Vídeň – palác Ferstel (Wien - Palais Ferstel)

Rakouská metropole Videň nabízí všem obdivovatelům nejrůznějších palácových staveb tolik radostí a rozkoší, že různé uličky lásky rudnou – ne hanbou – ale závistí. Jeden z těch nejsympatičtějších najdeme mezi dvěma významnými náměstími a kostely, tedy Am Hof se stejnojmenným svatostánkem a Freyung se Skotským kostelem. Toto určení místa je totiž jednodušší než samotná adresa, protože palác Ferstel sídlí současně na ulicích a náměstích Strauchgasse (č. 2-4), Herrengasse (č. 14) a Freyung (č. 2). O tomto paláci se říká, že je to ve Vídni zapomenutý kousek Itálie a že ho nejvíce proslavila fontána s malou mořskou – pardon, v tomto případě dunajskou – vílou. A je to, do jisté míry, pravda …

Ferstel je palác nejen zajímavý a krásný, ale také patřičně honosný. Koneckonců byl postaven jako sídlo Národní banky a Burzovní dům. Jeho vznik byl důsledek velké expanze bankovnictví ve II. polovině 19. století. V roce 1855 proto banka koupila objekty, které na tomto místě vlastnil hrabě Franz Xaver Reichsgraf von Abensperg und Traun. Požadavek banky na nové sídlo byl pak jasný: žádný zbytečný luxus, ale technická dokonalost spojená s hospodárností i uměleckým výrazem, nabízející prostory nejen bance a akciové burze, ale i kavárně a různým obchůdkům ve stylu uměleckého bazaru. Tohoto úkolu se ujal velký zastánce „materiálního umění“ a obdivovatel italské architektury, talentovaný 27-letý architekt Heinrich von Ferstel … a zvládl ho dokonale.

Zbytečný luxus se sice možná nekonal, ale výstavní objekt rozhodně vzniknul.  Aby ne, když se proinvestovaly téměř 2 miliony zlatých, což by dnes bylo asi 25 milionů eur. Ferstel použil vskutku ušlechtilý materiál: prim hrál levnější bílý mramor z Wöllersdorfu pro palácová schodiště a jeho podstatně dražší a tvrdší „bratříček“ zvaný Kaiserstein nebo Gestein a pocházející z Kaisersteinbruchu. Ten byl využíván zejména pro zábradlí a fasádní prvky, např. balkony. Nechyběl – jistě nezbytečný – luxus v podobě dřevěných obložení, kožených tapet, ornamentálních maleb, ozdobných mříží a bohaté štukové výzdoby. Na průčelí bylo instalováno dvanáct cenných soch Hannse Gassera, které měly symbolizovat národy monarchie. 

Na přelomu let 1859 a 1860 byla stavba ve stylu pozdního romantického historismu téměř dokončena. O rok později byla ještě do prosklené pasáže osazena mramorová fontána Dunajské najády (tedy říční „mořské“ panny, rusalky či víly) zvaná Donaunixenbrunnen, kterou podle Ferstelova návrhu vytvořil sochař Anton von Fernkorn. Svému původnímu účelu však budova dlouho nesloužila. Již v roce 1872 se odstěhoval Burzovní dům a roku 1925 také Národní banka.

Při náletech na Vídeň během II. světové války bylo poškozeno zejména palácové hlavní průčelí s balkóny a interiér. Objekt poté chátral a svého času byl dokonce využíván jako tréninková hala na basketbal i sklad. Rekonstrukce dlouhodobě zanedbávaného paláce byla nakonec zahájena až v roce 1975 a trvala sedm let. Realizátorem obnovy byla Real Estate AG. Poté byla znovu otevřena i slavná a oblíbená kavárna Café Central. V současné době je budova v soukromém vlastnictví a je zajímavé, že se jedná snad o jediný (nejen) vídeňský palác, který nebyl pojmenován po svém majiteli, ale po architektovi, v jehož hlavě vzniknul. Kdyby ovšem nemělo jít od počátku o banku, ale např. o sídlo šlechtického rodu, byla by situace, pravděpodobně jiná, standardní.

Krásný dvojpatrový palác Ferstel je ve Vídni skutečným pojmem a na nezájem návštěvníků města i obyvatel rakouské metropole si rozhodně stěžovat nemůže. Nejen proto, že jde o unikát v benátsko – florentském stylu s arkádovým nádvořím, nádhernými sály a křišťálovými lustry, je luxusní Pasáž Ferstel stále plná lidí a před kavárnou Café Central stojí fronty zájemců o místo u kavárenského stolu. 

Palác oficiálně nabízí ve čtyřech sálech při společenských akcích a konferencích kapacitu 80 až 700 hostů (podle rozložení stolů a stylu akce). Většinu míst nabízí Ferstelův Velký sál (kapacita až 480 hostů), což je skutečně luxusní historizující sál s krásnými sloupy a jedinečným dřevěným stropem. Großer Ferstelsaal je považován za nejvelkolepější sál celé Vídně a slouží převážně jako prostor k tanci a pořádání honosných večeří. Nachází se v 1. patře a sousedí s ním Malý Ferstelův sál (Kleiner Ferstelsaal, kapacita až 130 hostů), vybudovaný ve stylu benátského pavilonu. Bývá využíván občas také jako výstavní prostor. Před oběma sály najdeme dřevem obloženou „chodbu“ zvanou Portico (kapacita až 100 hostů), která bývá nejčastěji využívána při obchodních jednáních nebo jako místo podávání kávy pro hosty Velkého a Malého sálu..

Přízemí jednoznačně dominuje velké Arkádové nádvoří (Arkadenhof), které je postaveno v typickém stylu benátského trecenta. Zaujme zde zejména velké mramorové schodiště a unikátní skleněná střecha. Nádvoří spolu s přilehlým foyer pojme až 300 hostů a je využíváno zejména pro různé oslavy a pořádání tiskových konferencí. V přízemí se také od roku 1876 nachází již zmíněná kavárna Café Central. Někdejší místo setkávání vídeňských básníků, intelektuálů i revolucionářů v čele s Trockým – a původně Vídeňská burza - je dnes vyhledáváno zejména pro své vynikající kulinářské speciality.