Verona – pohřebiště Scaliger (Arche scaligere)

Místo zvané Scaliger překvapí i zaujme snad každého návštěvníka Verony, který se vydá na náměstí Piazza dei Signori. V jeho těsné blízkosti – a tedy v samotném historickém centru města – narazíme na málý „plácek“ zvaný Piazza Arche Scala, a právě na něm se nachází pozoruhodný gotický mramorový pohřební areál, pocházející ze 14. století. I když se vlastně jedná o hřbitov šlechtického rodu della Scala, bývá toto místo považováno za jeden z nejromantičtějších koutů města věčných milenců. Říká se o něm, že zde již více než sedm století odpočívají páni středověké Verony, ale že jejich jezdecké sochy přitom vypadájí tak, jakoby právě začínal další nekonečný rytířský turnaj. Současně se ovšem také můžeme dočíst, že se jedná o „jednu z nejvýznamnějších památek evropského gotického umění“, nacházející se v těsné blízkosti kostela Santa Maria Antica. Minimálně v případu hrobky veronského pána Cangrandeho, kterému své řádky věnoval i slavný Dante, nám nezbývá než souhlasit, i kdyby to nej mělo platit pouze pro Veronu …

Sice již na konci 16. století bylo poukazováno na nevhodnost hřbitova v samotném centru města, ale Scaliger zůstal, naštěstí, zachován až do současnosti. První velká rekonstrukce zde přitom proběhla v roce 1786. Pohřebiště bylo již v 19. století romantiky označováno jako „Mauzoleum Scala, vzácné to dílo, představující přechod od středověkého umění k renesanci, a gotický klenot, vytvořený z mramoru rukou sochaře tak, jako vzešla Eva z rukou Stvořitele“. Jednotlivé hrob(k)y přitom byly postaveny ve 14. století a jsou dílem různých sochařů. Liší se také jejich podoba, např. hrob Mastino I. della Scala připomíná svou podobou běžný římský sarkofág, zatímco nedaleká hrobka Alberto I. della Scala je bohatě zdobeným architektonickým dílem. U kostelní stěny se pak nacházejí tři velmi jednoduché hroby, ve kterých byli uloženi další Scalové, tentokrát Bartoloměj I., Cangrande II. a Bartolomeo II.

Tím nejpodstatnějším je však veronský vládce I. třetiny 14. století a nejvýznamnější představitel rodu, tedy Cangrande I. della Scala. Tento stoupenec císařství, dobyvatel, chytrý politik i štědrý mecenáš umění proslul rovněž jako Dantův blízký – a vzdělaný - osobní přítel. Jeho hrobka – jedna ze tří monumentálních hrobek rodiny Scala, umístěných v blízkosti kostela Santa Maria Antica - je také prostě nádherná. Kromě skvostného sarkofágu, podpíraného jeho čtyřmi psy s rodovým erbem, můžeme na přední straně vidět tři sochy, vzadu pak basreliéfovou alegorii vítězného město Verona. Nad sarkofágem se nachází baldachýn, nesený čtveřicí korintských sloupů. Samotný vrchol pak tvoří jezdecká socha Cangrandeho della Scala.

Součástí hrobky je rovněž ležící socha usmívajícího se Cangrandeho s obouručním mečem po boku. Zmíněné sochy (částečně v reliéfu) představují Pietu, Zvěstování Krista a Zvěstování Panny Marie. Ty doplňuje Pegrassiho anděl z 19. století. Na jednotlivých deskách sarkofágu pak můžeme vidět Cangrandeho slavná vítězství, město Verona i „pietní zdravice poddaných měst“ (např. Padova, Vicenza, Belluno, Feltre nebo Treviso). Zmíněná vrcholová socha je kopií, originál je uložen v Muzeu Castelvecchio. Je všeobecně považována za nejkrásnější jezdeckou sochu 14. století. Cangrande na ní dává svůj meč zpátky do pochvy, což je prý znamení míru. Rytíř na koni, jeho helma, dračí křídla i psí hlava nad hlavou koně – to vše je neznámým umělcem vytvořeno tak věrohodně, že má pozorovatel pocit, že se socha musí dát do pohybu.

Pozoruhodný je také hrob Mastino II. della Scala. Jeho sarkofág s ležící postavou spočívá na čtyřech pilířích a na horní straně archy je umístěna šlechticova jezdecká socha v pevném brnění. Nejzdobnější je však sarkofág, ve kterém sní svůj věčný sen Cansignorio della Scala. Je přitom zajímavé, že některé hroby byly na Scaliger přemístěny až druhotně, např. Giovanni della Scala sem „připutoval“ teprve v roce 1831 od kostela sv. Ferma. A jak už to dnes bývá běžným zvykem, ne vše, co zde uvidíme, je původní. Např. originál sochy Mastina II. byl rovněž přemístěn do muzea Castel Vecchio a na hřbitově Scaliger je tak dnes už jen kopie.

Vraťme se však ještě na chvíli k hrobkám Mastina II. a Cansignoria. Ta první je jediná, kterou si nebožtík nechal kompletně postavit již za svého života. Chronologicky je druhá nejstarší a podle některých odborníků je možná nejcennější. Sarkofág totiž zdobí čtveřice vzácných reliéfů s biblickými výjevy (Pokušení Adama a Evy, Kain a Ábel, Noe – no prostě nelehké osudy lidstva, zaviněné prvotním hříchem naší pramáti). Svou symbolikou však tato hrobka spíše představuje vítězství síly a násilí.

I Cansignorio začal svou hrobku stavět ještě coby člověk živý, nikoliv však zdravý. Bylo to v roce 1364 a na mramorovém sarkofágu tehdy pracovali vynikající sochaři a architekti. Jeho hrobka byla nakonec vystavěna v podobě gotické svatyně, navržené Boninem da Campione. Část soch zřejmě vytvořil Bonino sám, část je dílem místních sochařů. V období romantismu pak vzbudila tato drobná památka opravdové nadšení. Vidět zde můžeme mj. šestici světců, nahé putti, různé alegorické postavy, reliéf Korunování Panny Marie i baldachýn nad sarkofágem.

Celý Scaliger pak obklopuje krásný „plot“ ze 14. století, tvořený kamennými základnami a sloupky, mezi kterými se nachází kovaná „kroužková“ mříž.