Loading...
Je výraznou dominantou krajiny v okolí obce. Původnímu originálu se říkalo „Smolkův větřák“, nový je jeho věrnou napodobeninou. Vzdušnou čarou je od kostela sv.Jana Křtitele v Jalubí vzdálen přibližně tři čtvrti kilometru, ze silnice k němu odbočuje polní cesta a na pastvině u objektu je možno i zaparkovat vůz.
Předchůdce dnešní novostavby tu prý na holém návrší stál již v roce 1840. Nejstarší doklad o majiteli pochází ale až z listopadu 1879, kdy jej zakoupil Bartoloměj Laik. Poté se „větrní“ mlynáří střídali a posledním vlastníkem byl syn Aloise a Josefy Smolkové, jehož rodiče jej nabyli v dubnu 1910. Byl podobný tomu v Kuželově (rovněž holandského typu), dosahoval výše 8 m, střecha 3 m a průměr mlýna činil 7.5 metru. Roku 1938 jej nechal Smolka mladší až do základů rozebrat a tento materiál byl použit na zbudování místního koupaliště.
O jeho „znovuzrození“ se přičinilo zastupitelstvo obce Jalubí, hlavním iniciátorem stavby se stal tehdejší starosta Ing.Karel Malovný. Zastupitelé se nad tímto počinem začali v roce 2005 zabývat v rámci „Programu obnovy venkova,“ přičemž měli k dispozici jen jednu starou černobílou fotografii původního mlýna. Svůj záměr probrali s odborníky ze sekce Větrné mlýny (Technické muzeum v Brně) a s krajským odborem památkové péče. Po schválení následovalo jednání s vlastníky pozemků a na řadu přišla projektová dokumentace.
Potřebný materiál (nesmělo se stavět z nového) byl získán po zbourání staré stodoly v Zahnašovicích. S převozem kamene vypomohl místní sportovní klub, myslivecké sdružení, hasiči a další. Stavba byla zahájena v létě 2007, dokončena v prosinci následujícího roku a zkolaudována v lednu 2009.
O vznik repliky se nejvíce přičinil zednický mistr (rodák z Jankovic žijící v Jalubí) – František Švec. Konstrukci střechy provedla místní Dřevovýroba Vlachynský, šindely na střechu nainstalovalo Valašské muzeum z Rožnova pod Radhoštěm. Lopatky sestavil na dvoře obecního úřadu po víkendech Ing.Karel Malovný a dveře do objektu vyrobil Jan Vávra, rovněž z Jalubí. Díky ochotné a dobrovolné pomoci místních náklady na výstavbu nepřekročily částku jednoho milionu korun.
Exteriér nového „větřáku“, který ještě více zatraktivnil okolní již tak dosti malebnou krajinu, je veřejnosti volně přístupný po celý rok. Interiéry pak v době od dubna do října o víkendech a přes letní prázdniny denně od 9.00 – 17.hodin.