být po II. světové válce rekonstruován. V rámci toho byl po válce nejen přestavěn, ale také rozšířen. Architekty, kteří tuto přestavbu dostali za úkol, byli pánové Raffaele Benatti a Guido Trojanu. Tehdy také vznikl půlkruhový zadní trakt.
Palác na severní straně náměstí je dnes v podstatě veronským městským úřadem a tak se nelze divit, že nejvýznamnějším sálem v budově je „zasedačka“, které dominuje monumentální obraz Verony vítězné, jehož autorem je Felice Riccio zvaný Brusasorci. Obraz pochází z konce 16. století, stejně jako plátno Paola Farinatiho, vystavené v Síni tapiserií. A i to vzniklo na oslavu města věčných milenců. Můžeme zde ovšem vidět také přenesenou a nevelkou fresku z II. poloviny 14. století od neznámého autora, která zobrazuje ukřižovaného Krista mezi Pannou Marií a sv. Janem Křtitelem.
Za nejzajímavější prostory paláce jsou všeobecně považovány již zmíněné prostory, tedy Sál tapiserií a Zasedací místnost. První sál, zvaný též Čalouněný, získal své jméno podle textilních výrobků, které sem byly umístěny po II. světové válce a které byly v roce 1996 nahrazeny současnými tapiseriemi. V místnosti jsou také dva cenné obrazy, pocházející z konce 16. století. Večeři v domě Leviho namaloval některý z žáků Veroneseho dílny (snad Benedetto a Carletto Caliari), Vítězství Verony nad Frederickem Barbarossou v roce 1164 pak Paul Farinati. V zasedací místnosti (též Sál zastupitelů) můžeme vidět čtyři obrazy z přelomu 19. a 20. století; na dvou je zachyceno náměstí Erbe (Carlo Ferrari a Angelo Dall'Oca). V hale pak můžeme obdivovat dvě díla malíře Eugenio Gignouse. Za zmínku stojí rovněž Sál městské rady,
Podoba tohoto paláce, zejména jeho průčelí, je evidentně inspirována antickými chrámy. Jeho centrální část tvoří korintské sloupoví se širokým schodištěm a velkým trojúhelníkovým štítem, v němž je umístěn erb města. Od středové části se rozbíhají dvě křídla, která zdobí velké korintské polosloupy, mezi nimiž jsou umístěny dvě řady obdélníkových oken. Půlkruhový zadní trakt jsme již zmínili výše.